455

na čem. Jakž chybil na jediném slovu.
Št. Kn. š. 148. — se čeho: cesty, Kom.
Lab. 66., Št. Kn. š. 32., cíle, Us., stezek.
Ž. wit. 43 19. — Výb. I. 408. — se čeho
čím. Nás pomstou svou se nechybí. Ler.
— se s čím. Kdyby se s pravdú ch-li an-
dělé; Nechybil by se s tím, es wäre nicht
verfehlt, würde dem nicht widersprechen.
Št. Kn. š. — že. Málo ch-lo, že všecky
smlouvy v nic obráceny byly. V.

Chybka, y, f., vz Chyba. — Ch., něm.
Chibka, sam. u Podhořan.

Chybnomluv, u, m. Jg. Slnosť. 60., Ssk.

Chybnomluvka, y, m., vz Chybomluvka.

Chybnosť tělestná. GR.

Chybný = mylný. Ch. zpráva. Osv. I.
70. — jak. Z kořene chybným jest výrok,
že . . . Osv. I. 523. Ch. na oko, na nohu,
na ruku. Brt. Mtc. 1878. 34.

Chybomluv, u, m. = chybnomluv. Dk.,
Šf. III. 304.

Chyboroh, u, m, ionidium, das Brech-
veilchen, rostl. Ch. dávivý, i. ipecacuanha.
Vz Rstp. 104.

Chycený. Ch. plíce (nemocné). Dch. —
kam. Krev do octa ch-ná. Šp. — nač: na
plúca. Mtc. 1878. 34.

Chyčať, schwer athmen. Slov. Ssk.

Chyčiti = chytati. Slov. Ssk.

Chychati = otevřenou hubou douchati,
že teplý dech vychází, hauchen. — kam :
do ohně, si do rukou, na děťo. Laš. Tč.

Chychlati se = chechtati se. U Král.
Hrad. Kšť.

Chychon, ě, m. = smíšek. Mor. Brt. D.

Chychot, u, m. = chechtot. Btt. Sp. 106.,
Ssk.

Chychotati se. Také na Val. Vck.

Chychula, y, f. = ženský smíšek. Mor.
Brt. D.

Chyjice, dle Budějovice, Chyjitz, ves
u Jičína. Blk. Kfsk. 119., 774., Sdl. Hr. V.
361.

Chykati = diviti se. Slov. Bern.

Chyl, u, m. = chýlení. Slov. Bern.

Chýla, y, f, os. jm. Šd.

Chylan, u, m., lobelia, die Lobelie, rostl.
Ch. moralolistý, 1. scaevolaefolia; palčivý,
1. urens; potopený, 1. Dortmanna; čemový,
1. syphilitica; šarlatový, 1. cardinalis; na-
fouklý, 1. inflata. Vz Rstp. 964., Slb. 397.,
Mllr. 62.

Chylanovitý. Ch. rostliny, lobeliaceae:
bodlochlup, chylan, tupa, spojizad, stejno-
smat. Vz Rstp. 963., Slb. 397.

Chylavý = schýlený, gebückt. Slov. Iné
živočichy majú postavu ch-vú, ku zemi sklo-
nenú. Hdž. Čít. 213.

Chyle, schief. Ta misa ch. stojí. Laš. Tě.
Cf. Ss. P. 739.

Chýle, gt. dle Sv. Skloň. 187.: Chýlea
nebo Chýla, m., os. jm. — Ch. Pav., vysl.
řed. jičínsk. gymnasia, † ²⁸/₇ 1886.

Chylek, lka, m., der Spitzbube, Schlingel.
U Místka. Škd.

Chyliasté. Vz Sbn. 589.

Chýlíce, Killitz, ves u Toužimě; u Uh.
Ostrohu na Mor. Lid tam říká Chýlce, do
Cbýlec. Šd. — D. ol. I. 287, Tk. I. 609.

Chylík K. C. Jos. 1786. Jg. H. 1. 2. vd.
571., Jir. Ruk. I. 297., S. N.

Chylinai. Vz Sš. P. 739.

Chýliti. — co, se: skráni, Kká. K sl. j.
170., hlavu. Čch. Noc chýlí se. Vrch. Súdci
podá to na právo a právo se chýlí. NB.
Tč. 118. - co, se kam. Ch. se k nějaké
domněnce. Vc.Kam se chýlí, tam se kloní.
Us. M8k. Ch. tvář k ňádrům, Čch. Petrkl.
30., zrak k jiným věcem, se v pád, Vrch.,
k něčemu svůj hled, Osv. V. 756., tvář
k zemi, ústa k ústům, Kká. K sl. j. 51., se
do Jeruzalema, ZN., se k úpadku. Anth.
I. 3. vd. VIII. Kde se cesta v propasť chýlí;
V závratnou hloub se chýlí srázný skal
bok. Vrch. Běž, milenko, ke starému, chýlí
se ke dni bílému. Sš. P. 151. Řeč ta na
něho se chýlila (táhla). Let. 343. Poněvadž
se již k lítu chejlí. Žer. 18. Vždy se zase
k humnóm chýle. Smil v. 986. Řeč k tomu
se konci chýlila. Čr. Dolov se chýlí stien.
BO. Israhele chýlili na púšti. BO. Země,
ježto se chýlí k Eufratu. BO. Kam tato
řeč chýlí. GR. Bieše u pátek a na sobotu
sě chýléše. ZN. Oplzlosti chýlé mysl ke
zlému. Toto přikázanie chýlí sě k tělest-
ným rodičóm; Již k tomu se chýlí, že ne-
uzříte mne; Na ně sě to božie slovo chýlí
(táhne). Hus I. 127., 139., II. 178., III. 137.
(221.). Jedna strana (té milosti) chýlí se
k Bohu, druhá k bližniemu; To též na panny
a vdovy se chýlí; K vámť chýlí se tyto
řeči. Št. Kn. š. 35., 63., 152. (149.). To sě
na ny na vše chýli. Bož. umuč. v. 367. —
odkud kam. Ch. se z okna ven. Mtc. 1.
1863. 9. Měsíc šklebivě se z mraků chýlil.
Vrch. K břehům zdroje vísky z jarých niv
se chýlí. Kká. K sl. j. 133. — jak. Větve
níž se chýlí. Vrch. K níž duch tvůj celou
váhou se chýlí. Šml. I. 10. Mlčky hlavu
k prsoum chýlil. JI. Ch. se ostrým úhlem
k čemu. Kod. Svú sě volí jinam chýle.
Smil v. 2036. — se od čeho. Múdrý chýlí
se ot zlého. BO.

Chýlivosť, i, f., die Neigungssucht. Šm.

Chýlivý. Vz Strdivka.

Chylkem = schýleně, sehnutě. Tak enem
ch. utékali. Slez. Šd.

Chylně, geneigt. Miesto, v něž své srdce
ch. klonie. Pravn. 1207.

Chylo = chyle. Postavil tu sklínku trochu
na chylo; Obraz visí na chylo. Laš. Té.

Chyl-us, u, m. = živná šťáva organismem
živočicha z požitých látek ze střev do míznic
sebraná. Vz Slov. zdrav., S. N.

Chylý, vz Mkl. Etym. 93. — Ch. = na-
kloněný, geneigt. Slez. Šd. Ten slúp je
trochu chylý. Laš. Tč. Cf. Sš. P. 739., Brt.
D. 219.

Chyma = chyba, kromě, leda, leč. Slov.
Té.

Chymifikace, e, f., chymosa = trávení
(pokrmů). Vz Slov. zdrav.

Chýmradný = slabý a chorľavý. Slov.
Dbš. Šd.

Chym-us, u, m. = zažitina. Vz S. N.,
Rk. Sl.

Chyna = kůra chynníku. Ch. bledošedá
atd. (vz I. 558.). Vz Rstp. 276., 794.-798.,
802., 813., Kk. 171., Schd. II. 284.