443

Chrúst = chroust. Ž. wit., 104. 34., Brt.,
Dal. 167. Ch. vodní, gyrinus natator, Němc.
IV. 424., rohatý, brucns acnleatus. BO.

Chrusť. Vz Mz. v List. filol. VIII. 3.

Chrustavec, centmodium. Byl. 15. stol.
Ch. = rdesno šťukavec, polygonům aviculare.
Vz Retp. 1260 , FB. 30. — Ch. = vřes, erica
vulgaris. U Počát. Kš.

Chrustavečka, y, f., paronychia, die
Paronychie, rostl. Ch. douškolistá, p. serpilli-
folia. Vz Rstp. 653.

Chrustavičnosť, i, f., die Knorpeligkeit.
Ch kostry. S. N. V. 436.

Chrustavičný = chruplavkový, cartila-
ginosus. Nz. lk.

Chrustavka = chrupavka, chruplavka.
Ch. prstenovirá, ch. mezikostná, cartilago;
ch. kosti, der Knochenknorpel; zánět ch-ky,
die Knorpelentzündung, změknutí ch-vek
Nz. lk. Ch. sklovitá (hyalinní), pružná či
síťovitá, vazová. Vz Slov. zdrav. Ch. hrtánu.
Vz ib.

Chrustavkovitý, knorpelförmig.

Chrustavkový, Knorpel-. Ch. tkanina,
das Knorpelgewebe, pouzdro, -kapsel. Nz
lk. Ch. doplněk kostí, Stff., nádor. Nz. lk.

Chrustavosť, i, f., knorpelnde Beschaf-
fenheit. Šm.

Chrustěnice, dle Budějovice, Chrustenitz,
ves u Dušník. Tk. III. 7., IV. 534., V. 242..
Rk. Sl.

Chrustlavosť, i, f. = chrustavosť. Šm.

Chrustnatec, tce, m. = parost chrustný,
vyrostlina na těle, enchondroma. S. N. XI.
400.

Chrustný, Knorpel-. Ch. svázání, syn-
chondrosa. Vz Chrustnatec.

Chrústovice, míst. jm. Arch. III. 496.

Chrustozpyt, u, m., die Chondrologie.
Nz. lk.

Chrustří, n., koll., die Knorpeln. Rk.

Chrušina, y, f., Kruschina, sam. u Lu-
bence.

Chrvát, a, m., os. jm. Šf. Strž. II. 295.
Vz Chorvati.

Chrvotek, tku, m. = malá ženská košulka.
U Frýdka. Tč.

Chryb, u, m., der Bergrücken. Mš.

Chrýľati = chrliti, líti. - co kam:
vodu do flaše. Ev. Šk. II. 235.

Chrysammová kyselina. Vz S. N.

Chryselefantina, y, f. = socha ze data
a ze slonové kosti. NA. I. 21.

Chrysen, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
570.

Chrysoberyll, u, m., nerost vyhraněný
barvy bledězelené, drahokam. Vz Bř. N.
187., Šfk. 213., Osv. I. 668., KP. III. 188.,
Schd. II. 41., Kram. Slov.

Chrysofanová kyselina. Vz S. N.

Chrysografie, e, f. = umění zlatem psáti
a malovati. Vz S. N.

Chrysoidin, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
537.

Chrysokol. Bř. N. 164.

Chrysolith, nerost vyhraněný barvy ze-
lenožluté, tmavý sluje olivin; drahokam. Vz
Kram. Slov., Bř. N. 171., Schd. II. 50., Šfk.
200., KP. III. 193, S. N., Rk. Sl.

Chrysopras = odrůda chalcedonu barvy
zelenavé; poloviční drahokam. Vz S. N.,
Bř. N. 184, KP. III. 196., Schd. II. 32,
Kram. Slov.

Chrysorhamnin, u, m. = žluté barvivo
ze zrn aviňonských. Vz Šfk. 599, S. N.

Chrysorin, u, m. = slitina, 100 č. mědi
a 50 č. cinku. Vz S. N.

Chrysotil, u, m. = osinek hadcový. Bř.
N. 139.

Chržín, a, m., Cherchin, ves u Velvar.
Tk. I. 362., IV. 171.

Cht. Vz Listy filolog. 1878. 303.

Chtěcí konjunktiv značí chtění, vůli Kon-
junktiv prostý u větách vedlejších má vždy
plarnosť chtěcí. Ndr. 351., 352.

Chtějov, a, m., sam. u Humpolce.

Chtělnica, e, f., míst. jm. v Uhrách.

Chtiačky = chtěčky. Nechtiačky vinie sa
ku šuhajovi. Slov. Klčk. Zb. IV. 6.

Chťúcí = chtěcí. Slez. Šd.

Chtíč. Nemají k tomu chtíče. Abr. 2. 19.
Ch. v nešlechetných skutcích se trestal. Vz
Cor. jur. Jír. IV. 3. 1. 404. Co se méně
hodí, co člověku škodí, k tomu ch. a čert
tím silněji vodí. Lpř. — Vz více o ch.
v S N.

Chtina, y, f = chuť. Prk. Přisp. 27. Ten
má velikou chtinu. Us.

Chtitel, e, m. Tedy nezáleží na ch-li. Sš.
1. 102.

Chtíti. Strbul. chotěti. Chci (zastar. chocu,
chcu), chceš (zastr. choceš, chůcešj; chceme
(chcmy, BO.), chtie mají staří pravidelně,
Hrad. 124. a., Dal. 35., Alx. P. 54., Hus I.
421., Chč.; novotvar podlé III. 1. jest chtějí,
Hus III. 298, u Chč. dosti zhusta (chcou
také v Třeboňsku); imper. chtěj jest novo-
tvar; transgr. chtě, Pll. 6., Ap. Š 4., Br.
32. a., Alx. V. 1683, Ctib. Had., Chč.; od-
chylkou podlé III. 1. chtěje. Pror. Isa. 30.
9., u Chč. dosti zhusta. Vz Listy filol. 1884.
94, 453., 455, 1875. 229., Athen. IV. 129.
Cf. Bž. 210. Na Zlínsku: chcu, chťéł, chca,
ale samochťa. Brt. v Mtc. 1878. 20. Tvary
na Dolní Bečvě vz v List. filol. 1885. 246.,
1887. 384. — abs. Já nechti (nechci). 15.
stol. Chtěj neb nechtěj. Št. Chtějme. Br.
Chtící bytosť. MH. 8. Proto, ktož chce, ten
pochválí. Alx. V. Poslala sem pro milého,
on mi nepřišel. A dyž něchce, nech ně-
chodí. Čes. mor. ps. 196. — co, koho, se.
Takový kočár bude mnoho chtíti (státi).
U Černikovic. Tuze se chtěli (o milencích).
Sá. Bite ma, lajte ma, robte mi, čo scete:
nepuojděm za toho, za koho vy scete.
Sl. ps. 211. Dva hoši na študiích, to něco
chce (stojí). V Kunv. Msk. Já se na tebe
něhněvám, ale k tobě chuti němám, že ti
vaši lajú, chceť ti mne nedajú; A já nevím,
mám-li ho chceť; Jenom ty mě, má panenko,
jenom ty mě chcej; Moja milá ze Zlina,
pověz, pověz, chceši mia; Nechcejte ho, dě-
včata, ja dy on je nechuta. Sš. P. 254., 224.,
635., 653., 686. Aby s ním činili, co chtí.
Půh. II. 519. — (se) komu, čemu. Za Št.
přidej: N. 230. 37., 194, 12., 29. 19. Něch
se hněvá, komu se chce. Sš. P. 390. On
tomu chce. Deh. Přijdeš tam? Odpověď: To
by se mi chtělo (= nepřijdu)! Dch. Dělal,