444

jako by se mu nechtělo. Us. Dch. Roza mu
nechtěla (nechtěla ho). Us. Vk. Pustili hlas,
že již král těm dělům nechce. Čr. Chtěj
tomu neb nechtěj. Bart. Co sobě chcem,
jiným čiňme; On za to měl, bych mu chtěla
Dh. 17., 127. A že svému chtieci budú;
Ti lidé chtie svému; Praví, že bvch já je-
jiemu statku chtěl. NB. Tč. 28., "217., 261.
On nechce smrti hříšného. Krist. 1. b. Sv.
Prokop tej chvále nechtieše. LPr. Tej sukni
každý, rád chtieše. Hr. ruk. 255. Někdy
témuž sú pohani od židóv chtěli. Dal. 26.
Cbceš-li rád pevnému domu. Smil v. 1652.
Chcu tomu. Hrad. 102. a. Nechci tvým pe-
nězóm (tvých peněz); Tomu Bóh chce; Bliž-
ního milovati jest, dobré dobře bližnímu
chtíti. Hus I. 437., III. 161. Který jest člo-
věk, že chce životu. Ž. wit. 33. 13. Protož
mohu chtieti přívuznému, aby lepší byl;
Chtieti božie spravedlnosti; Velme zřiedko
by jeden chtěl témuž, ješto druhý; Bóh od
vás chce pokoře. Št, Kn. š. 42., 69., 103.
Mně nechce, ale chtěl by sbožíe mému; Tut
je nelze milosti trvati, kdež jeden vždy
jinému chce nežli druhý. Št. N. 29. 19., 47.
11. (79. 10., 166. 3., 193. 14, 230. 37).
Ktož chce duchovniemu s Bohem utěšení.
Št. — kam. Počne tam chtieti. Anth. Vz:
Někdy se ch. vypouští. — co na kom.
Milý, co na mně chceš? GR. — co, čemu
kde. Nie v ráji nechtěl jest Buoh té ne-
čistotě. Št. Uč. 42. a. — se komu do čeho.
Chtělo se mu do cesty. Dch. Dyž se na, tě
spomenu, hned se mně do pláče chce. Sš.
P. 364. Což se chce nynějším ženštinám do
tuhého? Sá. — (se) komu čeho. A jest
vinen panáček, že mně holil jazéček, chce
se mně vína. Sš. P. 650. Když se ti hry
nejvíce chce, tehdy přestaň; Ovci se chce
soli a sedláku svobody. Mudr. 280. Panu
Havlovi chce se slávy toho světa, Bart.
171. Každému blahoslavenstvie ch. Hus I.
64. Vz Brt, 8. 3. vd. 188. — jak: silně.
Dk. Chtěj mocně vždy a vše dokonáš. Dk.
Aesth. 45. Něco chce Bůh bezvýminečně.
MH. 12. — s infint. Nechce sa mi robiť.
Ht. Sl. ml. 228. Nechci naň mysleť. Sá.
Chtělo se mu studenej vody píti. Sš. P. 6.
Na tom přestati chtie. NB. Tč 62 (72.).
Nechcete-li mi věřiti; Rady tvé chci rád
poslúchati. Výb. II. 37., 41. Chtěl bych
mnoho zlata dáti. Mst. Chci na to paměť
míti. Dh. 39. Chcela sa pretrhnúc = skoro
by se byla prací přetrhla. U Uher. Hrad.
Brt. D. 219. My ty věci zachovati chceme.
List. hrad. 1480. Tč. Chtě z země jeti prosil
jsem jeho, aby . . . .; To chtí páni v Brně
súditi; Chcel právo míti k těm dědinám;
Páni chtí královy milosti prositi, aby ...;
Páni.to chtí ohledati. Půh. I, 254., 384., II.
276., 447., 550. Kdy sě chcě nu trh bráti.
Hr. rk. 371 Any mu nikakž povoliti ne-
chtiechu; Chtiec. jich vrtánie staviti. Pass.
14. stol. Ci (chci) vem něčso řéci. Alx. V.
1063. Jáz na ty jistě nechciu tbáti Alx. V.
(Anth, I. 3. vd. 33.). Ktož chce býti přietel
tohoto města; Nechce tomu věřiti; Chtiec
lží tělo uzdraviti; Chce se jim věděti bu-
dúcie věci; Chci tomu tak rozuměti; Komuž
se chce píti. Št. Kn. š. 3., 7., 9., 11, 12.,

147. a j. Ch. cos dosáhnouti. St. N. 111.
17. — Někdy se inft. vypouští. Do města
mezi cizí lidi v službu (jíti) se mi také ne-
chce; Kudy žádnému za nimi (jíti) se ne-
chce. Sá. Ani krokem nechtěl k předu.
Vrch. Žena jakási chce k vám. Ještě se mu
nechce (umříti). Tkč. Chceš-li na který jiný
lán, že chci tebe přijíti; A když jsem po-
rozuměl, že odtud chce; A když jest chtěl
z lázny, dal sem mu tobolku. NB. Tč. 152.,
163., 179. S nimi svú vóli jměl a k čemuž
(míti) on chtěl. Půh. II. 300. Jdi, kam
chceš. Pass. Otazuje, chtěl-liby k stolu. Št.
Kn. š. 46. Panny, které chtie za muž (jíti).
Ib. 62. — aby. A chtiec, aby se jim ne-
ukrátilo. NB. Tě. 63. Chceme, aby to bylo
bez ujmy každému. List. hrad. 1543. Chtie
tomu, aby... Št. Kn. š. 174., 4. Ač chc'te,
by živi byli. Výb. I. 1145. — Cf. Brs. 2. vd.
122—123.

Chtivě. Velmi rychle a ch. důmysly Wi-
klefovy pochopil. V.

Chtivec, vce, m. = chtivý člověk. Jmt.

Chtivo. Mně jest nechtivo (nechce se mi).
Jir. Čít. IV.

Chtivost- Každý člověk má jinú tvář a
a rozličnú ch. Glč.. II. 311. — čeho: pra-
nice, Rauflust, Dch., panství. Osv. I. 164. —
k čemu. Aby měl ch. k naplnění vóle
boží; A bude mieti k tomu ch. Hus I.
462., II. 248.

Chtivůstka, y, f. Bkř.

Chtivý. Hoch ptá se chtivou hlavou (po-
zorně). U Žamb.Dbv. Chtivými zraky po
něčem pohlížeti. Šb. Ch. (lakomý) hospodář
nenechá širokých mezí u svého pole. U Ná-
chodu. Hrš. — čeho: světa. Dch. Cf. Brt.
S. 3. vd. 188. — k čemu. I věřiž toho
úplně, žeťbych byl k tomu chtiv i hotov.
Arch. II. 22 Muž k válkám ch. Kn., V.
Jest k tomu nechtivý. V. — nač. Ch. na
všecko jak cigán na ocel Brt.

Chto = kdo. Polka, polka pekná je, ch.
ju pekné tancuje. St. ps. 235. Ch. zle robí. .
Rr. Sb. Aj pes vie, ch. dáva jesci. Rr. Sb.

Chtorý = který. Slov. Sl. sp. 197.

Chtosi = kdosi. Slov. Sl. ps. 209.

Chubelica, e, f. == chumelice, metelice,
das Schneegestöber. Vz Chuboliti se. Val.
Vck.

Chublati = mumlati. Co chubleš? Val.
Vck. — se = mračiti se. To se tam chu-
ble! 2. = míhati se, hemžiti se. Val. Vck.,
Brt. D. 218.

Chubliti se = sněžiti; mračiti se. Val.Vck.

Chuboliti se = chubliti se. Val. Vck.,
Brt. D. 219.

Chuc, i, f. = chuí. Slov. Sl. ps. č. 41.

Chučati = chučeti, sausen. Slov. Ssk.

Chuče, pl., ves. Arch. II. 453. Cf. Chudče.

Chučice, dle Budějovice, Chutschitz, ves
u Brna.

Chůda. Chůdy, u Litovle brdla. Kčr. Cf.
KP. I. 510. — Ch. = kůsle, sněžnice, kropě.
Sl. les.

Chúďa, aťa, n. = chuďatko, chudé. Mor.
a slov. Tč., Phld. III. 2. 134., Vaj. Štr. m.
Chudáctvo, a, n., arme Leute. Laš. Tč.
Chudáček. Vzdychal ch. hledě na cizí
sáček. Č. M. 163. — Ch., os. jm. Tk, V. 96.