Předchozí (442)  Strana:443  Další (444) |
|
|||
443
|
|||
|
|||
Chrúst = chroust. Ž. wit., 104. 34., Brt.,
Dal. 167. Ch. vodní, gyrinus natator, Němc. IV. 424., rohatý, brucns acnleatus. BO. Chrusť. Vz Mz. v List. filol. VIII. 3.
Chrustavec, centmodium. Byl. 15. stol.
Ch. = rdesno šťukavec, polygonům aviculare. Vz Retp. 1260 , FB. 30. — Ch. = vřes, erica vulgaris. U Počát. Kš. Chrustavečka, y, f., paronychia, die
Paronychie, rostl. Ch. douškolistá, p. serpilli- folia. Vz Rstp. 653. Chrustavičnosť, i, f., die Knorpeligkeit.
Ch kostry. S. N. V. 436. Chrustavičný = chruplavkový, cartila-
ginosus. Nz. lk. Chrustavka = chrupavka, chruplavka.
Ch. prstenovirá, ch. mezikostná, cartilago; ch. kosti, der Knochenknorpel; zánět ch-ky, die Knorpelentzündung, změknutí ch-vek Nz. lk. Ch. sklovitá (hyalinní), pružná či síťovitá, vazová. Vz Slov. zdrav. Ch. hrtánu. Vz ib. Chrustavkovitý, knorpelförmig.
Chrustavkový, Knorpel-. Ch. tkanina,
das Knorpelgewebe, pouzdro, -kapsel. Nz lk. Ch. doplněk kostí, Stff., nádor. Nz. lk. Chrustavosť, i, f., knorpelnde Beschaf-
fenheit. Šm. Chrustěnice, dle Budějovice, Chrustenitz,
ves u Dušník. Tk. III. 7., IV. 534., V. 242.. Rk. Sl. Chrustlavosť, i, f. = chrustavosť. Šm.
Chrustnatec, tce, m. = parost chrustný,
vyrostlina na těle, enchondroma. S. N. XI. 400. Chrustný, Knorpel-. Ch. svázání, syn-
chondrosa. Vz Chrustnatec. Chrústovice, míst. jm. Arch. III. 496.
Chrustozpyt, u, m., die Chondrologie.
Nz. lk. Chrustří, n., koll., die Knorpeln. Rk.
Chrušina, y, f., Kruschina, sam. u Lu-
bence. Chrvát, a, m., os. jm. Šf. Strž. II. 295.
Vz Chorvati. Chrvotek, tku, m. = malá ženská košulka.
U Frýdka. Tč. Chryb, u, m., der Bergrücken. Mš.
Chrýľati = chrliti, líti. - co kam:
vodu do flaše. Ev. Šk. II. 235. Chrysammová kyselina. Vz S. N.
Chryselefantina, y, f. = socha ze data
a ze slonové kosti. NA. I. 21. Chrysen, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
570. Chrysoberyll, u, m., nerost vyhraněný
barvy bledězelené, drahokam. Vz Bř. N. 187., Šfk. 213., Osv. I. 668., KP. III. 188., Schd. II. 41., Kram. Slov. Chrysofanová kyselina. Vz S. N.
Chrysografie, e, f. = umění zlatem psáti
a malovati. Vz S. N. Chrysoidin, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
537. Chrysokol. Bř. N. 164.
Chrysolith, nerost vyhraněný barvy ze-
lenožluté, tmavý sluje olivin; drahokam. Vz Kram. Slov., Bř. N. 171., Schd. II. 50., Šfk. 200., KP. III. 193, S. N., Rk. Sl. |
Chrysopras = odrůda chalcedonu barvy
zelenavé; poloviční drahokam. Vz S. N., Bř. N. 184, KP. III. 196., Schd. II. 32, Kram. Slov. Chrysorhamnin, u, m. = žluté barvivo
ze zrn aviňonských. Vz Šfk. 599, S. N. Chrysorin, u, m. = slitina, 100 č. mědi
a 50 č. cinku. Vz S. N. Chrysotil, u, m. = osinek hadcový. Bř.
N. 139. Chržín, a, m., Cherchin, ves u Velvar.
Tk. I. 362., IV. 171. Cht. Vz Listy filolog. 1878. 303.
Chtěcí konjunktiv značí chtění, vůli Kon-
junktiv prostý u větách vedlejších má vždy plarnosť chtěcí. Ndr. 351., 352. Chtějov, a, m., sam. u Humpolce.
Chtělnica, e, f., míst. jm. v Uhrách.
Chtiačky = chtěčky. Nechtiačky vinie sa
ku šuhajovi. Slov. Klčk. Zb. IV. 6. Chťúcí = chtěcí. Slez. Šd.
Chtíč. Nemají k tomu chtíče. Abr. 2. 19.
Ch. v nešlechetných skutcích se trestal. Vz Cor. jur. Jír. IV. 3. 1. 404. Co se méně hodí, co člověku škodí, k tomu ch. a čert tím silněji vodí. Lpř. — Vz více o ch. v S N. Chtina, y, f = chuť. Prk. Přisp. 27. Ten
má velikou chtinu. Us. Chtitel, e, m. Tedy nezáleží na ch-li. Sš.
1. 102. Chtíti. Strbul. chotěti. Chci (zastar. chocu,
chcu), chceš (zastr. choceš, chůcešj; chceme (chcmy, BO.), chtie mají staří pravidelně, Hrad. 124. a., Dal. 35., Alx. P. 54., Hus I. 421., Chč.; novotvar podlé III. 1. jest chtějí, Hus III. 298, u Chč. dosti zhusta (chcou také v Třeboňsku); imper. chtěj jest novo- tvar; transgr. chtě, Pll. 6., Ap. Š 4., Br. 32. a., Alx. V. 1683, Ctib. Had., Chč.; od- chylkou podlé III. 1. chtěje. Pror. Isa. 30. 9., u Chč. dosti zhusta. Vz Listy filol. 1884. 94, 453., 455, 1875. 229., Athen. IV. 129. Cf. Bž. 210. Na Zlínsku: chcu, chťéł, chca, ale samochťa. Brt. v Mtc. 1878. 20. Tvary na Dolní Bečvě vz v List. filol. 1885. 246., 1887. 384. — abs. Já nechti (nechci). 15. stol. Chtěj neb nechtěj. Št. Chtějme. Br. Chtící bytosť. MH. 8. Proto, ktož chce, ten pochválí. Alx. V. Poslala sem pro milého, on mi nepřišel. A dyž něchce, nech ně- chodí. Čes. mor. ps. 196. — co, koho, se. Takový kočár bude mnoho chtíti (státi). U Černikovic. Tuze se chtěli (o milencích). Sá. Bite ma, lajte ma, robte mi, čo scete: nepuojděm za toho, za koho vy scete. Sl. ps. 211. Dva hoši na študiích, to něco chce (stojí). V Kunv. Msk. Já se na tebe něhněvám, ale k tobě chuti němám, že ti vaši lajú, chceť ti mne nedajú; A já nevím, mám-li ho chceť; Jenom ty mě, má panenko, jenom ty mě chcej; Moja milá ze Zlina, pověz, pověz, chceši mia; Nechcejte ho, dě- včata, ja dy on je nechuta. Sš. P. 254., 224., 635., 653., 686. Aby s ním činili, co chtí. Půh. II. 519. — (se) komu, čemu. Za Št. přidej: N. 230. 37., 194, 12., 29. 19. Něch se hněvá, komu se chce. Sš. P. 390. On tomu chce. Deh. Přijdeš tam? Odpověď: To by se mi chtělo (= nepřijdu)! Dch. Dělal, |
||
|
|||
Předchozí (442)  Strana:443  Další (444) |