472

krahulec. Brt. — c) S v: okravuju — okra-
juji, vinovať — jinovatka. Mor. Brt. D. -
d) S hrdelnicemi: ještěr, chrv. gašter; malo-
rus. jedbav — hedváb; oměj, rus. omeg;
japnu, japiti, chapnu, chopiti. Sf. III. 544..
561. — e) S z, ž : jádný, žádný; jäh — záhý;
jeřáb, žerav; klij, klížiti; pojiti, pažiti;
sejže m. sežže; mlajší m. mlažší; slov. te-
rajší m. terážší Čili terázší od teráz (tenráz,
nunc). Šf. III. 544., 561., 564. Vz tam více.

— J se vynechává. Mezi dvěma samo-
hláskám» téhož slova nalézáme j, kteréž
obyč. znenáhla mizí; svataja — svataja —
svatá. Bž. 26. Mezi nestejnými samohláskami,
z nichž první jiná jest než i n. měkké e,
mizí j a samohlásky zbylé mísí č. směšují
se v jednu dlouhou, jejíž zvuk řídí se zně-
ním samohlásky druhé, barví se však zá-
roveň zněním samohlásky první jako: do-
brъji — dobrъi — dobrý. Bž. 27. Cf také
Bž. 45., 46. Na Valaš. vysouvá se, končí-li
se předchozí slovo souhláskou: Potkal sem
u (= ju); vím věz ak ty (věc == více, jak).
Ale na Kloboucku a Brumovsku přesně se
vyslovuje jako vůbec. Brt. D. 65. Na Zlínsku:
půčit, tróník, zbóník, příď vedlé přijdi, poď;
sloveso jest (= jísti) všude ve slovostředí:
zedl (snědl), zes (sněz), zest (sněst), zí (sní),
naím sa. Brt. V nářečí dolském v imperat.
otevřených kmenů I. tř. j se odsouvá: napi
se, nabite, umy, zakryte. Brt. D. 54. V Ž.
wit. j v imperat. několikráte schází: zpie-
vate m. zpievajte cantate, 95. 1., 46. 8., uffate
sperate, 4. 6., ruzumyete intelligite 93. 8.
atd. Vz Gb. v Ž. wit. 223. Na Zlínsku j
i v středosloví jen slabým přídechem zní,
ba takměř mizí; kraic, moich, přiit, píává.
Brt. D. — Cf. také: Archiv für slav. Philol.
II. 706. 2. pozn., Mkl. aL. 292.-295., Vra.
K Mkl. aL. 36.

-ja koncovka nominativu pi. ve St. Hro-
zenkově k označení jména rodiny: Lebánek

— Lebánkova, Gelo — Gelova, Kurica —
Kuricja, Skokan — Skokaňa. Brt. D. 139.—
Koncovka 3. os. pl. místy na jihov. Mor.:
chváija, držja. Brt. v Osv. 1884. 58. — -ja
se přiráží: da-ja-ti (dare), vě-ja-ti (flare),
smě-ja-ti se (ridere) atd. Vz Šf. III. 484.

Ja = ano. Poíakací částice tato není snad
totožna s německým ja; jestiť to původní
a, k němuž pro hiat přisuto j. Na Valaších
se mluví: Kde's to vzal? A kúpil sem to.
Poď se mnú. A půjdu. Částicí touto často
počíná se odpověď nebo námitka. No jak
to bylo? Ja šak vy to také víte. Kde's to
kúpil? Ja v Holešově. Daj mi kúsek. Ja
nate. Počkaj, dostaneš! Ó ja (nebojím se)!
Brt. v Mtc 1878. 21., Brt D. 172, Neor.
5. Die jiných je to čes. osobní zájmeno já,
neboť staří Čechové přisvědčovali na otázky
výrokové ještě na počátku 16. věku nej-
raději spojkou a a zájmeny osobními za-
mlčujíce po nich prísudky slovesné na př.
Máš syna? A já (mám) Cf. Ht. Sl. ml.
§329., Obzor v Praze 1855. II. 120. a násl.
Já, kak by bylo přeužitečné to tvé naučenie.
St. Ku. š. 275. Toto já mívá svůj zvláštní
přízvuk ve výslovnosti a zní někdy krátce.
někdy dlouze podlé odpovědi důraznější
nebo méně důrazné. - Něm. ja = ano, inu,

ino, nu, no, istě (na mor. Val. ťa). Brt. D.
172.

Já. Cf. Mkl. aL. 267., Bž. 48., 149. Já již
v strč. vedlé jáz. Gb. Vz doklady v List.
filol. 1880.116 Nemaje ke mpně žádné viny.
Půb. I. 242., 243. a j. Se mpnú. Půh. 1. 255.
Mně (ně) dat. i akkus. v dolském nářečí.
Brt. D. 1. 52. Také v Čechách. Místy akkus.
mě, mne na Mor. místy ňa. Slibovals mně,
že ňa vezmeš. Brt. P. 83 Skloňba zájmena
já v Opavsku, vz Brt. D. I. 136., na Z lip-
sku, vz Brt. v Mtc. 1878. 17; na Dolní
Bečvě, vz List, filol 1887.378.; na Lašsku:
ja, jo; gt. mňa, mně, mne, ma, mě; dat. mi,
mně, mne, mni, mě; akk. ma, mě, mne; lok.
mně, mne, mni, me; instr. mnu, mnum; pl.
my, nas, nam n. nom n. num, nas, nas, nami,
nama, Brt. D. I. 118 ; na vých. Mor., vz
Brt. v Osv. 1884. 57. Obšírný článek Duškův
o skloňování zájm. já v ústech lidu česko-
slov. vz v List. filol. 1883. 407.-410. -
Pro mne a za mne, meinetwegen. Us. Sd.
Mnozí za nás (za naší paměti) nemněli. Št.
Kn. š. 10. 16.

Jabčák, u, m. = jablčák, jablečný mest,
der Apfelmost. Us. Šp., Šd.

Jabčaný, jablčaný, Apfel-. J. mest. Laš.
Tč.

Jabče = jablče. Rk.

Jabčený; -en, a, o (jablkový. Rozb. 120.)
vedlé jablaný (jabljanъ. v místním jm. Ja-
blaná na Příbr.). JPrk. Př. 26. J. stráž, po-
morum custodia. Ž. wit. 78. 1.

Jabčisko, a, n. = veliké n. špatné jablko,
Us.; — brambor, der Erdapfel. U Olom.
Sd.

Jabín Mezřický, bratr f 1658. Vz Jir.
Ruk. 1. 302.

Jabkanec, nce, m. = placka z mouky a
zemčat. Č. Tř. Tkč.

Jabkář, e, m. = kdo jablka rád jí. Us.
Bkř. — J., jablkář = prodavač jablek. Us.
Šd.

Jabkářka, y, f., die Apfelhändlerin. Us.

Jabkovitý = jablkovitý, apfelartig. Bern.

Jabkový, Aepfel-. J. měch (říkají tomu,
kdo Rád brambory jí). Us. Sd.

Jablaň, ě, f. = jabloň. M. (Jir. exc).

Jablaná, é, f., Jablona, ves u Příbramě.
Prk. Př. 26.

Jablanná, é, f., Jablona, ves u Neve-
klova.

Jablaný, vz Jabčený.

Jablátko, a, n. = jablíčko. Hlč.

Jablčák, u, m. Vz. Jabčák. Kk. 248. —
J. = jablečný koláč. Šp.

Jablčan. u, m., der Apfelmost. Šp.

Jablčaný = jabčaný. Laš. Tč.

Jablčený, aus Aepfeln. Šm.

Jablčistý = jablkovitý. Slov. Bern.

Jablčkový, Aepfel-. Slov. Ssk.

Jablčnák, u, m., marrubium vulgare.
Slov. Rb. Sb. Vz Jablečník. — J., der
Aepfelkuchen. Slov. Ssk.

Jablčnatý, äpfeltragend. Slov. Ssk., Loos.

Jablčnica, e, f., der Apfelbrei. Ssk.

Jablčník, u, m. = jablečník. Slov. Bern.

Jablčný = jablčnatý. Slov. Loos.

Jablečnan, u, m. Vz Šfk. 450., Čs. lk.
II 47. J. vápenatý, apfelsaurer Kalk. Sl. les.