481

Jakubovič Pav., kazatel. Vz Jg. H. 1.
2. vd. 572.

Jakubský Mlýn, Jakober Mühle, mlýn
u Králova Městce. J. víno, KP. V. 157.,
zelí. Ub. Pdl.

Jakubův Matěj z Prahy. 1416. Vz Jir.
Ruk. 1. 309. — J. pás, souhvězdí. Stč. Zem.
26.

Jakule, e, f., samota u Nových Hradů
v Budějov.

Jakúra, y, f. J. brasilská, penelope cri-
stata; pospolitá, crax alector, pták. Vz Frč.
349.

Jakuž = kterak, wie? U Místka. Škd.

Jaký, vz Mkl. Etym. 107. 1. Tázací. Jak
chceš věděť. kdo je jaký, nemusíš být leda-
jaký. Glč. II. 120 Pište nám, jaké a koliko
ran žalobníkovi učiněHy jsú. NB. Tč. 135.
— 4. Při vykřiknutí. Jakáž pomoc! Us.
Pdl. — 5. = který. Rozpáral všecky pe-
řiny, kde jaká byla. Sá. — 6. Souvztažné.
Povězte pravdu, ať jest jaká jest. Šml.
S jakou přišel, s takou odešel (s nepoří-
zenou). Us. Wrch. — 9. Jaký taký. K nimž
(andělům) sám jakýmž takýmž podobenstvím
přirovnal lidi. Št. Kn. š. 179. — 10. = do-
brý, dokonalý. Je-li pak to jaké? Us. Rgl.

Jakýn, a, n. = Ancona. Pal. D. IV. 2.
274., S. N.

Jakýs. Bloude jakýs! Knrz. Sepsal ja-
kousi filosofickou encyklopaedii. Mour. Bylo
by to jakési (nepěkné). Zlinsky. Brt. Jdi,
nebuď jakýsi (nebuď tak svéhlavý, ne-
ústupný a p.). Ib. Brt.

Jakýž, vz Jaký.

Jakž. Opatřte vy to, j. nejlépe víte. NB.
Tč. 12. On navrátil se zase ke mně, j. se
jemu koli zdálo. Ib. 37. Žaluje Majdalena
na Brka, j. jemu koli pravé jméno jest, že ..;
Nechť to právo váží, jakžkoli ráčí, na tom
chceme přestati. Ib. 66., 93. Jakž se koli
zdáti bude. List. hrad. 1536. Tč. Jakž jemu
zapsánie ukážeš, takť ti penieze dá. BO.
By se jakž takž utěšila. Hr. ruk. 117. Česť
a zbožie potratíme, j. sě viec neopravíme.
Alx. V. 1329. A jakž takž počne sv. trojici
poznávati. Št. Kn. š. 25. A duch jakž takž
milostí boží jsa dotčen. Ib. 52. Jakž by
viery nebylo, tak by jiné věci k spasení
nebyly užitečny. Št. Tak trýzň nad nimi
pácháchu, jakž všichni lidé plakáchu to
vidúce. Výb. II. 11. 11. Jiež se byli tako
lekli, jakž každý, jamž mohl, utekli. Výb.
II. 4. 37. Cf. List. filol. 1882. 288.

Jakživ sem to neviděl! Us. Vz Živý. Vz
jaktěživ.

Jakživo. Totěj. Cf. To je stará (pravda)!
Us. Knrz.

Jakžto se píše v knihách o skutcích
apoštolských. Pass.

Jál, a, m., Gallus = Havel. Slov. Bern.

Jalappa, convolvulus orizabensis, die
Galappe, rostl. Sl. les., Rstp., Schd. II. 287.,
Schd. I. 406., Slov. zdrav., Čes. lk. II. 152.,
IV. 244., Rk. Sl.

Jalappovina, y, f., das Jalappin. Šp.,
Rst. 49., 420.

Jalbačka, y, f. = krchňačka, levá ruka.
Slov.

Jalbík, u, m. z lajblík = soukenná vesta
ke krku v celosti, přední i zadní čásť jsou
z též látky. U Veselí nad Lužnicí. Jdr.

Jalec =jelec ryba. Na již. Mor. Sd. -—
J. = pulec, die Quappe. V Opav. Zukl.

Jaleň = jelen. Slez. Šd.

Jalenec, nce, m., rother Braunstein, kohlen-
saures Mangan. Šm.

Jalenek, nka, m. = jelínek. A v tej stu-
denečce j. pijaval, na teho jelenka myslivec
čihaval. Sš. P. 523.

Jalenilka, y, f., palmella, die Palmelle,
houba. J. zdní, p. cruenta. Vz Rstp. 1878.

Jalcha, y, f. =jalša, olše. Slov. Ssk.

Jalitnica, e, f. = jelitnice, polívka z jelit.

Jalito, a, n. — jelito. Slov. Čaká jako
Dora na j. Rr.

Jalka = nepostředečný okrov plodu. Vz
Rst. 178., 209., 420.

Jalkatý = jalkou opatřený, umhäuset.
Rst. 420.

Jalkový = jalce náležející, zum Gehäuse
gehörig. Rst. 420.

Jalkus totižto místo, když se nad ko-
pytem zdrastí, jiní říkají uřknutí. Db.

Jalovcovitý. J. rostliny, juniperinae: ja-
lovec. Vz Rstp. 1421., 1425., Slb. 286.

Jalovcovka, y, f. = dýmka z jalovco-
vého dřeva. Kv. 1870. 319.

Jalovčanka, y, f. = jalovcovka. Mor.
Tč.

Jalovče, ete, n. = jalovička. Slez. Šd.

Jalovčí. A chceš-li ty míti lepčí (kytku),
jdi si pro ni do jalovčí. Sš. P. 322. — J.,
hospody u Ml. Vožice a u Bystřice v Br-
něnsku; hájovna u Bernardic; sam. u Mi-
levska, u Tábora a u Něm. Brodu: osada
u Humpolce, u Dačic, PL.; pole u Kelče.
Pk.

Jalovčiak, a, m. = kvičala. Slov. Rr.
Sb.

Jalovčín, a, m., doly u Plas.
Jalovčina, y, f., Wachholdergesträuch.
Šm.

Jalovčinka, y, f. = borůvka (kořalka).
Dch.

Jalovčunka, y, f. = jalovcovka. Slez.
Tč.

1. Jalově. Čehož farizeové nečinili, ale
j. a robotně svých povinností odbývali. BR.
II. 34. a.

2. Jalově, ěte, n., jumentum. Jalovata
jich. Ž. wit. 77. 50. Jalovata pobrali. Půh.
I. 305. Vz Jaloviatko.

Jalovec, juniperus. Byl. z 15. stol. VMV.
nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl. Etym. 99. J.
nizounký, j. nana; červený, j. oxycedrus;
chvojka, j. sabina; virginský, j. virginiana;
fenický, j. phoenicea; lycký, f. lycia; ka-
didlový, j. thurifera. Vz; Rstp. 1425. a násl.
Cf. Kk. 99., 102., 103., Čl. 166., 167., Čl.
Kv. 80., FB. 5., Sbtk. Rostl. 201.—203.,
KP. III. 308., Schd. II. 273., Slb. 286., Kram.
Slov., Slov. zdrav., Mz. v List. filol. VIII.
21., Rosc. 102., S. N., Mllr. 21., 57., Rk.
Sl. Jak živa sem neviděla na lóce j-ca,
aby panna opustila mládenca pro vdovca;
Před našém je jaloveček. Kdo ho sázel?
Můj syneček. Von ho sázel, zalíval, habe
se mu hojímal (ujímal). Sš. P. 199., 313.

398