450

drému platna, bláznu však škodí. Chvála
z hříchu bodna smíchu; Při ctnostech ch.
je škoda nemalá; Darebná je cudzá ch.,
když jí v tobě není. Exc. Tč. Ch. košile
nespraví. Bž. — Ch. = sláva. Síla má i ch.
má Hospodin. ŽK1. Ch. za tom běží, kdo
ji ustupuje. Mor. Tč. Této chvále konce
nenie. Hus I. 258. Ale však otcovo i sy-
novo i ducha sv. jedno jest božstvie, rovná
ch.; Ch. učených. St. Kn. š. 14., 141. (25.).

Chvalačka, y, f. = chvalitelka. Bern.

Chvalata, y, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Chvalatice, dle Budějovice, Chwalatitz,
ves ve Znojemsku.

Chvalba. Sš. I. 149., 140. Ch. je šalba.
Laš. Tč. — Ch., die Prahlerei. Ch. není
chvála. Laš. Tč.

Chvalčov, a, m., Chwalčow, ves u By-
střice n. Host.

Chvalčovice, dle Budějovice, Chwalt-
schowitz, ves u Čes. Dubu. Blk. Kfsk. 1326.

Chvalčovský Jan, mlynář, 1844. Jg. H.
1. 2. vd. 571.

Chvalebnice, e, f., die Lobsprecherin;
Prahlerin. Laš. Tč.

Chvalebník, a, m., der Lobsprecher;
Prahler. Laš. Tč.

Chvalebný = chvalitebný. Bern.

Chvalec, lce, m. = chválce. Šm.

Chvaleč, lče, m., Qualisch, ves u Trut-
nova. Sdl. Hr. V. 361.

Chvalek, lka, m., os. jm. D. ol I. 177.,
Pal. Rdh. I. 121.

Chvalena, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Chvalenice, dle Budějovice, Chwalenitz,
ves u Rokycan.

Chvalenov, a, m., ves u Zdounek na
Mor. D. ol. II. 118., IV. 79.

Chválený; -en, a, o = chvály hodný,
laudabilis. Ch. jmě. Ž. wit. 112. 3. — Ch.,
gelobt. Ch. maso ani psi nechtějí žráť.
U Rych. Msk.

Chvalešovice, dle Budějovice, Chwalso-
witz, ves u Vodňan; Chwalschowitz, ves
u Klatov. Blk. Kfsk. 351.

Chvaletice, dle Budějovice, vsi u Pře-
louče a u Vodňan. Tk. III. 94., Sdl. Hr. I.
254., III. 25., 108. Z Ch-tic. Vz Sbn. 519.,
Pyp. K. II. 325.

Chvaliboh, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

Chvalice. Tk. III. 94., Sdl. Hr. I. 254.,
III. 25., 108.; Qualitzen, ves u Dačic na
Mor.

Chvalič. Mezi řečí ch-čóv a tupičóv
k svědomí utéci sě máme. Hus III. 228.

Chvaličov, a, m. Lizek z Ch-va. Arch.
III. 513. Cf. Chvalčov, D. ol. X. 639.

Chvaliďúra, y, m. = vychloubač. Mor.
Brt. D.

Chvalík, a, m., os. jm. Arch. I. 172.

Chvalikovice, dle Budějovice, Chwalko-
witz, ves u Opavy.

Chvalimařa, dle Bača = vychloubač.
Mor. Brt. D.

Chvalín, a, m., Chwalin, ves u Tere-
zína. Arch. I. 501.

Chvalina, y, f., Chwalina, ves u Hořic.
Blk. Kfsk. 1326., Sdl. Hr. V. 361.

Chvalíš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Chvališovice, dle Budějovice, Chwalso-
witz, ves u Volyně. Blk. Kfsk. 1217.

Chvalitebně se v tom zachovala. NB.
Tč. 247.

Chvalitebný. Ch. práca cti svej neutrácá.
Slov. Tč.

Chvalitelkyně, ě, f. == chvalitelka. Bern.

Chvalitelný, lobenswerth. Anth. Jir. I.
3. vyd. 6.

Chváliti, vz Mz. v List. filol. VIII. 5. -
co: Davida (dáviti). U Olom. a Litovle. Sd.,
Kčr. — Hus II. 122., Ž. wit. 9. 3. (24.). —
co, koho z čeho. Když máš statku mnoho,
tak chval Boha z toho. Tč. Jak sa chválíš
z cudzej práce .... Glč. II. 168. Chvalme
Boha vždy ze všeho, což na nás přepustí.
Hus I. 228. Z toho my Boha ch-lili. Žvt. otc.

52. a. Ch. koho ze stálosti. Chč. P. 24. b.,

53. a. — kde. Chválí si to ve Vídni. Us.
Sd. Nenajdeš většího blázna ve světě od
tého, který sa rád pred inými chválívá ze
zlého. Glč. II. 341. — kdy. Měsíce při
nastání nechval (konec ukáže). Km. — čím :
ústy Boha. Št. Kn. š. 112. — v čem. Kdo
sám seba v nečom chválí, do potupy sa
vevalí. Slov. Tč. Chválí ho v zpovědi a
v modlitbě. Hus II. 318. Ktož sě chválí,
u Bozě sě chval. ZN. — na čem. Na ně-
kom něco ch. Dch. Dřiev tě chválil na tej
věci. Hr. ruk. 91. — jak. Tak chval, abys
nepřechválil. Sb. uč. Ch. někoho na modro
(= na plano). Světoz. 1871. — koho s kým.
Spolu s otcem a synem jej chválé. Št. Kn.
š. 14. — od čeho. Chválí studnu tu od
dobroty, od hojnosti. Sš. J. 64. Od darů a
znamenitých ctností jej chválil. Zk. exc. —
koho komu. Chválí si ho. Sá. Chválí si
ženu. Us. Wrch. — se. Chlubím neb chvá-
lím-li já sám sě, chvála má nic nenie. Hus
II. 122. Ani sám se chval, ani sám se haň.
Ch. se = chlubiti se. Mor. Mtc. 1878. 34.
Cf. Pochváliti. — že. Chvalme Bóh, že . . .
Št. Kn. š. 8.

Chvalkati = pochvalovati. Šd.

Chvalkov, a, m., Chwalkau, ves u Něm.
Brodu; Chwalkow, ves u Tábora; Chwalko-
hof, osada u Sviň. PL., Tk. III. 36., Blk.
Kfsk. 1326., 1466., Sdl. Hr. III. 303., IV.
370., Rk. Sl.

Chvalkovice, dle Budějovice (od Chvalka.
Pal. Rdh. I. 134.), ves u Jaroměře. Tov.
129., Tk. IV. 70., 347., Tk. Ž. 133., Sdl
Hr. I. 254., II. 277., V. 361.

Chvalkovský, Chwalkowitz, sam. u Kře-
lovic. Ch. polévka = horká. Kdyby ji kdo
z Chvalkova do Bohdalína (¹/₄ hod. daleko)
donesl, ještě by byla horka. Vrů. — Ch.
z Hustiřan Jan. Blk. Kfsk. 1097., 1466.,
Sdl. Hr. V. 361,

Chvalník. Že tento znamená svatých
ch-ky t. j. ty, jenž svaté chválé. Hus II.
330.

Chvalnov, a, m., Chwalnow, ves u Zdou-
nek. Je z Ch-va (kdo rád sebe chválí). Na
Hané. Bkř.

Chvalnovice, dle Budějovice, míst. jm.
D. ol. X. 289.

Chvalný = chvalitebný. A složiv to ch.
tělo. Kat. 3033.