458

Chytrotajný, klug geheimhaltend. Rk.

Chytrý = obmyslný atd. Ch. ďábel. Št.
Ku. š. 78. Ty si ch., ale tak něco dobrého
zesť (snísti). Mor. Brt. D. Je po čertech ch.
(velmi). Na tu musí člověk s chytrou. Us.
Ch. nedá se tak honem. Lpř. A také mnozí
na to svú múdrosť obraciji, aby chytré kroje
vymýšleli. Št. Kn. š. 144. Chytří mnoho
domóv mají. Hus I. 259. Je to chytré =
nedobré, nepěkné. Zlínsky. Brt. — jak.
co mladá vrána (Hloupý), Hkš., jako mo-
tyka. Us. Dř. — nač. Chytrá na zmrzlé
křepelky. U Litomš. Šml., Dř. — k čemu.
Byl jest chytr k oklamání. M. Cf. Toho,
pane, nevžene v kožichu do vody. Vck. —
Ch, = moudrý. Ch. srdce též i v radě
chytrú radu dává. Glč. II. 113.

Chytvano = ako keby chytal, na krátce.
Slov. Je 13 rokov tomu, čo som v nej
(v dedine) nebol, kremä otcovi na pohrabe
i to len tak ch. Phld. IV. 329., Rr. Sb.

Chytváný; -án, a, o = na chvat udě-

laný, chatrný. Slov. Uňho chyža ch-ná, ale
dobre omazaná (jest zámožnější, než se zdá).
Mt. S. I. 102. Ch. člověk. Čkžk. II. 36.

Chyžané či Kysané, ratolesť Veletův.
Sf. II. 653.

Chyže. Sl. ps. 357., SI. sp. 200., Koll.
Zp. I. 174., Mkl. Etym. 94.

Chyžečka, y, f. = malá chyže. Bern.

Chyžice, vz Chyše.

Chyžička, y, f. = chyžečka. Bern.

Chyžinka, y, f. = chyšina, das Häus-
chen. Kam.

Chyžisko, a, n. = špatná chýže. Bern.

Chyžiště, ě, n., pole na Slov. Phld. II.
91.

Chyžka, y, f., vz Chyše.

Chyžná, é, f. = komorná. Slov. Sb. sl.
ps. II. 1. 103.

Chyžný, Haus-, Zimmer- atd. Vz Chyše.
Ch. náradia, Hdž. Čít. 194., práh. Dbš. Sl.
pov. VII. 25.

Chzihovko, a, m., os. jm. D. ol. IV. 236.

Za i, í psáno v Z. wit. ie, ye, e, častěji
yu„ u. Vz Ž. wit. 222. I se střídá 2. s e:
cibule — cebola. Mor. Brt. D. — Str. 563.
a. 27. ř. sh. Odstavec: Úkaz ten atd. doplň
dodatkem na 2. str. obálky desátého seš.
vytištěným. — 4. so: libový — lubivý.
Brt. — I se vypouští: sklence, pšence, u
Roudn. Špd.-, velký, kolký, lacný, tolký,
žgnuć (slov. žignút = bodnouti), pchať, mhlo
se (mihlo se). Mor. Brt. D. 62. Vz Odsou-
vání, Mtc 1878. 6. I mizí v podstatných
jménech původně na -i vyznívajících : hosť,
kosť, kdež i nejprve seslabeno v ь, nyní
z pravidla vymizelo, udrželoť se jen někdy
v: hosti, choti, smrti, sanuti Bž. 34., Listy
filol. 1877. 290 — I se vsouvá na Val.
v hřimí, hříbet. Brt. D. (52. — I ve skloňo-
vání. I v nářečí dolském v nora. pl. se
prodlužuje: Tí staří vojáci, hadí, sedlácí.
Vz Brt. D. I 52. — Ve jménech muž. ro-
dinných příponou -i označují se jednotliví
členové Rodiny, příponou -e celé rodiny.
Byli u nás Kožíci (synové nebo otec a sy-
nové). Zlinsky. Brt. — 1 koncovka, lok. sg.
po r za ě místy na jihovýchod. Mor : na
dvori, na hori, na fari. Brt. — I v časo-
vání. Na Zlínsku (a i jinde) v praes. sloves
I. tř. i se dlouží: bíju, šiju. Brt. Koncovka
1. os. sg. V. tř. Přehláska se zrušuje: strč.
tešu, tešju, teši, novč. opět tešu. Toto zru-
šení provedeno na mnoze i v jazyce spisov-
ném: dřímu, nikdy již dřími. Gb. v List.
filol. 1884. 77. Cf. í (dod.). — I spojka.
Cf. Ž. wit. 222. (konec článku). Dodává dů-
razu. Potom daři i každého. Alx. Ažť i mine
ta zlá chvíle. LPr. Neuzříte mne až i diete

(donec dicatis). ZN. Cf. Jir. Nkr. 92. —
I = tedy. Když toho obdržeti nemohl, i vy-
myslil sobě. Čr. Jste-li tak nevinni, i po-
vězte mi. Koule. — I = ale. Po té hádce
chtěl něco mluviti, i nebylo mu dopuštěno.
Čr.— I = ani. Neosta i jednoho a ním. St.
skl. I kámen se na jednom místě neobalí.
Mus. I jednoho neživichu; Na Vlastu se
i jeden nevrátil; Že i jeden muž nedal cnej
paniej zlé zlým užiti; Ženy i jedné jest ne-
jměl: Ale toho i jeden nevidieše ; Masa, sýra,
vajec i jmenovati nechtiechu; Však i člo-
věka na něm nebieše; Nejmě ot nepřátel
i jedné vzdory. Dal. 12, 21, 23., 46., 59,
64., 66., 158. (112., 129., 151., 158., 160.,
165., 170., 177., 182). Ale on i slova ne-
promluví. Živ. otc. 57. a. I nedotekl se jich
i trochy oheň; Nebyla jest i jediná věc,
jiežto bych jim byl neukázal; Nezůstavím
i paznehetka; A neotpustili sú i panně
i měti i jinoši. BO. Vilstvo, jakéž i mezi
pohany nenie; Neotpovědě jie i slova. ZN.
Ano i dvořanům královským neodpustil. V.
Nebo jsi pro mne neodvážil i hrdla svého.
Stilf. Nechtěj i vrahu tej škodě. Des., Hr.
ruk. 303. I sám o sobě neví, jest-li u mi-
losti boží. Hus II. 162. Pakli by i bratří
nejměl; Neřku rósti, ale i početiť sě ne-
mohú; Nelze i domu bez základu usélati.
Št. Z pekla nenie vykúpenie i jednomu. Št.
Uč. 146. b. Země neběží i sem i tam jako
voda; Vzvazují na lid břemena a sami i pr-
stem dotknúti se nechtie toho. Št. N. 236.
14., 305. 13. 1 v Praze ne každému blaze.
Č. Když sa ščestí zmení, i prátelov není.
Slov. Tč. Kdo včera lhal, tomu i zejtra se