456

Chýna, y, m., os. jm. Ch. z Pavlova.
Arch. III 188., Tk. V. 206.

Chyňava, y, f, Chynawa, ves u Unoště.

Chýně, ě, f., ves v Pražsku. Vz Tk. I.
316., II. 536., III. 99., 100., IV. 171 , Blk.
Kfsk. 942.

Chýnice, míst. jm. v Praž. Tk. III. 338.
Blk. Kfsk. 324.

Chynin, u, m. = lék připravovaný z chyny,
vz Chyna, Kk. 171.

Chynín, a, m., Chynin, ves u Rokycan
(od Chyny. Pal. Rdh. L 134.). Blk. Kfsk.
126.

Chynník, u, m., cinchona, die Cinchone,
rostl. Ch. pravý, c. condaminea; ďubko-
vaný, c. scrobiculata; hralolistý, c. lancifolia;
pýřitý, c. pubescens; nachový, c. purpurea;
vejčitolistý, c. Humboldtiana; velikolistý,
c. magnifolia; hruboplodý, c. macrocarpa;
drobnokvětý, c. micrantha ; žláznatý, c. glan-
dulifera. Vz Rstp. 794 — 798.

Chynníkovitý. Ch. rostliny, cinchonaceae:
řemdihák, dmuteň, chynník, dřípucha, dvoj-
štěp, lukula, obsíť, vnénitka, vněchlup, ná-
vuška. Vz Rstp. 790.-804., Schd II. 284.

Chýňov, a, m , Cheynow, městečko u Tá-
bora; ves u Středokluk. PL. — Dal. 32.,
Tk. I. 360., III. 647, IV. 170., V. 242.,
Blk. Kfsk. 60., 849., 852.,- 282., 331., S. N.,
Sdl. Hr. III. 303, IV. 370., V. 203., 349.,
Rk. S1.

Chynovník, u, m. = chynník, Vz Kk.
171.

Chynovníkovitý. Ch. rostliny, vz Chin-
níkovitý, Schd. II. 284.

Chýnovský. Ch. župa. Tk. I. 81., 336.

Chynúť — chybnúť, hoditi, werfen. On
to chynul do vody. Laš. Tč. Chyň po nim.
U Frýdka. Brt. D. 219.

Chýr = pověsí, svěsť, doslech, rada, hlas,
zpráva, křik. Mor. a slov. Němc. VIII. 33.,
Hdk. C. 378. Cf. Mkl. Etym. 94. Ani chýru
o něm. Šd. Bez lékarského chýru nedej
žílu sekať. Slov. Dělali takové chýry (křiky).
Laš. Brt. D. 219. Ch. čím dále idě po svete,
tím ho více přibývá. Slov. Tč. Aspoň ch.
o mne otcovi zanesieš. Dbš. Sl. pov. VI.
35. O jeho ženě ani chýru ani slychu. Ht.
Sl. ml. 173. Chýry, rozličné noviny baby
roznášajú, nebo dlúhé vlasy ale krátký
rozum majú; Ch. lítajíc Rostě, idě k všem
po sprostě; Obyčajně vetší je eh. než to,
čo sa děje. Glč. I. 69., II. 247. Nemíníme
vypsati všecky chýRy. Koleda 1879. 168.
(Blý.). — Ch., cheiRanthus, der Lak, rostl.
Ch. obecný, ch. cheiri. Vz Rstp. 71., Dlj.
37., Kk. 214., Slb. 693.

Chýra. Za Št. polož: N. 43. 38., 136. 37.

Chýrati = slýchati. Dač takého nechý-
rali. Sb. sl. ps. II. 1. 89. Ktorému, jako
chýrať (ut fama refert), kúpili pekný ma-
jetok. K. Nov. II. 21.

Chýravý = macer. Sv. ruk. 315.

Chýrečný zbojník, Pokr., dráb, Glč. II.
272., vítěz. Koll. Zp. II. 425.

Chýřice, šp. = xfjyeg. Vký.

Chýriti, il, en, ení. — co. Chýriť do-
brodění nesluší nikomu, zvláště když by
dobrodinec chcel býť proti tomu. Slov. Tč.
— o čem. N. Hsk. IV. 214.

Chýrnik, a, m. = věstitel. Slov. Phld.
III. 5. Lastovička, ch. jari (jara). Č. čt. I.
130.

Chýrnosť, i, f. = chýření. Slov. Bern.

Chýrny = vyhlásený, vychválený, roz-
umný, dobrý. Val. Vck. Není to ch. (= není
mnoho po tom). V Podluží. Brt. D. 219.

Chyrovati, vz Chýriti.

Chysť, das Laub. Na to lipa: Ch. bych
mala svieži, plný, rozvitok žitia zo seba!
Čjk. 106. — Ch — kytka. Pero som mu
dala, na vrchu zlatá ch. Koll. Zp. I. 137.

Chystati, chystum, chysceš, sce, sceme,
scete, stajú. Laš. Tč. — co. Pochovávať
budú Marušku, chystajte voničky. Sš. P.
127. — co komu. Než bys ty mně měl
kyje ch., volim Radše tebe zanechať; Kuku-
lenka z Rána vesele zpívala, aby mně má
milá snídaní ch-la. Sš. P. 207., 351. Ch-jú
nám po vdolku. Ib. 746. — co pro koho.
Odkažte tam na moju maměnku, ať mně
chystá pronho maštalenku. Sš. P. 794. —
se, co kam (oč). Chystá se k nim o slovo
(k námluvám). Sá. Ch. se do města. Tč.
Jeho žena chystá se do kouta (slehne). Us.
Šd. Spis do tisku. ch. Ch. se na cestu. Us.
Pdl. — k čemu. Ch. se k brani (ad resi-
stendum), BO., k boji, Koll. Zp. 1. 36., se
k odchodu, k odjezdu (odejíti, odjeti), Hrt.,
Arb., k válce, Us, k velikým věcem. Vrch.,
spis k tisku, se k vydání nějakého díla.
S. N. I. 7. — kde. U toho sedláka vždy
mnoho (jídla) chystají. Us. Tč. — se. Ta
se chystá (k porodu, do kouta). Us. — co
kdy na koho. V úterý na ňu kyj chystá.
Sš. P. 665.

Chystovice. Vz Sdl. Hr. IV. 207.

Chyše, tabernaculum. BO. V MV. ne-
pravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 94. Ch.,
domicilium. Sýc v chyších. Ž. wit. 101. 7.
— Ch., Chiesch, mě. u Lubence. Tk. V.
242., Blk. Kfsk. 1326. (Z Chýš), S. N.

Chyšecký Ant., 1732. Jg. H. 1. 2. vyd.
571.

Chyška, vz Chyše. — Ch., Chisten, ves
u Něm. Brodu; Ch. Malá, Klein Chischka,
ves u Tábora; Ch. Velká, Gross Chisehka,
ves u Pacova. S. N. X. 261., Tk. III. 48.,
104., V. 242., Blk. Kfsk. 1326., Sdl. Hr. IV.
370.

Chyškář, e, m., der Kleinhäusler. Rk.

Chyšná, é, f., Chischna, vos u Čechtic.

Chyšský = Bosák Jan. Ch. Beneš. S. N.

Chýšť, é, f., Cheischt, ves u Chlumce
v Jičín. Sdl. Hr. V. 285.

Chyt, u, m., lépe: tmel. S. N.

Chyť, č, f. = nástroj k chytání trubcův a
rojů, der Drohnenfa,ngtrichter, der Schwarrn-
fänger. Ve vých. Čech. Všk.

Chytací láno, das Fangseil, přístroj, die
Fangvorrichtung, Zpr. arch. X. 76., IX. 96.,
zvířata (u trubejšů). Ves. I. 98.

Chytač, psí jm. škd. Vz Chytadlo.

Chytáček, čka, m. = chytac, der Hascher,
Fänger; ein verfänglicher Mensch. Šín.

Chytačka = dětská hra, děti se chytají.
Us. Vck.

Chytadlo, a, n., die Fangvorrichtung.
Dch. Ch. na těžné kleci, chytací přístroj,
der Fänger. Vz Samochyt. Hrbk,