464

Individuálnosť, i, f., die Individualität.
Vz Individualita. I. geologická, Stč. Z. 685.,
národní. Sbn.

Individuovati = ojediňovati. Hlv.

Indoběl. Vz Šfk. 59]., Štk. Poč. 554.,
Schd. 1. 404.

Indoeuropan, a, m., der Indoeuropäer.
Krč. G 1034.

Indoeuropejec, jce, m. = indoeuropan.
Šfk. Strž. 1. 37.

Indoeuropský. I. jazyky. Vz S N.

Indogermanský šp. m.: indoeuropský.
Šf. Strž. 1. 39.

Indol, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 555.

Indolence, e, f., lat. = necitelnosť; ne-
tečnosť. Kram.

Indomodř, e, f. Vz Šfk. 590., Šfk. Poč.
553., Schd. I. 403.

Indorsace, e, f., z lat. = vyhotovení vy-
daného nařízení, Einrückung der ergangenen
Verordnung, Indorsirung. Pr. tr.

Indossace, e, f. = převod (směnky). Vz
Žíro.

Indossat, u, m. = rubopis (co psáno jest
na druhé straně listu, zvl. přepsání směnky
na jiného). Rk. Sl.

Indri, a, m. = požast krátkoocasý, lichá-
notus brevicandatus. Vz Frč. 397., Schd.
II. 392.

Indukce fotochemická, SP. II. 110., elek-
trická. KP. 235., Schd. I.153. — Čs. lk. VII.
78., 111., Jg. Slnosť. 163.

Indukční, Induktions-. I. stroj, KP. II.
236., apparat

Induktivní methoda. ZČ. I. 6.

Indulin, u, m., v lučbě. Vz Šfk. Poč.
538.

Industrialní mappa (zobrazující rozšíření
rozmanitých závodů průmyslových v jedno-
tlivých zemích). Stě. Zem. 386.

Indy = jindy. Us. Ssk., Bern

Indych. Schd. I. 403., Vlšk. 97., Kram.
Slov., S. N.

Indze = jinam. Slov. Tvoj najmilejší i.
cbodziť bude. Sl. ps. 97.

-inec. Cf. Bž. 234. Místní jm.: Husinec,
Sovinec, Kozinec. Pal. Rdh. I. 138. — Značí
trus: kravinec, ptačinec, holubinec, koninec
a p.

Infantě, ěte, n. Ty i. (nadávka)! V Plzeň.
Stč.

Infekční = nakažlivý. I. nemoc. Us.
Pdl. Vz Slov. zdrav.

Imferiorní = nižší, podřízený. I. národ.
Kutn.

Infinitiv. Přípona infinitivu jest -ti (-ť),
kterouž připínáme ku kmeni infinitivnému.
Bž. 174. — Inft. má buď thema rovné kmeni
prostému, nebo přibírá ku kmeni prostému
příznaky; příznaky infinitivů jednotlivých
tříd zoveme jinak též známkami třídními.
Bž. 171.— 172. — Na mor. Val. končí se
inft. v ť: volať (vz Brt. L. N. I. 223.) místy
i na Mor. v t: pect, žat. Vz Brt. D. I. 76. —
Na Zlínsku krátí se dlouhé kmenové samo-
hlásky dvouslabičných infinitivu kmenův
otevřených : dat, pit, kryt, chtět, měť, plut,
ale: hrát, stát, bát atd. Ze kmenů zavře-
ných nedlouží se toliko: klast, krast, přast,
jest (jísti). Brt. — Proti češtině jest a pře-

hlasováno v infinitivu a parte, perft. sloves
V. tř. vzoru hráti: hřít, přít, smít sa, okřít;
hříl, příl, smíł sa, okříł; kromě toho: vsík-
nút, dosíhat, zapříhat, uzíbnút, vzítý. Brt.
v Mtc. 1878. 2. Kvantita dvouslab. infini-
tivů ve strč. Vz List. filol. VI. 218. — In-
finitivem nezávislým vyjadřuje se na Mor.
a) podmínka, úmysl, rozkaz a p.: Edem
hodně pršeť, a bylo by hneď po všeckéj
slávnosti (kdyby pršelo). Edem neměť strachu
a všecko se vám vydaří. To si pomysleť
(to si pomysleme)! No néni z toho nic, ít
spat (poďme spat). Ono je to enom kde
ít, hneď člověk něco utratí (sotva člověk
někam vyjde). Keď ja íť (abych šla)! On
včil ze švagrovu a z děťmi a mě enem za-
biť a zabiť atd. Cf. Ale pravdu říci nic hor-
šího do sebe neměl, nežli že skoupý byl.
Vrat. Z pravidla bývá inft. ve větách tázacích,
kde řeč spisovná užívá slovesa míti s infi-
nitivem. Už íť? Pustiť ho? Už hnáť? . . .
Častý jest v řeči lidové zvláštní způsob
infinitivu vztahového, češtině spisovné ne-
známého. Kúřiť kúřil bych celý deň, ale
jesť (jísti) nejed sem ešče. Hledáte-li ho?
No hledať, nehledám ho. Vz tam více pří-
kladů. — b) Inft. mívá význam a platnosť
substantívni. Vz;íi si jest (jídlo) na pole.
Puč mi kúřiť ... — c) 1. jest doplňkem
sloves a jmen. Dalo sa pršať. Nabrál sa íť
do lesa. Já pamatuju celú našu dědinu vy-
hořeť. Je zvyk pršeť a moda snih padač.

Ten baťoh býl těžký nésť..... V nářečí

val. a uh. pojí se rád bych s infinitivem.
Rád bych pomocť — Stihnouti s infinit,
opisuje kondicional: Už je tma, ale stihlo
býť pod mračnem, bylo by ešče tmější. —
Umět s infinit, značí v Podluží na Mor. děj
opětovaný jako lat. solere a něm. pflegen.
Ženy rády umá naříkat. — Irrealný kondi-
cional minulý ve větách podmíněných opi-
suje se často inft. se slovesem míti v první
větě a se slovesem moci ve větě druhé.
Měli ste ít s nama, mohli ste také něco do-
stat (dybyste byli šli, byli byste dostali). .
d) Často bývá i epexegetickým doplňkem
celé věty a mívá tytýž význam účelný.
Dybyste tak kýšky měli napit. Dál chlapca
slúžit . . .e) I. účelný. Zanésl sem si boty
spravit. Čemu to je? ptáky chytat. Byl
zvonit klekání ... f) I. ve větách bezpod-
mětných. Bylo vám tam nechodiť. Toho psa
bylo by uvázať ..Brt. D. I. 192.—194. Vz
tam více příkladu. Cf. také ještě Brt. S.
3. vyd. 188., Prk. Přisp. 38., Brt. v Mtc.
1878. 27. - Str. 575. a 2. ř. sh. přidej: Vz
Kvantita a Gb. Hl. 132. — Ib. ř. 17. sh.
středník (;) za atd. vymaž. — Str. 577. b.
3. ř. zd. za 674. přidej: Cf. Brt. S. 3. vd.
105. — Str. 578. a. ř. 24. zd. za uvízli při-
dej: Vz Zůstati (konec). — O syntaktické
platnosti strč. infinitivu vz List. filol. X.
304. Cf. i S. N.

Infinitivný. I. souvětí. Vz Mus. 1880.
139., 313.

Inflexe, e, f., z lat., v geometr. Vz S. N.
X. 263., IV. 53. I. == bod obratu, obratník
křivky. Stč. Dif. 150.

Infíekční tečna (tečna obratu), body
(body obratu). Vz S. N. X. 263.