461

Ihlič, e, m. = jehlice, ononis, die Hau-
hechel, rostl. Rr. Sb., Bern.

Ihličí, e. = jehličí. Trok. 3., Ssk. Bern.

Ihlička, y, f. = jehlička. Slov., Bern.

Ihličnatý-jehličnatý. I. hora. Slov. Phld.
III. 1. 9.

Ihličný = jehličný. I. stromy. Slov. Zátur.

Ihlina, y, f., die Strickuadel. Slov. Loos.

Ihlistý, spitzig. Slov. Loos.

Ihliti, il, en, ení, stricken. Slov. Loos.

Ihlitý, nadeiförmig. Slov. Loos.

Ihlovati = beraniti. Slov. Ssk.

Ihlovatý = jehlovatý. I-tým srieňom blí-
skavú horu palčivo studený fuják otriasa.
Vz Sřin. Slov. Sldk. 580.

Ihlovitý, nadeiförmig. Slov. Loos.

Iho,a, n.= jho. Slov. Hdž. Šlb. 85. V MV.
nepravá glossa. Pa.

Ihra = hra. V MV. nepravá glossa. Pa.,
List. filol. VIII. 9.

Ihračka = hračka. Slov. Včka. III. 71.

Ihrajúčky, adv. Vzal Milicu popod ruku
a išiel s ňou i., spievajúčky po zelených
lúkach. Slov. Klčk. V. 185.

Ihratí (sa) = hráti, tancovati. Slov. Oni
sa ihrali a ja som sa díval. Ht. Sl. ml. 175.
Smiechom sa krú (krev) rozihráva. Kázala
mě máti dieťa kolísati; nebudem, ja pôjdem
s chlapci sa i. Sl. sp. I. 57. Veselte sa, za-
jačkovia, ihrajte sa radi, len nechoďte ka-
pustu hlodať do zahrady. Slav. 124. Starej
babě dajte hrable, aby dobre hrabala, a tej
mladej dajte muža, aby sa s ním ihrala. Sl.
spv. 1. 39. Počula som, že si aj s Julkou
ihral. Orl. XI. 147.

lhřec. I. opilý všem lidem dobrým ne-
milý. Hr. rk. 271., Slov. Ssk.

Ihrišče, gymnasium. V MV. nepravá glossa.
Pa.

Ich, citosl. = já nechci. U Košic. Brnt.

Ichneumon, a, m. = lumek, der Ichneu-
mon. Nz., Schd. II. 400., Kram. Slov., S. N.

Ichor, u, m., v bajesloví řeckořím. krev
božská, nesmrtelná, tvořená z nektaru a am-
brosie v bozích a též i v člověku. Cimrh.
Myth. 3., S. N. — I. = krvavá, smradlavá
tekutina z vředů snětivých se přýštící. S. N.

Ichthyofag, a, m. = rybojedce.

Ichthyolith, u, m., rybokam, nerost.

lchthyosaur-us, a, m., ryboještěr (zka-
menělý), vodní ještěr. Vz Stč. Zem. 715,
S. N.

lchthyos-is, y n. e, f., řec. = rybí kůže,
nemoc, Šel, šupinavosť. Vz Slov. zdrav., Čs.
lk. IX. 358., S. N.

Ichu, ichuchu! citosl., označuje radosť a
jásot. Kmp. 154., Hlk. II. 95.

Iikání, n. = užívání hlásky i. Toto novo-
české iikání. Koll. III. 244. (245.).

Ij, citosl. Cože vám je? Ij, železo vezieme
a tu sme do hliny zaviazli. Dbš. Sl. pov. I.
90.

-ija = í: božija = boží, sudija = sudí.
Bž. 28.

-íja koncovka 3. os. pl. sloves v 1. os.
sg. v -ím ukončených na Zlinsku: umíja,
hoiíja, młatíja. Brt. D. I. 53., Mtc. 1878. 19.

-ije (je, ji) prípona kollektiv: bučí, boří,
vrbí, jedlí, olší, lipí, šípí, maliní, kaliní atd.
Mor. Brt. D.

Ijeden. Bž. 45. Cf. Zápor, List. filol. X.
253. I neosta ijedna. BO. Že jemu i jeden
vody nepodadieše. Hr. ruk. 259. Nemám
s ním ijedné nepřiezni. Kn. rož. 245.

jjo = í: znamenijo = znamení. Bž. 28.

ijou m. -í v 3. os. pl. sloves končících
se v 1. os. sg. v -ím v dolském nářečí:
imijou, hořijou, prosijou. Vz Brt. D. I. 53.

-ík přípona. Vz Bž. 232., Brt. D. L 145.,
Listy filolog. VI. 226.-227. Přípona jmen
kmenů národů, rodin: Moravčík, Bavořík,
Hesík, Latiník, Němčík, Sasík. Šf. III. 430.
Místo ní na mor. Zlinsku -ák. Vz -ák. Pří-
pona jmen místních: Orlík, Světlík, Hliník,
Jeseník, Křeník (vsi). Pal. Rdh. I. 138.

V lučbě příponou touto vyznačuje se, kde
třeba, prvek na rozdíl od též látky slou-
čené: vápník, křemík. Mj. 23.

Ikati = koktati, stottern. Slov. On sa bojí
récť zrovna a pád syna matke ohlásiť; toľko
iká a vyšlými celú tvár slzmi poléva. Hol.
132. (26,).

Ikavec, vce, m.=jíkavec, der Bergfink,
pták. Jísti, hltati jako i. Mor. Šd. Ten
chlapec je jak i. (čilý). U Olom. Sd. I po
nás hurtem jak i-ci sa rúťá. Hol. 243. —
I. = člověk potutelný. U Místka. Škd.

I kdo = ni-kdo. Kto obýrá, takový iko-
muť dá pokoj. Št. N. 158. 15. Vz Listy fil.
1883 265., 267., Zápor, Bž. 45.

Ikonoklasm-us, u, m. = obrazoborství.
Šmb. D. I. 333.

Ikonoklasta, y. m., pl. -sté = obrazo-
borce. Šmb. D. I. 337., S. N.

Ikosaëdr, u, m. = dvacítistěn. Vz S. N.

Ikráč, e, m. = jikráč, der Rogener. Slov.

Ikřice =jikřice.

Ikřina = jikřina, rybí samice. Němc. IV.
422.

Ikrnáč, e, m. = jikráč. Slov. Bern.

Ikro, a, n. = lýtko, die Wade. Cf. List,
filol. VIII. 9. Má veliká ikra Slov. Mz.

V ikrách. mě bolí. Laš. Té., Brt. D. 220.
Ikry, vz Jikra. Slov. Ssk.

Ikbyca, e, f., secale cereale silvaticum,
der Waldroggen. Slov. Ssk.

Ikter-us, u, m. = žloutenka. Vz S. N.

I kto, vz i kdo (dod.)

-il se mění místy na Mor. v -jul: b'uł —
biła, p'uł — pila atd. Vz Brt. D. I. 103. V Bo-
boluskách ił v pft. mění se v iuł: muatiu —
muatiua, dojiu — dojiua. Vz Brt. D. I 135.

Íl = jíl. Slov. Bern.

Ilec = jilec. Slov. Beru.

Ile-us, u, m. == zúžení, neprůchodnost
střeva. Vz Slov. zdrav., S. N,

Iliada, lépe: Ilias.

Ilias. Obsah Iliady vz ve Vor. P. 158.

Illava, y, f., míst. jm. v Uhrách.

Illicin-us, a, m. I. Petr, kanov. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 571., Jir. Ruk. 1. 297.

Illuminace. Má i-ci v hlavě. Vz Opilý. —
I. řimská. Vz Vlšk. 156.

Illuminat, a, m. = osvěcenec. Pcht. Vz
S. N., Rk. Sl.

Illuminator, a, m. == malíř ozdob do
knih. Tk. II. 379. 382.

Illuminovaný; -án, a, o, illutninirt. Je
i-ován = opilý. Us. Knihy pěkné i-né, mit
Farben ausgemalt. Mus. 1880. 221., 234.