454

Chvostištník a, m., der Besenbinder.
Rk.

Chvostňák, a, m. Ch. černý, seleucides
niger; nádherný, epimachus speciosus. Brm
II. 2. 452., 454.

Chvostnatka, y, f. = měkkýš, mechovka
krytoústá, der Lappenschwanz. Ch. plíživá,
plumatella repens. Vz Frč. 194. Ch. ba-
henní, paludicella Ehrenbergii. Ib. 193.,
197.

Chvostnatý, buschig; langschweifig, ge-
schwänzt. Ssk., Loos.

Chvostné, ého, n., vz Rohové, Chvostové.

Chvostonohý. Ch-zí raci, lophyropoda.
Nz.

Chvostoskok, a, m. Ch-ci, podurida, čle-
novci rovnokřídlí. Ch. šedý, podura plum-
bea; čilý, isotoma pulex. Vz Frč. 150., Brm.
IV. 605., 606. Cb. vodní, huňatý. Brm. IV.
606.

Chvostové, ého, n. — chvostné.

Chvpstovec, vce, ta., hippurites, das Füll-
horn. Šm.

Chvostovitý, schweifähnlich. Loos.

Chvostový, Schwanz-. Ch. srsť, kosť,
maso. Tč. Ch. či výpustkový srub, das
Schwanzgezimmer. Bc.

Chvostožábrý. Ch. ryby, lophobranchii,
die Büschelkiemer. Šp., Nz.

Chvostula, y, f. = chvostacka hruška.
Mor. Brt. Také jablko. Brt.

Chvostuly, dle Dolany, Chwostul, sam.
u Nepomuk.

Chvošť, ě, f. = blivačka, duvok, stolička,
přeslička zimní, equisetum hiemale. Vz Rstp.
1766.

Chvošťář, e, m. = koštář, der Besen -
binder. Sl. les. Vz Chvoště.

Chvostě, chvoštiště, dle Prk. Př. 17. ne-
správně m.: koště. Vz tam a Koště (dod.).

Chvoštišťany, dle Dolany, Koštišťan, ves
u Golč. Jeníkova.

Chvoštiště, ě, n. Vz Chvostě. Ler. Při-
nesl dvě ch-ště. Štl. Ch. kdož na branách
zavěšovali, žháři byli. Cor. jur. Jir. IV. 3.
1. 404. Vymetu ch-štěm. BO. Dom ch-šti
vyčištěný. Hus II. 100. Nové ch. hladce
mete. Petr Vok. 88.

Chvrasten, a, m., starší prý jm. Vyše-
hradu. Šmb. D. I. 310., Tk. I. 5.

Chvyta, y, f., der Randboden, ein Werk-
zeug die Bienen in den Korb zu fassen. Šm.

-chy (ъbchъ, ьchъ) přípona: vetchý. Bž.
223.

Chyba, cf. Mkl. Etyra. 93. Je na chybě
(mýlí se). Us Vk. Chyba, že tam nebyl
(škoda, Schade, dass); Ty´s v chybě (mýlíš
se). Us. Tč., Šml. Bylo jich tam na chybu
padesát (málo chybí). U Olom. Sd. Letos
tam nože byť na chybu (= jistě) tři kopy
rži. Zlinsky. Brt. v Mtc. 1878. 64. Ch. stroje,
v pozorování, stálá, nahodilá, kollimační
nonia. ZČ. I. 8., 44. Velmi moudré kdyby,
škoda že má chyby. Tyl. Ch. cestu uka-
zuje k dokonalosti tomu, kdo ju napra-
vuje a povstává k čuosti; Mnohým chyba
osožila ku dokonalosti, však ne tým, kterí
chceli žíť v chybě do starosti; Ch. nišť ne-
platí, jak chceš dostať z něj užitek, musíš
na ňu dbáti. Glč. I. 344., II. 266. Nikdo

svých chyb nevidí. Bž. exc. Ch. v kyrie
(v začátku). Tkč. Kdo ostrovidem při chy-
bách jiných lidí jest, ten jest slepou krticí
při svých vlastních; Lehčeji jest díla ha-
něti a chyby vystavovati, než sám dělati.
Exc. Chybami jiných se učíme. Kdo chce
chybu najíti, hned ji najde. Té. Dřív se
do vlastních ňader podívej a pak o bliž-
ního chybách povídej. Hkš. — Ch, der
Zweifel. Není o tom chyby, že ten pořád
nebyl tu. Št Kn. š. — Ch. = kromě, leda
atd. Nepočúl sem chyba tak. Val. Brt. Ch.
toho, že ... . Jg. Sbr. sp. 1841. 196. Kdež
mrtvé tělo patří ch. do země. Kld. Zaklí-
nám vás mračna na hory, lesy ch. božího
osení Db. Půjdeš tam ch. zmrzať. Mor.
Vck. Celú rolu zoral ch. jeden zohon (zá-
hon). Laš. Té. Kdož pak by šel jinší na
vojnu ch. najmilejší; Neclehu vám nedám,
ch. bych vám dala v stodole. Sš. P. 94,
783. (787.). Nebudete kresať ch. do neděle.
Sl. ps. 206. Bůh dal mi muže ch. ludom na
posmechy. Koll. Zp. I. 264. To dřevo spá-
leno bude ch. broskví, jež každý ve vino-
hradě míti můž. 17. stol. Dědiny nevidět
ch. až do ní vejde; Kdež sú peníze ch.
u vás. Brt. D. 172. Nemám chyba dva grej-
cary. Brt. D. 219. Cf. Chybě. — Ch., os.
jm. Žer. Záp. I. 204. — Ch. Jan. Jir. Ruk.
I. 297.

Chybati = házeti — co kam. A chóji
(chvojí) lámala, pod kočár ch-la. Sš. P.
146. Kameně na hromadu, kameněm na
koho ch. Laš. Tě. — čím. Něchyboj ka-
myňami. Brt. D. 219. — Ch. = pochybovati,
vz Mz. v List. filol. VIII. 8. Naši záhorci
velice chybajú, že domky svoje vyrážajú
z rádu. Trok. 40. — Ch., zweifeln. Ješto
pak nemúdré chybají. Št. Kn. š. 217. Maced.
tovařišstvo se chybalo sem i tam (haesi-
tantes). BO. V torať nechybám. Št. Za Výb.
I. přidej: 640.

Chybavý, ambiguus. Ch. prorokování.
BO.

Chybě = kromě. Vz Chyba (konec). Komu
bych jich podala, ch. Janko tobě? Sš. P.
187

Chyběti. — komu. Chybuje mi ešče
půl lokťa Brt. Mamička má milá, šak mia
nic nebolí, než to mně chybuje, že milý
nechodí. Sš. P. 585. — komu nač. Ještě
mi dva krejcary chybjajů na rýnský. Laš.
Tč. — čeho. Jedneho chybělo, baranka
lysého. Sš. P. 133. Ež vas chybi dědina
(až minete dědinu). Laš. Brt. D. 219.

Chybí, n., Chiby, ves u Strumiena ve
Slez.

Chybička, y, f., vz Chyba.

Chybiti, vz Mz. v List. filol. VIII. 8. —
abs. Chytrá rada chybí ráda. Tč. Pohanka
chybila (chyběla), réž se nezrodila, po mále
zemáků. Sš. P. 536.— čeho. Chybilo kob-
zolí (nedostávalo se, chybalo, nezdařily se).
U Sedliště. Brt. D. Počali se o to vaditi,
že málo ch-lo vojny. Čr. On nás chybil
(minul). Us. Tč. Málo toho ch-lo, že jest
od císařova lidu přejat nebyl. Bart. —
komu. Když jeden rok chybí dobytku, tož
na druhý rok chybí lidem. Us. Vck. — oč.
O málo chybilo, že .... Ler., Let. 319. —