448

Chum, a, m., ves u Napajedel. Velký a
Malý Ch. v horách zelnavských. Čechy I.
245.

Chumáčiti se = v chumáč se baliti. Pl.
I. 268.

Chumáčovitý, polož před: chumečenka.

Chumaj, e, m. == hlupák, sprosták (na-
dávka). Slov. Ntr. VI. 352. Tu zase ide ten
darebák, ten geľo, ten ch., ten horenos.
Čkžk. II, 53. — Sldk. 174., Dbš. Sl. pov.
I. 58, Phld. II. 365.

Chumák, a, m. = ustavičně hladový člo-
věk. Val. Vek., Brt. D. 219.

Chumava, y, f. = potok u Hostomic.
Krč.

Chumec, mce, m., Chumetz, mlýn u Pře-
štic: Chunzen, ves u Krumlova.

Chumela, y, f. = chumelenice. U Polič.,
Kšá , slez. Sd. — Ch. = pračka, pranice,
die Rauferei. U Polič. Kša. — Ch. s ne-
chvílou = človek neohrabaný. Mor. Knrz.,
Brt.

Chumelák, a, m., sam. u Milevska.

Chumelice. Hdž. Čít. 156., Dch, Hdk.
Je-li veliká ch.. říkají, že se čert žení. Kld.

Chumeliti kde. Nad vámi vietor len
ch-lí. Kyt. 1876. 26. — se. Sníh se ch-lí.
Dch. Nadali si, ale druhý den jakoby se
nechumelilo (jakoby nic), byli dobří. Us.
Kr. Hrad. Kšt, Č. T. Tkč. U Král. Městce.
Psč'k. — co: jídlo (bez zubů žvýkati). Laš.
Tč

Chumelka = chumelice. Us. Sá., Rgl. —
Ch., die Schneeflocke. Sňažné ch-ky. Slov.
Ev. Šk. II. 232. — Ch. = svobodné děvče
vůbec. To je hezká ch. U Král. Městce.
Kšť.

Chumeliný = klkatý, flockig. Sl. les.

Clmmeľok, lku, m. = chumel. Slov.
Sňah je tiež zamrznutý dážď, ktorý potom
ako churueľe (chumeľ, chumeľok) dolu padá,
Hdž. Čít. 156.

Chumchálek, lka, m. = převzdívka spro-
stému chlapovi z cizí dědiny. U Místka.
Škd.

Chumlina, y, f. = chumelenina. Šm.

Chumský potok. Čechy I.

Chumtala. y, m. = člověk, který chumtá.
Mor. a slov. Sd.

Chumtati = nezřetelně mluviti, ňuhňati,
do řeči pořád chum míchati. Mor. a slov.
Šd.. Brt. D. 219.

Chumut, u, m. = chomout. Laš. Tč.

Chúmy, pl., vrch v Trenčansku. Let. Mt.
S. VIII. 2. 31.

Chunat, a, m., os. jm. D. ol. VII. 720.

Chundálek, lku, m. — malý chundel.
Zpr. arch. VII. 6.

Chundelatý = chomáčovitý. Kšá. Ch.
ohon. Vrch.

Chundelka, apera. Ch. povětrná, a. spica
venti. Vz Rstp. 1730., FB. 8., Čl. Kv. 102.,
Slb. 126. Ch. dýmová, agrostis pulchella.
Dlj. 61.

Chup (chlup), a, m. = vousáč. V Podluží.
Brt. L. N. II. 66.

Chnpa, y, f.. ovoce vislobobu ozdobného.
Vz Kstp. 605.

Chupina, y, f. = bělolist, plesnivec, filago
arvensis, das Fadenkraut. Mllr. 46.

Churan, a, m., os. jm. Arch. 1. 422.

Chuľanov, a, m., sam. u Kašp. Hor.

Churavění, n., das Siechen. Ch. těla.
Hus I. 275.

Churavěti kde. Ve mně ch-ví duše má.
BO.

Churaviti. Bdienie ch-vi tělo. BO.

Churavý nač: na plíce, lungenkrank.
Dch. — na čem: na rozumu. BO.

Churý = chorý, špatný. Ty věci jsou
chury. V severových. Čech. Vor.

Chusa, y, m., os. jm. D ol. III. 132.

Chusník, a, m., míst. jm. Dk. V 40.

Chústečka, y, f. = šáteček. Slov Kupim
jej ch-éku zlatom vyšívanú. Sb. sl. ps. II.
Ľ 75.

Chústka, y, f., vz Chústečka. Slez. a
slov. Keď som išel ces tu horu pustú, našel
sem tam vyšívanú chústku. Koll Zp. I. 136.

Chustnice, míst. jm. Sdl. Hr. IV. 370.

Chustník z Košová, os. jm. Žžk. 8.

Chuť. Cf. Šrc. 497., Mkl. Etym. 88., 91.,
Slov. zdrav., S. N., Rk. Sl. Ch. osobní
(gusto), Dk. Aesth. 89., duchovní. Št, Kn. š.
87. To nám není po chuti. Us. Čo ti je
k chuti, to tě zrůtí. Glč. II. 279 Došla mu
ch. jako Kubovi na dlouhé míli. (Na Křivo-
klátsku najal si žid nosiče zboží. Když se
ho tento ptal, na kterou dobu, řekl žid:
Až ti dojde chuť. Jednou koupili zboží
v Praze a uprostřed cesty na dlouhé míli
mezi Novými Dvory a Duškánkou u Unoště
zahodil nosič zboží řka: Nyní mi došla ch.,
žide, nos si zboží sám. Us. Simek. Když
jej kto z pravé chuti miluje; Ješto i dnes
v kostelích zpievají mnozí s velikú chutí
Bohu na česť. Šr. Kn. š. 36., 128. Kolik
chutí, tolik hříchův. Bž Kolko ludí, tolko
chutí, čo ten spraví, to ten zrůtí. Glč. II.
311. K čemu kdo ch. má, v tom těžkosti
nepozná, Sb. uč. — nač: na cesty. Mour.

— k čemu. Co mně po panence, dyž k ní
chuti není. Sš. P. 241. Ch. = vůle. Dyž
je na dobre chuti, umi vykladať. Mor. Brt.
D. — Ch. = pochotnost. Ch. palčivá, chla-
divá, štiplavá, škrábavá. Dk. P. 16. O chuti

— těžké dohodnutí, über den Geschmack
kein Disputat. Proti chuti néní dohodnutí
(proti gustu žádný dišputát). Dch. To jídlo
nemá pražádné chuti; Přeji mnoho chuti
(k obědu). Us. Ryba chuti znamenité. Ler.
To vzalo chuť od.. .; Děkuji, nejsem dnes
od chuti (nemám chuti). Vk. Vzala ch. na
ty jabka (zachtělo se jí jich). Zlínsky. Brt.
Vida, teď jí kousek chleba přišel v chuť.
Us. Vk. Sebral ch. na vino; Bere ch. k jídlu.
Brt. Je vždycky při chuti (vz Opilý). Mám
špatnou ch. v ústech. Dk. P. 68. Když po-
čicháme, coj' v tom chuti; Manna všech
krmí ch. měla jest v sobě. Št. Kn. š. 45. —
po čem: po hnoji, po půdě, po plísni, po
sudu. KP. V. 183. — čím. Ch. vína my-
šinou. KP. V. 183. — Ch. = huba. Dám
ti jednu (ránu) přes chuť! U Pardub. —
Ch. = sůl. Vz Zbytek. — Ch. = bedrník,
lomikámen, sladká zelina. Vz Slb 599.

Chutě — skoro. Chutě bych tě byl ne-
poznal. U Buděj. Sb. D. 14.

Chútečka, y, f. = malá chuť. Nemám
ani ch-čky na jídlo. Brt. D.