Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |
|
|||
472
|
|||
|
|||
krahulec. Brt. — c) S v: okravuju — okra-
juji, vinovať — jinovatka. Mor. Brt. D. - d) S hrdelnicemi: ještěr, chrv. gašter; malo- rus. jedbav — hedváb; oměj, rus. omeg; japnu, japiti, chapnu, chopiti. Sf. III. 544.. 561. — e) S z, ž : jádný, žádný; jäh — záhý; jeřáb, žerav; klij, klížiti; pojiti, pažiti; sejže m. sežže; mlajší m. mlažší; slov. te- rajší m. terážší Čili terázší od teráz (tenráz, nunc). Šf. III. 544., 561., 564. Vz tam více. — J se vynechává. Mezi dvěma samo-
hláskám» téhož slova nalézáme j, kteréž obyč. znenáhla mizí; svataja — svataja — svatá. Bž. 26. Mezi nestejnými samohláskami, z nichž první jiná jest než i n. měkké e, mizí j a samohlásky zbylé mísí č. směšují se v jednu dlouhou, jejíž zvuk řídí se zně- ním samohlásky druhé, barví se však zá- roveň zněním samohlásky první jako: do- brъji — dobrъi — dobrý. Bž. 27. Cf také Bž. 45., 46. Na Valaš. vysouvá se, končí-li se předchozí slovo souhláskou: Potkal sem u (= ju); vím věz ak ty (věc == více, jak). Ale na Kloboucku a Brumovsku přesně se vyslovuje jako vůbec. Brt. D. 65. Na Zlínsku: půčit, tróník, zbóník, příď vedlé přijdi, poď; sloveso jest (= jísti) všude ve slovostředí: zedl (snědl), zes (sněz), zest (sněst), zí (sní), naím sa. Brt. V nářečí dolském v imperat. otevřených kmenů I. tř. j se odsouvá: napi se, nabite, umy, zakryte. Brt. D. 54. V Ž. wit. j v imperat. několikráte schází: zpie- vate m. zpievajte cantate, 95. 1., 46. 8., uffate sperate, 4. 6., ruzumyete intelligite 93. 8. atd. Vz Gb. v Ž. wit. 223. Na Zlínsku j i v středosloví jen slabým přídechem zní, ba takměř mizí; kraic, moich, přiit, píává. Brt. D. — Cf. také: Archiv für slav. Philol. II. 706. 2. pozn., Mkl. aL. 292.-295., Vra. K Mkl. aL. 36. -ja koncovka nominativu pi. ve St. Hro-
zenkově k označení jména rodiny: Lebánek — Lebánkova, Gelo — Gelova, Kurica —
Kuricja, Skokan — Skokaňa. Brt. D. 139.— Koncovka 3. os. pl. místy na jihov. Mor.: chváija, držja. Brt. v Osv. 1884. 58. — -ja se přiráží: da-ja-ti (dare), vě-ja-ti (flare), smě-ja-ti se (ridere) atd. Vz Šf. III. 484. Ja = ano. Poíakací částice tato není snad
totožna s německým ja; jestiť to původní a, k němuž pro hiat přisuto j. Na Valaších se mluví: Kde's to vzal? A kúpil sem to. Poď se mnú. A půjdu. Částicí touto často počíná se odpověď nebo námitka. No jak to bylo? Ja šak vy to také víte. Kde's to kúpil? Ja v Holešově. Daj mi kúsek. Ja nate. Počkaj, dostaneš! Ó ja (nebojím se)! Brt. v Mtc 1878. 21., Brt D. 172, Neor. 5. Die jiných je to čes. osobní zájmeno já, neboť staří Čechové přisvědčovali na otázky výrokové ještě na počátku 16. věku nej- raději spojkou a a zájmeny osobními za- mlčujíce po nich prísudky slovesné na př. Máš syna? A já (mám) Cf. Ht. Sl. ml. §329., Obzor v Praze 1855. II. 120. a násl. Já, kak by bylo přeužitečné to tvé naučenie. St. Ku. š. 275. Toto já mívá svůj zvláštní přízvuk ve výslovnosti a zní někdy krátce. někdy dlouze podlé odpovědi důraznější nebo méně důrazné. - Něm. ja = ano, inu, |
ino, nu, no, istě (na mor. Val. ťa). Brt. D.
172. Já. Cf. Mkl. aL. 267., Bž. 48., 149. Já již
v strč. vedlé jáz. Gb. Vz doklady v List. filol. 1880.116 Nemaje ke mpně žádné viny. Půb. I. 242., 243. a j. Se mpnú. Půh. 1. 255. Mně (ně) dat. i akkus. v dolském nářečí. Brt. D. 1. 52. Také v Čechách. Místy akkus. mě, mne na Mor. místy ňa. Slibovals mně, že ňa vezmeš. Brt. P. 83 Skloňba zájmena já v Opavsku, vz Brt. D. I. 136., na Z lip- sku, vz Brt. v Mtc. 1878. 17; na Dolní Bečvě, vz List, filol 1887.378.; na Lašsku: ja, jo; gt. mňa, mně, mne, ma, mě; dat. mi, mně, mne, mni, mě; akk. ma, mě, mne; lok. mně, mne, mni, me; instr. mnu, mnum; pl. my, nas, nam n. nom n. num, nas, nas, nami, nama, Brt. D. I. 118 ; na vých. Mor., vz Brt. v Osv. 1884. 57. Obšírný článek Duškův o skloňování zájm. já v ústech lidu česko- slov. vz v List. filol. 1883. 407.-410. - Pro mne a za mne, meinetwegen. Us. Sd. Mnozí za nás (za naší paměti) nemněli. Št. Kn. š. 10. 16. Jabčák, u, m. = jablčák, jablečný mest,
der Apfelmost. Us. Šp., Šd. Jabčaný, jablčaný, Apfel-. J. mest. Laš.
Tč. Jabče = jablče. Rk.
Jabčený; -en, a, o (jablkový. Rozb. 120.)
vedlé jablaný (jabljanъ. v místním jm. Ja- blaná na Příbr.). JPrk. Př. 26. J. stráž, po- morum custodia. Ž. wit. 78. 1. Jabčisko, a, n. = veliké n. špatné jablko,
Us.; — brambor, der Erdapfel. U Olom. Sd. Jabín Mezřický, bratr f 1658. Vz Jir.
Ruk. 1. 302. Jabkanec, nce, m. = placka z mouky a
zemčat. Č. Tř. Tkč. Jabkář, e, m. = kdo jablka rád jí. Us.
Bkř. — J., jablkář = prodavač jablek. Us. Šd. Jabkářka, y, f., die Apfelhändlerin. Us.
Jabkovitý = jablkovitý, apfelartig. Bern.
Jabkový, Aepfel-. J. měch (říkají tomu,
kdo Rád brambory jí). Us. Sd. Jablaň, ě, f. = jabloň. M. (Jir. exc).
Jablaná, é, f., Jablona, ves u Příbramě.
Prk. Př. 26. Jablanná, é, f., Jablona, ves u Neve-
klova. Jablaný, vz Jabčený.
Jablátko, a, n. = jablíčko. Hlč.
Jablčák, u, m. Vz. Jabčák. Kk. 248. —
J. = jablečný koláč. Šp. Jablčan. u, m., der Apfelmost. Šp.
Jablčaný = jabčaný. Laš. Tč.
Jablčený, aus Aepfeln. Šm.
Jablčistý = jablkovitý. Slov. Bern.
Jablčkový, Aepfel-. Slov. Ssk.
Jablčnák, u, m., marrubium vulgare.
Slov. Rb. Sb. Vz Jablečník. — J., der Aepfelkuchen. Slov. Ssk. Jablčnatý, äpfeltragend. Slov. Ssk., Loos.
Jablčnica, e, f., der Apfelbrei. Ssk.
Jablčník, u, m. = jablečník. Slov. Bern.
Jablčný = jablčnatý. Slov. Loos.
Jablečnan, u, m. Vz Šfk. 450., Čs. lk.
II 47. J. vápenatý, apfelsaurer Kalk. Sl. les. |
||
|
|||
Předchozí (471)  Strana:472  Další (473) |