449

Chutici = oddíl polabských Srbů v pod-
krají řeky Muldy. Šf. Strž. II. 625.

Chútka, y, f. = choutka. Hol. 253., Dbš-
Úv. 123., Laš. Tč.

Chutlivý, willig, bereitwillig. — k čemu.
Laš. Tč.

Chutnací, Schmeck-. Ch. bradavky,
ústrojí, nerv, nálevky, -becher, buňky. Šv.
49., Vch. Ar. II. 40., Dk. P. 15., 16., Osv.
I. 148., 149., Nz. lk.

Chutnadlo, a, n. = čidlo chuti, das Ge-
schmacksorgan. Šv. 49., Ssk.

Chutnati komu. Co komu chutná, tím
se neotráví. Us. Kšť. — kde. Chutná mu
jako (tomu) pánovi šesté jídlo v šesté ho-
spodě (nechutná). U Jilemn. Kšť. — si čeho.
Němci na dobrodružství vytáhli, nechutna-
jíce sobě pluhu. Šf. Strž. I. 503.

Chutnavosť, i, f., die schmeckende Be-
schaffenheit. Vch. Ar. II. 63., 74.

Chutnavý, Geschmacks-. Ch. pohárky
(becher), Nz. lk., čidlo. Vch. Ar. IL 63.

Chutně. Tomu máte chutně věřiti. 1497.
Minst. (Ti) mají býti ch. pohaněni. Hus I.
264. (269.). Tiem mi jest chutnějie bylo
psáti vám tyto knihy; Nechce se k tomu
ch. hnúti; Nechtie ch. pracovati. Št. Kn. š.
1., 31. (27., 159.).

Chutnička, y, f. = jablko. Mor. Brt.

Chutniti = chutiti. Rk.

Chutno. Ale žej' nechutno vracovati. Št.
Kn. š. 100. Kdo málo jí, ale ch., tomu po-
krm slúží. Glč. I. 39. Tu je ch. (milo, pří
jemně). Slez. Šd.

Chutnota, y, f. = chutnosť. Kam.

Chutnovka, y, f., Kutnowka, ves u Tur-
nova. Obyvatelů tamnějších nesmíš se ptáti,
kdy tam letos připadá trh. Vz Sbtk. Krat.
h. 43.

Chutňovka, y, f. = chutnejská omáčka,
Chutnersauce (kalte englische Sauce). Šp.

Chutný = dobré chuti, suavis. Ž. wit.
85. 5. Ch. paštiky, Sp. — k čemu: k jídlu.
1450. Mus. 1884. 241. Dřevo k jedení ch.
Hus II. 429. — s infinit. Chléb nechutný
jiesti. Hus II. 111. (Ovoce to) jiesti nenie
chutné. Št. Kn. š. 127. Vz Nechutný. —
Ch. = příjemný, hezký. Ch. dítě, v Pod-
luží, Brt., sen. BO. To je ch. děvčice. Val.
Vck. Hřiech jest cbuten; Pater dobrým a
nábožným jest chuten. Št. Kn. š. 16, 45.
Dnes je tam chutno (hezky). V Podluží a
laš. Brt. D. 219. — Ch. = náchylný. Chla-
pec do práce chutný. U Skuhrova. Dhn.
Cf. Výb. I. 651.

Chutosť, i, f., die Lieblichkeit. Ch. hudby.
Alx. B. v. 208. (HP. 77.).

Chuťový, Geschmacks-. Ch. nervy. Osv.
I. 148. Vz Chutnavý.

Chutrovka, y, f., míst. jm. v Boleslavsku.
Blk. Kfsk. 533.

Chův, gt. chovu, m. = chov. Laš. Tč.

Chůva, cf. Šrc. 245. O chůvách řím. a
řec. vz Vlšk. 227., 242.— Ch. = včela plod
krmící. Laš. — Ch. = častováni, strava.
Dostane denně 40 kr. a chůvu. U Uher.
Hrad. Brt. D. 219.

Chuvávati == chovávati. Sš. P. 506.

Chůvěnka, y, f. = malá chůva. Prk. Př.
27.

Chuví, Aromen-. Ch. povídačky. Osv. V.
638.

Chůvička, y, f. = chůvěnka. Čch. Bs. 75.

Chůvka, y, f. = loktuše, plachta, ve
které se malé dítě nosí, v Krkonš. tačka,
slov. odedza, das Wickeltuch, Hütschtuch.
Mor. Brt., Šd., Hrb., Hk. — Ch. = úvod-
nice (úvodní plachta žen). Mor. — Cf. Odě-
vačka.

Chůvy, pl., f. = druh hrušek. U N. Bydž.
Kšť.

Chůze = chod, volné pohybování se, jímž
trup živočicha ve stejné vzdálenosti od země
co možná s nejmenším namáháním svalů
stejnou rychlostí, směrem vodorovným po-
mocí střídavého vykračování nohou v před
nesen jest. Blř. Cf. Slov. zdrav., S. N. Není
na chůzi. Up. Dále do ch. se dáti. Dch. Ch.
pružná, ohebná. NA. IV. 97. Je na chuzo
těžké (tlustý); Te bote nésó do chuze. Neor.

Chuzeji = chuději, zastr. Bž. 134.

Chuzim, a, m., pole u Bohdanče. Pk.

Chuzší. Za Št. přidej: N. 340. 26.

Chuzží = chuzší. Št. N. 340. 26.

Chvácati = chváceti, haschen. Slov. Ssk.

Chvač, e, m. = pospíchač. Nebývaj ch:
tvým jazykem (citatus). BO.

Chvadať = chřadnouti. Starý člověk
chvadá až dochvadá. Val. Brt. D. 219.

Chvadnouti, vz Mz. v List. filol. VIII.
5., Mkl. Etym. 329., Chvadati.

Chval, a, m., os. jm. Arch. I. 172., D. ol.

I. 177., Dal., Tk. II. 536., III. 631., IV. 37.
Chvála = úmyslné projevení zásluh ně-
čích před jinými; Ch. = vnitřní laskavý
o někom úsudek od jednotlivce slovy pro-
jevený. Blř. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf.
S. N., Mz. v List. filol. VIII. 5., Mkl. Etym.
91. Ch. pánu Bohu, je mi zase lépe. Us.
Dch. Chvály, pl, ve breviaři. Dch. Dříve
byla o ní jedna ch. a teď ji haní. Us. Msk.
Buď z toho Bohu ch. Us. Dým vzbudený
oči sčípe, vlastná ch. uši. Slov. Té. Touží
tím více chvály hodným býti než chválenu
býti. Enc. Pode o vás, maměnko, pode
o vás chvála, že ste vychovale královně
husara. Sš. P. 580. Ch. oči zavazuje a činí
slepého. Mor. Tč. Od chvály pokrytskéj
v každý čas se varuj. Slov. Tč. Vlastná ch.
i najmenší ku potupě běží; Čnosť je oděr
a mol ch.; Mole hryzů šaty v truhle, ale
čnosti chvála, když sa ch. k čtnosťám zblíži,
škoda je němalá. Glč. II. 168., 304. Pro
česť a chválu pána Boha. Mus. 1880. 160.
Ch. otci nebeskému i jeho synu milému,
amen i duchu svatému, jakož byla na po-
čátku, tak buď věčně i bez zmatku. Výb.

II. 26. Tobě slušie ch. Ž. wit. 64. 2. Cf. Ž.
wit. 221. Užitku i chvály pozbývá, kdo své
dílo lecjaks odbývá. Hkš. Kdo druhého ctí,
sám z toho chválu mívá; Zásluha dobývá
chvály lidí rozšafných, náhoda pochvaly
světa; Zásluhy se chválou solí, mnohem se
přesolí a málem nedosolí; Vlastni ch. v oči
práší, cizí ch. česť přináší; Chválu zamít-
nouti jest dvakrát chtíti býti pochválen.
Sb. uč. Lidská ch. tebe nenadýmej; Ch. jest
k dobrému podnět; Lepší je ,chválabohu'
než ,požehnejpánbůh´; Prázdnou chválou
kapsy nenaplníš. Exc. Bž. Ch. jest mou-

396