Předchozí (449)  Strana:450  Další (451) |
|
|||
450
|
|||
|
|||
drému platna, bláznu však škodí. Chvála
z hříchu bodna smíchu; Při ctnostech ch. je škoda nemalá; Darebná je cudzá ch., když jí v tobě není. Exc. Tč. Ch. košile nespraví. Bž. — Ch. = sláva. Síla má i ch. má Hospodin. ŽK1. Ch. za tom běží, kdo ji ustupuje. Mor. Tč. Této chvále konce nenie. Hus I. 258. Ale však otcovo i sy- novo i ducha sv. jedno jest božstvie, rovná ch.; Ch. učených. St. Kn. š. 14., 141. (25.). Chvalačka, y, f. = chvalitelka. Bern.
Chvalata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
Chvalatice, dle Budějovice, Chwalatitz,
ves ve Znojemsku. Chvalba. Sš. I. 149., 140. Ch. je šalba.
Laš. Tč. — Ch., die Prahlerei. Ch. není chvála. Laš. Tč. Chvalčov, a, m., Chwalčow, ves u By-
střice n. Host. Chvalčovice, dle Budějovice, Chwalt-
schowitz, ves u Čes. Dubu. Blk. Kfsk. 1326. Chvalčovský Jan, mlynář, 1844. Jg. H.
1. 2. vd. 571. Chvalebnice, e, f., die Lobsprecherin;
Prahlerin. Laš. Tč. Chvalebník, a, m., der Lobsprecher;
Prahler. Laš. Tč. Chvalebný = chvalitebný. Bern.
Chvalec, lce, m. = chválce. Šm.
Chvaleč, lče, m., Qualisch, ves u Trut-
nova. Sdl. Hr. V. 361. Chvalek, lka, m., os. jm. D. ol I. 177.,
Pal. Rdh. I. 121. Chvalena, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
Chvalenice, dle Budějovice, Chwalenitz,
ves u Rokycan. Chvalenov, a, m., ves u Zdounek na
Mor. D. ol. II. 118., IV. 79. Chválený; -en, a, o = chvály hodný,
laudabilis. Ch. jmě. Ž. wit. 112. 3. — Ch., gelobt. Ch. maso ani psi nechtějí žráť. U Rych. Msk. Chvalešovice, dle Budějovice, Chwalso-
witz, ves u Vodňan; Chwalschowitz, ves u Klatov. Blk. Kfsk. 351. Chvaletice, dle Budějovice, vsi u Pře-
louče a u Vodňan. Tk. III. 94., Sdl. Hr. I. 254., III. 25., 108. Z Ch-tic. Vz Sbn. 519., Pyp. K. II. 325. Chvaliboh, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121. Chvalice. Tk. III. 94., Sdl. Hr. I. 254.,
III. 25., 108.; Qualitzen, ves u Dačic na Mor. Chvalič. Mezi řečí ch-čóv a tupičóv
k svědomí utéci sě máme. Hus III. 228. Chvaličov, a, m. Lizek z Ch-va. Arch.
III. 513. Cf. Chvalčov, D. ol. X. 639. Chvaliďúra, y, m. = vychloubač. Mor.
Brt. D. Chvalík, a, m., os. jm. Arch. I. 172.
Chvalikovice, dle Budějovice, Chwalko-
witz, ves u Opavy. Chvalimařa, dle Bača = vychloubač.
Mor. Brt. D. Chvalín, a, m., Chwalin, ves u Tere-
zína. Arch. I. 501. Chvalina, y, f., Chwalina, ves u Hořic.
Blk. Kfsk. 1326., Sdl. Hr. V. 361. |
Chvalíš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.
Chvališovice, dle Budějovice, Chwalso-
witz, ves u Volyně. Blk. Kfsk. 1217. Chvalitebně se v tom zachovala. NB.
Tč. 247. Chvalitebný. Ch. práca cti svej neutrácá.
Slov. Tč. Chvalitelkyně, ě, f. == chvalitelka. Bern.
Chvalitelný, lobenswerth. Anth. Jir. I.
3. vyd. 6. Chváliti, vz Mz. v List. filol. VIII. 5. -
co: Davida (dáviti). U Olom. a Litovle. Sd., Kčr. — Hus II. 122., Ž. wit. 9. 3. (24.). — co, koho z čeho. Když máš statku mnoho, tak chval Boha z toho. Tč. Jak sa chválíš z cudzej práce .... Glč. II. 168. Chvalme Boha vždy ze všeho, což na nás přepustí. Hus I. 228. Z toho my Boha ch-lili. Žvt. otc. 52. a. Ch. koho ze stálosti. Chč. P. 24. b.,
53. a. — kde. Chválí si to ve Vídni. Us.
Sd. Nenajdeš většího blázna ve světě od tého, který sa rád pred inými chválívá ze zlého. Glč. II. 341. — kdy. Měsíce při nastání nechval (konec ukáže). Km. — čím : ústy Boha. Št. Kn. š. 112. — v čem. Kdo sám seba v nečom chválí, do potupy sa vevalí. Slov. Tč. Chválí ho v zpovědi a v modlitbě. Hus II. 318. Ktož sě chválí, u Bozě sě chval. ZN. — na čem. Na ně- kom něco ch. Dch. Dřiev tě chválil na tej věci. Hr. ruk. 91. — jak. Tak chval, abys nepřechválil. Sb. uč. Ch. někoho na modro (= na plano). Světoz. 1871. — koho s kým. Spolu s otcem a synem jej chválé. Št. Kn. š. 14. — od čeho. Chválí studnu tu od dobroty, od hojnosti. Sš. J. 64. Od darů a znamenitých ctností jej chválil. Zk. exc. — koho komu. Chválí si ho. Sá. Chválí si ženu. Us. Wrch. — se. Chlubím neb chvá- lím-li já sám sě, chvála má nic nenie. Hus II. 122. Ani sám se chval, ani sám se haň. Ch. se = chlubiti se. Mor. Mtc. 1878. 34. Cf. Pochváliti. — že. Chvalme Bóh, že . . . Št. Kn. š. 8. Chvalkati = pochvalovati. Šd.
Chvalkov, a, m., Chwalkau, ves u Něm.
Brodu; Chwalkow, ves u Tábora; Chwalko- hof, osada u Sviň. PL., Tk. III. 36., Blk. Kfsk. 1326., 1466., Sdl. Hr. III. 303., IV. 370., Rk. Sl. Chvalkovice, dle Budějovice (od Chvalka.
Pal. Rdh. I. 134.), ves u Jaroměře. Tov. 129., Tk. IV. 70., 347., Tk. Ž. 133., Sdl Hr. I. 254., II. 277., V. 361. Chvalkovský, Chwalkowitz, sam. u Kře-
lovic. Ch. polévka = horká. Kdyby ji kdo z Chvalkova do Bohdalína (1/4 hod. daleko) donesl, ještě by byla horka. Vrů. — Ch. z Hustiřan Jan. Blk. Kfsk. 1097., 1466., Sdl. Hr. V. 361, Chvalník. Že tento znamená svatých
ch-ky t. j. ty, jenž svaté chválé. Hus II. 330. Chvalnov, a, m., Chwalnow, ves u Zdou-
nek. Je z Ch-va (kdo rád sebe chválí). Na Hané. Bkř. Chvalnovice, dle Budějovice, míst. jm.
D. ol. X. 289. Chvalný = chvalitebný. A složiv to ch.
tělo. Kat. 3033. |
||
|
|||
Předchozí (449)  Strana:450  Další (451) |