Předchozí (451)  Strana:452  Další (453) |
|
|||
452
|
|||
|
|||
274., 282., 291. Ch. desk, vzdušných sloupců,
příčné ch. pružných tyčí. Vz MS. 99., 120., 122. Ch. elliptické, točivé, strun, aetheru. Mj. 199., 206. Ch. hlasu, Kká., větru, Mcha., světelné. Rm. 103. Činí to s chvěním (chvěje se). Vrch. Nauka o ch., Vibrationstheorie. Nz. Cf. Schd. I. 91. Chvěti, chvieti klade se do I. 7., vz Mkl.
Gr. II. 422. a List. filol. 1883. 449. a hlásí se tam tvary některými, jako pt. chvěl, substant. verb. chvenie. Jiné tvary ovšem i podlé V. 4. vykládati se mohou a spíše sem patří, zejména tvary se kmenem prae- sentním chvěje — (nestaž.) a part. chvíli se (Jg.); sr. strb. chvéjati se, moveri. Mkl. Lex. Vz List. filol. 1884. 107., Bž. 186., Mz. v List. filol. VIII. 7. Kmen chvě pře- nášíme též do tř. III. 1. časujíce jej pak dle uměti rovHěž tak jako slovesa stkvíti se a tkvíti: chvím se. Bž. 186. — abs. Chvějícím se hlasem pravil. Us. Základové se chvěji. B. Nud. — (se) čím. Ch. peru- těmi. Kls. Ch. se strachy, Bž. 69., hrůzou, Osv., Vrch., hněvem, Osv., Kká., sladkým záchvatem, Osv., žalem, smutkem. Vrch., Šml. Bouře ohlasem se chvěje temný prales. Vrch. Chvěla se úzkostí jako list z osyky. Šml. I. 39. Rty se chvěly zpěvem, modlit- bou. Vrch. Hlas dojmem se chvějící. Hrts. Parnem se chvěje vzduch. Osv. V. 825. Vlasy se chvěly větrem. Vrch. Tresť, ježto sě větrem chvěje. ZN. — odkud. Zpěv truchlivý se s hůry chvěje. Osv, I. 378. Z kajícných rtů otázka se chvěla. Mkr. Zl. Pr. IV. 35. — co kudy. Píseň zoufalou svou vzduchem chvěla tíseň. Nrd. — k čemu. Jež k velkým činům srdcem mladým chvěly. Osv. VI. 591. — se komu. Rtové se mu chvěji. Hdk. Chvěje se mu ruka, hlas. Šml., Hrts. — kde. Na všech údech se ch., Sá., po celém těle. Šbr. Ch. se nad hrobem. Kká. V hlase jeho bolesť se chvěla. Hrts. Úsměv chvěje se na jeho rtech. Ib. Ruka její chvěla se v pravici jeho. Šml. I. 52. Struna chví se po celé délce. Mj. 206. Ve větru se kadeř chvěla. Vrch. V objetí mém se chvěla. Kyt. 1876. 77. Zem se pod no- hama chvěje. Nrd. Blld. 29. — jak., Bolně, zimničně, podélně se ch. Vrch., Čch. Bs. 81., Mj. 207. Chviadnouti = vadnouti, chřadnouti,
welken, siechen. U Vsetína. Vck. Chvíla, vz Chvíle.
Chvilajzna, y, f. = dlouhá chvíle. Takovó
ch-zno sme čekale. Mor. Neor. Chvilčička, vz Chvíle.
Chvíle, chvílinečka, chvilenka. Cf. Mkl.
Etym. 92. Ch., got. hveila. Šf. Strž. I. 470. Ch. = doba větší nebo menší. Po tu chvíli; do dnešní ch-le; v tu chvíli věc tak se má; na první chvíli, für die erste Zeit. Dch. Bode to chvilo trvať (dlouho). Mor. Neor. Ta réž mosí chvílu schnúť (dlouho). Brt. v Mtc. 1878. 34. Dyby si dali chvílu, sich Zeit nehmen. Ib. Už je to chvíla, co zemřeli (dávno); Už to mám chvíla (nom.). Brt. D. 219. V pozdní chvíli (pozdě večer). Us. Krátká ch. = kratochvíle, zábava. Km Roz- hodná ch. Mour. Měl jsem s ním horkou chvíli (zlou práci). Světz. Měla dnes zlou |
chvíli. Hrts. Té chvíle purkmistr. Wtr. Po
malenké chvilence budem rovni sobě. Sš. P. 443 Zůstali v mlčení za chvíli. Bl. Živ. Aug. 60. Ta dědina sě až do sie chvíle jest opraviti nemohla. List hrad. 1492. To vykonati chce, když svou chvíli uhlédá. Čr. Jednu chvíli, v jednu chvíli (jeden- kráte). Výb. II. 39., 41. V tej chvíli obešli . . Výb II. 43. Před některou chvíli; Platil penězi, jenž v té chvíli šly; Když jest bylo některú chvíli, přistoupil jest Zich; Po dobré chvíli za ní přišla; (Ten) ty chvíle súsed náš byl; A túž chvíli přišel jeden; Neb jest některú chvílí nechtěl otčina mého míti na dědině; To chtěl provésti konšelmi, jenž v tej chvíli byli. NB. Tč. 20., 29., 33., 85., 90., 142., 163. A těch mi do sie chvíle nesplnie; Stalo se, že jest jednu chvíli ke mně přišel; Nemohl sobě tu chvíli raditi. Půh. I. 175., II. 20., 220. V noci některú chvíli máte čísti písmo sv.; Mieti zdravie na malú chvilku; Potom tak jej srdečně mrzala, že na chvíli nemohl jie s sebú pře- nechati. Št. Kn. š. 4., 9., 39. — Ch. = čas prázdný. Udělám si chvíli; Jest na to ch. Us. Dch. Navařil brabenec piva. by sa mu minula chvíla. Sš. P. 697. Měl jsem chvíle dosti přečísti. NB. Tč. 83. Každé ch. še- třiti. Kom. V knihách chvíli krátiti. Št. Uč. 6. b. Abychom někteRé chvilky sobě nalezli, v nichž ... Št. Kn. š. 6. — Ch. = okamžik Je tam co ch. (pořád); Teď malá chvilinka šla; Z té chvíle musela pryč; Malá ch. byl u ní, byl tu; Přes chvíli jsme k němu cho- dili; Chvíli co chvíli to říkám a přece . . ; Odpočíval co chvíle. Us. Vk., Dbv., Schz. Celičký týden u nás po chvilkách open- doval. Sk. Črt. 141. Za chvílu tam přijdeme. Laš. Tě. Bývá tu pod chvilenku = co chvíle. Mor. Brt. D. Jsem ve chvíli opět tu. Šbr. Zaj. 171. Štěstí co chvíli ustupovalo. Mour. Po chvíli pokračoval; Chvílemi poprchávalo; Utíral si co chvíli pot. Šml. I. 69., 77. Chvil- kami podřimoval. Ani na chvilku libosti ne- povolil. Št. N. 135. Co sa nedá chvilkou, to sa podá časom. Sl. ps. 31. Čeká se co chvíli, že shasne. Tkč. Ten ztrácí věk, kdo chvíli prchnout nechá. Hdk. Dobrá chvíle ťáhne za sebů neščastí. Slov. Tč. — Ch. = po- časí. To je chvílú. Mtc. 1878. 34. Chvílečka, vz Chvíle.
Chvílečný, zeitweilig, momentan. Dch.
Chvílenečka, y, f. —- malá chvíle. Počké
ch-ko, já vařím kašičko. Sš. P. 153. Chvílení, n , das Verweilen. Výb. II. 550.
Chvilička, vz Chvíle.
Chvílinečka = chvílečka. Šd.
Chvilinka = chvílečka.
Chvilkový. Dch. Ch. rozmar, Pdl, vášně.
Dk. Chvílový, Weilen-, Zeit-; zeitweilig. Šm.
Chvipliti se zimou = chvěti se. Turín-
ský. (Zkr.). Chvístačka také = rozmoklý, rozpou-
štějící se sníh. Táb. Chvisták, a, m. = chvistač. Slov. Ssk.
Chvístati také = tlouci něčím. Mor. Vck.
Cf. Mkl. Etym. 331. Chvístek, stká, m. = pták řehák, das
Rothschwänzchen. Laš. Tč. U Příbora. Mtl. |
||
|
|||
Předchozí (451)  Strana:452  Další (453) |