459

nevěří. Šd. Nedostává se i kritických ja-
zykozpytatelů. Šf. III. 270. — Cf. Jir. Nkr.
87.— 88., Žádný, Zápor. — V řeči starší
přechodník minulý pojívá se často k větě
hlavní spojkou i. Klekši i pokloní se jim.
Učinivše pokřik i zapálí městečko. Dobrou
chvíli tu pobyvše i šli jsme z toho sklepa.
Brt. S. 3. vd. 114. Rozhněvav se i mluvil
toto. Čr. Nenalezna tebe i zabije mne; Nalez
jeho i zabil ho. Bj. Cf. A (u přechodníku
přítomném). — I-i. I my i země naše tvoji
budeme; I zde i onde; Rozpustí lišky, aby
běhaly i sem i tam. BO. I vnitř i vně;
I. s předu i s zadu všecko je připraveno.
Bj. Toto žehnaj i liehajúc i vstávajúc. Des.
— I i kak jest potuchlo zlato! Št. Kn. š.
129. — O samohl. i vz Mkl. aL. 120.-136.,
229., Vm. o Mkl. aL. 15. O významu jotace
v rukopisech staroč. Vz Gb. v List. filol.
1878. 183.—217.

Í.

O vzniku í vz Bž. 27., 82., 97. — Í. v 13. stol.
rozváděno v ie, jež později zase úženo v í:
slavíček — slavieček. Vz Bž. 26., Gb. Hl.
75. Jindy rozváděno v ej (pův. ie = ei = ej),
kteréž ve mluvě obecné posud slýcháme.
Vz Bž. 26., Gb. Hl. 75. Přejkop = příkop.

V podřečí keleckém. Brt. v Osv. 1884. 33.

V dolském nářečí se í po c, č, s, š, z, ř, j,
l ve všech slabikách v ej rozšiřuje: hřejch,
ušej (uší), mosejž. Vz Brt. D. I. 52. V pod-
řečí keleckém na Mor. rozvádí se také
v ou: kosťou. Brt. L. N. I. 227. — 1 koncov-
kou gt. pl. hl. po měkkých souhláskách a po
r na Zlínsku, Hrozenkovsku : rodičí, koší,
grajearí, rytíři, dědici, soudci, kozí, husí,
kopci, klobásí, minutí, modlitbí; posud
vůbec: groši, dni. Brt., Bdl., Obr. 98. V gt.
pl. vzorce znamení í po l se odmítá: rol,
obil. Na Zlinsku. Brt. — V 3. os. pl. V. tř.
se přehláska zrušila: teší — tešou; i ve
spis. řeči: dřímí — dřímou. Cf. I., List. lil.
1884. 77. — I přípona: Jelení, Tuří, Vydři,
Žernoví atd. Pal. Rdh. I. 137. — Í přípona
komparativu. Vz Km. 1887. 441., Kompa-
rativ, Hezký (dod.). — -í = -ův. Kuní Město,
Vládyčí Újezd. Půh. I. 337., 222. — Cf.
Listy filol. 1886. 379. — Í. = jí. Slov. Oj,
to je ten šátek, co mně milá dala, mosím
i ho vrátiť, aby neplakala. Pk. Ps. 18.

Ia dvojhláska v strč. Vz Bž. 11. V Opavsku
jest ia posud dvojhláskou: piakny, viac (víc),
miakky, mia. Brt. D. 134. -- ia (-ja) kon-
covka nom. pl. m. u Březové a u Hrozen-
kova na Mor.: Kravaria (kravaři), ludzia.
Brt. Vz -ovia. — Slovesa, jichž 1. os. sg.
vyzvukuje v -im, ve třetí os. pl. mají kon-
covku a) ia v již. Opavsku a jinde na Mor.:
uma, kleča, chvala, boja se, Brt, D., mlátia,
klačia, chvalia, Brt. v Osv. 1884. 58.; b)
-iu, vz: -iu; c) -eju, vz: -eju; d) -i v Li-
tultovicích na severozáp. Opavsku: včely
robi, synci chodži, dyž śe těli kravy, naši
ji, všeci vi; e) -um. Brt. D. — Jména z la-
tiny na -ia pošlá mají druhotvary: bible a
biblí. Bž. 97.

Iamb = krátkodlužka(!). Ros. Dvoj-, troj-,
čtyř-, pěti-, šesti-, sedmi-, osmistopý i. Dk.

Iambožrout, a, m., iaßtoayog. Lpř.

Iatrika, y, f., řec. = léčebné umění.

Iatrochemie, e, ť. = chemie lékařská.
Vz KP. IV. 16., S. N.

Iatrochemikové = přívrženci nauky, že
všecky výkony v těle jakož i účinky léčiv
jen chemickým vlivem se způsobují. Vz
'S. N.

Iba. Ktorým vraj nikdy nejde o záujem
ľudu, iba o svoj osobný zisk; Iba pravda
oduševňuje. Slov. Všetky panny tancovaly,
iba jedna stála. Sl. ps. 234. Všetci mládenci
plakali. Iba ten jeden neplakal, čo ju falešně
miloval; Neoklamal som sa iba na ženě. Sl.
spv. 17., 61. So mnú nedostaneš iba dobruo
srdce. Koll. Zp. I. 223. Voda všetko ob-
myje, iba hriechy nie. Zátur. — I ba =
i ovšem,, ano. Udělaľs to? I ba. Us.

Ibák == iba. Ty's otec? ibák — vlkolak!
Slov. Phld. VI. 255.

Iber-is, u, m., iberis, květina. I. bílý
libovonný, i. amara; červený, i. Dunetti;
vždy zelený, i. semper virens. Dlj. 42., 59.
Vz. Stěničník.

Ibis posvátný, veliký pták. Vz Schd. II.
468., Frč. 347., Kram. Slov., S. N.

Ibišek = proskurník lékařský, sléz vy-
soký, althaea, der Eibisch. Vz Rstp. 133.,
FB. 83., Čl. 23., Čl. Kv. 318., Rosc. 150.,
Slb. 638. - 639., Slov. zdrav., List. filol.
VIII. 9.

Ibišovy, Eibisch-. I. bonbony. Dch. I.
kořen. Schd. I. 399

Ibrík, u, m., die Kaffeekanne. Slov. Ssk.
Vz lbrýk.

-ic, přípona. Cf. Bž. 233., Jir. Nkr. 54.
Prvotní význam této přípony jest pojití
od otce a tudíž spolu zdrobnělost: pán —
panic, děd — dědic, lech — šlechtic, král
králevic. Vz Šf. III. 439.

-íc, přípona. Vz -ic.

-ica = ice. Také přípona jmen žen vdaných
odvozená od jmen muž : Bednářík — Bedná-
řica, Kožík — Kožica Mor. Vz Brt. D. I.
147., Šf. III. 442.

-icať přípona sloves intensivních: chlpat

— chlpícať, chodiť — chodícať, papať —
papícať atd. Mor. Vz Brt. D. I. 158.

-ice, na Mor. a Slov. -ica. Jména samic
od jmen samců: had — hadica, ješčeřica,
zmyjica, laščica. Brt. D. Deminutiva v -ice:
hlavice, dušice, ručice, panošice, Kat. 2836.,
3024., 1641., 1533., kmetice, Alx., bratříce,
Št., vdovice. Pass. Cf. Brt. D. I. 147—149.

— Jm. měst a vesnic v -ice. Vz Pal. Rdh.
I. 137. Přípona jmen zemí: Lužice od Luha.
Šf. III. 420. Pluralia v -ice m. v -ici. Pavlo-
vice z Pavlovici (potomci Pavlovi) od 13.
věku Vz Km. 1885. 76. Která v -ice jsou
singularia a která pluralia? Dle Pal. Rdh.
I. 138.: Jm. z osobních pošlá jsou pluralia,
jm. pak z okolností přírodních vzatá jsou
singularia. Vz tam více a v Mus. 1834. IV.
394.— 419. Místní jm. v -ice mají na Lašsku
v lokale jako v gt.: v Kozlovic, v Palkovic,
v Bruzovic. Brt. D. 113. Také na Slez. Tč.

— Jm. žen vdaných s příponou -ica: Ha-
náčík — Hanačica, Kožík — Kožica, Ko-
čenda — Kočendica. Vz -ěna, -ka. Na Zlinsku.
Brt.