Předchozí (460)  Strana:461  Další (462) |
|
|||
461
|
|||
|
|||
Ihlič, e, m. = jehlice, ononis, die Hau-
hechel, rostl. Rr. Sb., Bern. Ihličí, e. = jehličí. Trok. 3., Ssk. Bern.
Ihlička, y, f. = jehlička. Slov., Bern.
Ihličnatý-jehličnatý. I. hora. Slov. Phld.
III. 1. 9. Ihličný = jehličný. I. stromy. Slov. Zátur.
Ihlina, y, f., die Strickuadel. Slov. Loos.
Ihlistý, spitzig. Slov. Loos.
Ihliti, il, en, ení, stricken. Slov. Loos.
Ihlitý, nadeiförmig. Slov. Loos.
Ihlovati = beraniti. Slov. Ssk.
Ihlovatý = jehlovatý. I-tým srieňom blí-
skavú horu palčivo studený fuják otriasa. Vz Sřin. Slov. Sldk. 580. Ihlovitý, nadeiförmig. Slov. Loos.
Iho,a, n.= jho. Slov. Hdž. Šlb. 85. V MV.
nepravá glossa. Pa. Ihra = hra. V MV. nepravá glossa. Pa.,
List. filol. VIII. 9. Ihračka = hračka. Slov. Včka. III. 71.
Ihrajúčky, adv. Vzal Milicu popod ruku
a išiel s ňou i., spievajúčky po zelených lúkach. Slov. Klčk. V. 185. Ihratí (sa) = hráti, tancovati. Slov. Oni
sa ihrali a ja som sa díval. Ht. Sl. ml. 175. Smiechom sa krú (krev) rozihráva. Kázala mě máti dieťa kolísati; nebudem, ja pôjdem s chlapci sa i. Sl. sp. I. 57. Veselte sa, za- jačkovia, ihrajte sa radi, len nechoďte ka- pustu hlodať do zahrady. Slav. 124. Starej babě dajte hrable, aby dobre hrabala, a tej mladej dajte muža, aby sa s ním ihrala. Sl. spv. 1. 39. Počula som, že si aj s Julkou ihral. Orl. XI. 147. lhřec. I. opilý všem lidem dobrým ne-
milý. Hr. rk. 271., Slov. Ssk. Ihrišče, gymnasium. V MV. nepravá glossa.
Pa. Ich, citosl. = já nechci. U Košic. Brnt.
Ichneumon, a, m. = lumek, der Ichneu-
mon. Nz., Schd. II. 400., Kram. Slov., S. N. Ichor, u, m., v bajesloví řeckořím. krev
božská, nesmrtelná, tvořená z nektaru a am- brosie v bozích a též i v člověku. Cimrh. Myth. 3., S. N. — I. = krvavá, smradlavá tekutina z vředů snětivých se přýštící. S. N. Ichthyofag, a, m. = rybojedce.
Ichthyolith, u, m., rybokam, nerost.
lchthyosaur-us, a, m., ryboještěr (zka-
menělý), vodní ještěr. Vz Stč. Zem. 715, S. N. lchthyos-is, y n. e, f., řec. = rybí kůže,
nemoc, Šel, šupinavosť. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. IX. 358., S. N. Ichu, ichuchu! citosl., označuje radosť a
jásot. Kmp. 154., Hlk. II. 95. Iikání, n. = užívání hlásky i. Toto novo-
české iikání. Koll. III. 244. (245.). Ij, citosl. Cože vám je? Ij, železo vezieme
a tu sme do hliny zaviazli. Dbš. Sl. pov. I. 90. -ija = í: božija = boží, sudija = sudí.
Bž. 28. -íja koncovka 3. os. pl. sloves v 1. os.
sg. v -ím ukončených na Zlinsku: umíja, hoiíja, młatíja. Brt. D. I. 53., Mtc. 1878. 19. -ije (je, ji) prípona kollektiv: bučí, boří,
vrbí, jedlí, olší, lipí, šípí, maliní, kaliní atd. Mor. Brt. D. |
Ijeden. Bž. 45. Cf. Zápor, List. filol. X.
253. I neosta ijedna. BO. Že jemu i jeden vody nepodadieše. Hr. ruk. 259. Nemám s ním ijedné nepřiezni. Kn. rož. 245. jjo = í: znamenijo = znamení. Bž. 28.
ijou m. -í v 3. os. pl. sloves končících
se v 1. os. sg. v -ím v dolském nářečí: imijou, hořijou, prosijou. Vz Brt. D. I. 53. -ík přípona. Vz Bž. 232., Brt. D. L 145.,
Listy filolog. VI. 226.-227. Přípona jmen kmenů národů, rodin: Moravčík, Bavořík, Hesík, Latiník, Němčík, Sasík. Šf. III. 430. Místo ní na mor. Zlinsku -ák. Vz -ák. Pří- pona jmen místních: Orlík, Světlík, Hliník, Jeseník, Křeník (vsi). Pal. Rdh. I. 138. V lučbě příponou touto vyznačuje se, kde
třeba, prvek na rozdíl od též látky slou- čené: vápník, křemík. Mj. 23. Ikati = koktati, stottern. Slov. On sa bojí
récť zrovna a pád syna matke ohlásiť; toľko iká a vyšlými celú tvár slzmi poléva. Hol. 132. (26,). Ikavec, vce, m.=jíkavec, der Bergfink,
pták. Jísti, hltati jako i. Mor. Šd. Ten chlapec je jak i. (čilý). U Olom. Sd. I po nás hurtem jak i-ci sa rúťá. Hol. 243. — I. = člověk potutelný. U Místka. Škd. I kdo = ni-kdo. Kto obýrá, takový iko-
muť dá pokoj. Št. N. 158. 15. Vz Listy fil. 1883 265., 267., Zápor, Bž. 45. Ikonoklasm-us, u, m. = obrazoborství.
Šmb. D. I. 333. Ikonoklasta, y. m., pl. -sté = obrazo-
borce. Šmb. D. I. 337., S. N. Ikosaëdr, u, m. = dvacítistěn. Vz S. N.
Ikráč, e, m. = jikráč, der Rogener. Slov.
Ikřice =jikřice.
Ikřina = jikřina, rybí samice. Němc. IV.
422. Ikrnáč, e, m. = jikráč. Slov. Bern.
Ikro, a, n. = lýtko, die Wade. Cf. List,
filol. VIII. 9. Má veliká ikra Slov. Mz. V ikrách. mě bolí. Laš. Té., Brt. D. 220.
Ikry, vz Jikra. Slov. Ssk. Ikbyca, e, f., secale cereale silvaticum,
der Waldroggen. Slov. Ssk. Ikter-us, u, m. = žloutenka. Vz S. N.
I kto, vz i kdo (dod.)
-il se mění místy na Mor. v -jul: b'uł —
biła, p'uł — pila atd. Vz Brt. D. I. 103. V Bo- boluskách ił v pft. mění se v iuł: muatiu — muatiua, dojiu — dojiua. Vz Brt. D. I 135. Íl = jíl. Slov. Bern.
Ilec = jilec. Slov. Beru.
Ile-us, u, m. == zúžení, neprůchodnost
střeva. Vz Slov. zdrav., S. N, Iliada, lépe: Ilias.
Ilias. Obsah Iliady vz ve Vor. P. 158.
Illava, y, f., míst. jm. v Uhrách.
Illicin-us, a, m. I. Petr, kanov. Vz Jg.
H. 1. 2. vd. 571., Jir. Ruk. 1. 297. Illuminace. Má i-ci v hlavě. Vz Opilý. —
I. řimská. Vz Vlšk. 156. Illuminat, a, m. = osvěcenec. Pcht. Vz
S. N., Rk. Sl. Illuminator, a, m. == malíř ozdob do
knih. Tk. II. 379. 382. Illuminovaný; -án, a, o, illutninirt. Je
i-ován = opilý. Us. Knihy pěkné i-né, mit Farben ausgemalt. Mus. 1880. 221., 234. |
||
|
|||
Předchozí (460)  Strana:461  Další (462) |