Předchozí (453)  Strana:454  Další (455) |
|
|||
454
|
|||
|
|||
Chvostištník a, m., der Besenbinder.
Rk. Chvostňák, a, m. Ch. černý, seleucides
niger; nádherný, epimachus speciosus. Brm II. 2. 452., 454. Chvostnatka, y, f. = měkkýš, mechovka
krytoústá, der Lappenschwanz. Ch. plíživá, plumatella repens. Vz Frč. 194. Ch. ba- henní, paludicella Ehrenbergii. Ib. 193., 197. Chvostnatý, buschig; langschweifig, ge-
schwänzt. Ssk., Loos. Chvostné, ého, n., vz Rohové, Chvostové.
Chvostonohý. Ch-zí raci, lophyropoda.
Nz. Chvostoskok, a, m. Ch-ci, podurida, čle-
novci rovnokřídlí. Ch. šedý, podura plum- bea; čilý, isotoma pulex. Vz Frč. 150., Brm. IV. 605., 606. Cb. vodní, huňatý. Brm. IV. 606. Chvostové, ého, n. — chvostné.
Chvpstovec, vce, ta., hippurites, das Füll-
horn. Šm. Chvostovitý, schweifähnlich. Loos.
Chvostový, Schwanz-. Ch. srsť, kosť,
maso. Tč. Ch. či výpustkový srub, das Schwanzgezimmer. Bc. Chvostožábrý. Ch. ryby, lophobranchii,
die Büschelkiemer. Šp., Nz. Chvostula, y, f. = chvostacka hruška.
Mor. Brt. Také jablko. Brt. Chvostuly, dle Dolany, Chwostul, sam.
u Nepomuk. Chvošť, ě, f. = blivačka, duvok, stolička,
přeslička zimní, equisetum hiemale. Vz Rstp. 1766. Chvošťář, e, m. = koštář, der Besen -
binder. Sl. les. Vz Chvoště. Chvostě, chvoštiště, dle Prk. Př. 17. ne-
správně m.: koště. Vz tam a Koště (dod.). Chvoštišťany, dle Dolany, Koštišťan, ves
u Golč. Jeníkova. Chvoštiště, ě, n. Vz Chvostě. Ler. Při-
nesl dvě ch-ště. Štl. Ch. kdož na branách zavěšovali, žháři byli. Cor. jur. Jir. IV. 3. 1. 404. Vymetu ch-štěm. BO. Dom ch-šti vyčištěný. Hus II. 100. Nové ch. hladce mete. Petr Vok. 88. Chvrasten, a, m., starší prý jm. Vyše-
hradu. Šmb. D. I. 310., Tk. I. 5. Chvyta, y, f., der Randboden, ein Werk-
zeug die Bienen in den Korb zu fassen. Šm. -chy (ъbchъ, ьchъ) přípona: vetchý. Bž.
223. Chyba, cf. Mkl. Etyra. 93. Je na chybě
(mýlí se). Us Vk. Chyba, že tam nebyl (škoda, Schade, dass); Ty´s v chybě (mýlíš se). Us. Tč., Šml. Bylo jich tam na chybu padesát (málo chybí). U Olom. Sd. Letos tam nože byť na chybu (= jistě) tři kopy rži. Zlinsky. Brt. v Mtc. 1878. 64. Ch. stroje, v pozorování, stálá, nahodilá, kollimační nonia. ZČ. I. 8., 44. Velmi moudré kdyby, škoda že má chyby. Tyl. Ch. cestu uka- zuje k dokonalosti tomu, kdo ju napra- vuje a povstává k čuosti; Mnohým chyba osožila ku dokonalosti, však ne tým, kterí chceli žíť v chybě do starosti; Ch. nišť ne- platí, jak chceš dostať z něj užitek, musíš na ňu dbáti. Glč. I. 344., II. 266. Nikdo |
svých chyb nevidí. Bž. exc. Ch. v kyrie
(v začátku). Tkč. Kdo ostrovidem při chy- bách jiných lidí jest, ten jest slepou krticí při svých vlastních; Lehčeji jest díla ha- něti a chyby vystavovati, než sám dělati. Exc. Chybami jiných se učíme. Kdo chce chybu najíti, hned ji najde. Té. Dřív se do vlastních ňader podívej a pak o bliž- ního chybách povídej. Hkš. — Ch, der Zweifel. Není o tom chyby, že ten pořád nebyl tu. Št Kn. š. — Ch. = kromě, leda atd. Nepočúl sem chyba tak. Val. Brt. Ch. toho, že ... . Jg. Sbr. sp. 1841. 196. Kdež mrtvé tělo patří ch. do země. Kld. Zaklí- nám vás mračna na hory, lesy ch. božího osení Db. Půjdeš tam ch. zmrzať. Mor. Vck. Celú rolu zoral ch. jeden zohon (zá- hon). Laš. Té. Kdož pak by šel jinší na vojnu ch. najmilejší; Neclehu vám nedám, ch. bych vám dala v stodole. Sš. P. 94, 783. (787.). Nebudete kresať ch. do neděle. Sl. ps. 206. Bůh dal mi muže ch. ludom na posmechy. Koll. Zp. I. 264. To dřevo spá- leno bude ch. broskví, jež každý ve vino- hradě míti můž. 17. stol. Dědiny nevidět ch. až do ní vejde; Kdež sú peníze ch. u vás. Brt. D. 172. Nemám chyba dva grej- cary. Brt. D. 219. Cf. Chybě. — Ch., os. jm. Žer. Záp. I. 204. — Ch. Jan. Jir. Ruk. I. 297. Chybati = házeti — co kam. A chóji
(chvojí) lámala, pod kočár ch-la. Sš. P. 146. Kameně na hromadu, kameněm na koho ch. Laš. Tě. — čím. Něchyboj ka- myňami. Brt. D. 219. — Ch. = pochybovati, vz Mz. v List. filol. VIII. 8. Naši záhorci velice chybajú, že domky svoje vyrážajú z rádu. Trok. 40. — Ch., zweifeln. Ješto pak nemúdré chybají. Št. Kn. š. 217. Maced. tovařišstvo se chybalo sem i tam (haesi- tantes). BO. V torať nechybám. Št. Za Výb. I. přidej: 640. Chybavý, ambiguus. Ch. prorokování.
BO. Chybě = kromě. Vz Chyba (konec). Komu
bych jich podala, ch. Janko tobě? Sš. P. 187 Chyběti. — komu. Chybuje mi ešče
půl lokťa Brt. Mamička má milá, šak mia nic nebolí, než to mně chybuje, že milý nechodí. Sš. P. 585. — komu nač. Ještě mi dva krejcary chybjajů na rýnský. Laš. Tč. — čeho. Jedneho chybělo, baranka lysého. Sš. P. 133. Ež vas chybi dědina (až minete dědinu). Laš. Brt. D. 219. Chybí, n., Chiby, ves u Strumiena ve
Slez. Chybička, y, f., vz Chyba.
Chybiti, vz Mz. v List. filol. VIII. 8. —
abs. Chytrá rada chybí ráda. Tč. Pohanka chybila (chyběla), réž se nezrodila, po mále zemáků. Sš. P. 536.— čeho. Chybilo kob- zolí (nedostávalo se, chybalo, nezdařily se). U Sedliště. Brt. D. Počali se o to vaditi, že málo ch-lo vojny. Čr. On nás chybil (minul). Us. Tč. Málo toho ch-lo, že jest od císařova lidu přejat nebyl. Bart. — komu. Když jeden rok chybí dobytku, tož na druhý rok chybí lidem. Us. Vck. — oč. O málo chybilo, že .... Ler., Let. 319. — |
||
|
|||
Předchozí (453)  Strana:454  Další (455) |