452

274., 282., 291. Ch. desk, vzdušných sloupců,
příčné ch. pružných tyčí. Vz MS. 99., 120.,
122. Ch. elliptické, točivé, strun, aetheru.
Mj. 199., 206. Ch. hlasu, Kká., větru, Mcha.,
světelné. Rm. 103. Činí to s chvěním (chvěje
se). Vrch. Nauka o ch., Vibrationstheorie.
Nz. Cf. Schd. I. 91.

Chvěti, chvieti klade se do I. 7., vz Mkl.
Gr. II. 422. a List. filol. 1883. 449. a hlásí
se tam tvary některými, jako pt. chvěl,
substant. verb. chvenie. Jiné tvary ovšem
i podlé V. 4. vykládati se mohou a spíše
sem patří, zejména tvary se kmenem prae-
sentním chvěje — (nestaž.) a part. chvíli
se (Jg.); sr. strb. chvéjati se, moveri. Mkl.
Lex. Vz List. filol. 1884. 107., Bž. 186.,
Mz. v List. filol. VIII. 7. Kmen chvě pře-
nášíme též do tř. III. 1. časujíce jej pak
dle uměti rovHěž tak jako slovesa stkvíti
se a tkvíti: chvím se. Bž. 186. — abs.
Chvějícím se hlasem pravil. Us. Základové
se chvěji. B. Nud. — (se) čím. Ch. peru-
těmi. Kls. Ch. se strachy, Bž. 69., hrůzou,
Osv., Vrch., hněvem, Osv., Kká., sladkým
záchvatem, Osv., žalem, smutkem. Vrch.,
Šml. Bouře ohlasem se chvěje temný prales.
Vrch. Chvěla se úzkostí jako list z osyky.
Šml. I. 39. Rty se chvěly zpěvem, modlit-
bou. Vrch. Hlas dojmem se chvějící. Hrts.
Parnem se chvěje vzduch. Osv. V. 825.
Vlasy se chvěly větrem. Vrch. Tresť, ježto
sě větrem chvěje. ZN. — odkud. Zpěv
truchlivý se s hůry chvěje. Osv, I. 378.
Z kajícných rtů otázka se chvěla. Mkr. Zl.
Pr. IV. 35. — co kudy. Píseň zoufalou
svou vzduchem chvěla tíseň. Nrd. — k čemu.
Jež k velkým činům srdcem mladým chvěly.
Osv. VI. 591. — se komu. Rtové se mu
chvěji. Hdk. Chvěje se mu ruka, hlas. Šml.,
Hrts. — kde. Na všech údech se ch., Sá.,
po celém těle. Šbr. Ch. se nad hrobem.
Kká. V hlase jeho bolesť se chvěla. Hrts.
Úsměv chvěje se na jeho rtech. Ib. Ruka
její chvěla se v pravici jeho. Šml. I. 52.
Struna chví se po celé délce. Mj. 206. Ve
větru se kadeř chvěla. Vrch. V objetí mém
se chvěla. Kyt. 1876. 77. Zem se pod no-
hama chvěje. Nrd. Blld. 29. — jak., Bolně,
zimničně, podélně se ch. Vrch., Čch. Bs.
81., Mj. 207.

Chviadnouti = vadnouti, chřadnouti,
welken, siechen. U Vsetína. Vck.

Chvíla, vz Chvíle.

Chvilajzna, y, f. = dlouhá chvíle. Takovó
ch-zno sme čekale. Mor. Neor.

Chvilčička, vz Chvíle.

Chvíle, chvílinečka, chvilenka. Cf. Mkl.
Etym. 92. Ch., got. hveila. Šf. Strž. I. 470.
Ch. = doba větší nebo menší. Po tu chvíli;
do dnešní ch-le; v tu chvíli věc tak se má;
na první chvíli, für die erste Zeit. Dch. Bode
to chvilo trvať (dlouho). Mor. Neor. Ta réž
mosí chvílu schnúť (dlouho). Brt. v Mtc.
1878. 34. Dyby si dali chvílu, sich Zeit
nehmen. Ib. Už je to chvíla, co zemřeli
(dávno); Už to mám chvíla (nom.). Brt. D.
219. V pozdní chvíli (pozdě večer). Us.
Krátká ch. = kratochvíle, zábava. Km Roz-
hodná ch. Mour. Měl jsem s ním horkou
chvíli (zlou práci). Světz. Měla dnes zlou

chvíli. Hrts. Té chvíle purkmistr. Wtr. Po
malenké chvilence budem rovni sobě. Sš.
P. 443 Zůstali v mlčení za chvíli. Bl. Živ.
Aug. 60. Ta dědina sě až do sie chvíle
jest opraviti nemohla. List hrad. 1492. To
vykonati chce, když svou chvíli uhlédá.
Čr. Jednu chvíli, v jednu chvíli (jeden-
kráte). Výb. II. 39., 41. V tej chvíli obešli . .
Výb II. 43. Před některou chvíli; Platil
penězi, jenž v té chvíli šly; Když jest bylo
některú chvíli, přistoupil jest Zich; Po
dobré chvíli za ní přišla; (Ten) ty chvíle
súsed náš byl; A túž chvíli přišel jeden;
Neb jest některú chvílí nechtěl otčina mého
míti na dědině; To chtěl provésti konšelmi,
jenž v tej chvíli byli. NB. Tč. 20., 29., 33.,
85., 90., 142., 163. A těch mi do sie chvíle
nesplnie; Stalo se, že jest jednu chvíli ke
mně přišel; Nemohl sobě tu chvíli raditi.
Půh. I. 175., II. 20., 220. V noci některú
chvíli máte čísti písmo sv.; Mieti zdravie
na malú chvilku; Potom tak jej srdečně
mrzala, že na chvíli nemohl jie s sebú pře-
nechati. Št. Kn. š. 4., 9., 39. — Ch. = čas
prázdný. Udělám si chvíli; Jest na to ch.
Us. Dch. Navařil brabenec piva. by sa mu
minula chvíla. Sš. P. 697. Měl jsem chvíle
dosti přečísti. NB. Tč. 83. Každé ch. še-
třiti. Kom. V knihách chvíli krátiti. Št. Uč.
6. b. Abychom někteRé chvilky sobě nalezli,
v nichž ... Št. Kn. š. 6. — Ch. = okamžik
Je tam co ch. (pořád); Teď malá chvilinka
šla; Z té chvíle musela pryč; Malá ch. byl
u ní, byl tu; Přes chvíli jsme k němu cho-
dili; Chvíli co chvíli to říkám a přece . . ;
Odpočíval co chvíle. Us. Vk., Dbv., Schz.
Celičký týden u nás po chvilkách open-
doval. Sk. Črt. 141. Za chvílu tam přijdeme.
Laš. Tě. Bývá tu pod chvilenku = co chvíle.
Mor. Brt. D. Jsem ve chvíli opět tu. Šbr.
Zaj. 171. Štěstí co chvíli ustupovalo. Mour.
Po chvíli pokračoval; Chvílemi poprchávalo;
Utíral si co chvíli pot. Šml. I. 69., 77. Chvil-
kami podřimoval. Ani na chvilku libosti ne-
povolil. Št. N. 135. Co sa nedá chvilkou, to
sa podá časom. Sl. ps. 31. Čeká se co chvíli,
že shasne. Tkč. Ten ztrácí věk, kdo chvíli
prchnout nechá. Hdk. Dobrá chvíle ťáhne
za sebů neščastí. Slov. Tč. — Ch. = po-
časí. To je chvílú. Mtc. 1878. 34.

Chvílečka, vz Chvíle.

Chvílečný, zeitweilig, momentan. Dch.

Chvílenečka, y, f. —- malá chvíle. Počké
ch-ko, já vařím kašičko. Sš. P. 153.

Chvílení, n , das Verweilen. Výb. II. 550.

Chvilička, vz Chvíle.

Chvílinečka = chvílečka. Šd.

Chvilinka = chvílečka.

Chvilkový. Dch. Ch. rozmar, Pdl, vášně.
Dk.

Chvílový, Weilen-, Zeit-; zeitweilig. Šm.

Chvipliti se zimou = chvěti se. Turín-
ský. (Zkr.).

Chvístačka také = rozmoklý, rozpou-
štějící se sníh. Táb.

Chvisták, a, m. = chvistač. Slov. Ssk.

Chvístati také = tlouci něčím. Mor. Vck.
Cf. Mkl. Etym. 331.

Chvístek, stká, m. = pták řehák, das
Rothschwänzchen. Laš. Tč. U Příbora. Mtl.