494

Jazarný. J-né milionské strely (klení).
Klck. Zb. III. 15.

Jazd, u, m. = jezd. Slov. Loos.
Jazda, y, f. = jízda. Slov. Loos.

Jazdáreň, mě, f. = jízdárna. Slov. Loos.

Jazdčí = jezdci. Slov. Loos.

Jazdec, dce, m. = jezdec. Phld. V. 58.,
Ssk.

Jazdecký = jezdecký. Slov. Loos.

Jazdectvo = jezdectvo. Slov. Loos.

Jazdenie, n. = jezděnie. Slov. Loos.

Jazdiště, ě, n. = jezdiště. Slov. Loos.

Jazditi = jezditi. Slov. Loos.

Jazdmo = jezdmo. Slov. Loos.

Jazdnica, e, f. = jízdárna. Slov. Loos.

Jázdný = jezdný. Slov. Loos.

Jazek, zka, m., ryba. V Podluží. Brt.
L. N. II. 17.

Jazeran, a, m., der Seebewohner.

Jazerinka, y, f., die Fee.

Jazerišťo, a, n. = jezeřiště, das Seebett.
Slov Ssk.

Jazernatý = jezematý, seenreich.

Jazerné Čierné, míst. jm. v Uhrách. P.
Kal.

Jazerný = jezerní.

Jazero = jezero.

Jazír, a, m. = kanibala. Brm. III. 3.
204.

Jazkyniak, a, m. = obyvatel jeskyň, der
Höhlenbewohner. Slov. Tóth. Sl. báj. I. 65.

Jazný = jazový. Slov. Loos.

Jazor, u, m. U nás tisíc šindlov ozna-
čujú slovom jazor šindlov (ale práve len
pri šindloch tak). Slov. Zátur.

Jazorný = jezerní? Slov. Ľud môj!
Vyžeň čerta už jazorného zo sadu svojho,
drž si svoje prírodnie veno. Vary ťa čert
j-ný nahodil (vodník?) Cf.: Vari ťa čerti
tisícni ta nahodili! Zátur.

Jazourek, rku, m., gecglossum, der Zun-
genpilz, houba. J. chlupatý, g. hirsutum.
Vz, Rstp. 1926.

Jazovec, vce, m. = jezovec. Zlínsky. Brt.

Jazovice, dle Budějovice, Jasowitz, ves
u Vranova na Mor.

Jazovka, y, f., měkkýš. J. obecná, lin-
gula anatina; dlouhostvolná, 1. pyramidata.
Vz Frč. 204., Brm. IV. 2. 182-, S. N. V.
585.

Jazový = jezový, Wehr-. Slov. Loos.

Jaztog, a, m. = langusta obecná, pali-
nurus vulgaris, korýš. Jihoslov. Frč. 107.

Jazva, y, f. = jízva. Ppl. Gr. strb. 77.
Vz Jizva.

Jazvec. Sb sl. ps. I. 91.

Jazvecový = jazvečí. Má ten oko j. Šd.

Jazvečí = jezevčí. J. maso, sádlo. Slez.
Šd.

Jazvečina, y, f. = jezevčina (maso, kůže
jezevčí). Šd.

Jazvečinec, nce, m. = trus jazevčí. Šd.

Jazvice, e, jazvička, y, f. = samice ja-
zevčí. Šd.

Jazvička, y, f., vz Jazvice.

Jazviny, pl. = hlboká kotlina pod Chot-
čom, kde pred veky jazero bolo. Slov. Č.
Čt. 11. 385.

Jazýček v píšťale, Mj. 228., NA. V. 205.,
v dechových nástrojích." Vz KP. II. 320.—

J. = kolíček k obrtlíku. Us. Pdl. — J. ==
jazýčkovitý pilník, die Vogelzunge. Šp. —
J, das Züngel bei Schlaguhren. Šp. — J.
v botan. J. u trav a ostřic blánovitý vý-
rostek mezi pošvou a čepelí listovou, ligula,
das Blatthäutehen. Čl. Kv. XX. Cf. Slb.
XLII, Kk. 104., Slb. 215., Rosc. 129., Mllr.
7., 74.

Jazyčí. Skrze lísánie j. (linguae blandi-
menta) oklamává. BO. Slov. Ssk.

Jazýčkatý =jazýčkový, stuhový, band-
förmig. Sl. les., Rst. 420.

Jazýčkovati. Jazýčkujicí plameny, zün-
gelnde Flammen. Posp.

Jazýčkový. J. píšťala (vz Jazýček), NA.
V. 205.; šňůra, drát (jimiž se spouští síť).
NA. IV. 119.

Jazyčnatka, y, f., členovec, der Zungen-
wurm. J. červovitá, pentastomum taenioides
(dle Odb. path. III. 76.: linguatula ferox).
Frč. 113. J. skrčená, 1. constricta, cizopas-
ník. Odb. path. III. 76.

Jazyčnatý. Slb. XLII. J. list, kapradina.
Ves. IV. 169.

Jazyčné, ého, n., das Strafgeld für lose
Reden. Rk.

Jazyčnice. Zátur., Koll. Zp. II. 104.
Tažká věc je starým nohám po písku cho-
diti, ale tažšá pokojnému s j-cú žiti. Glč,
II. 202.

Jazyčný. J. sněť (nemoc skotu). J. C.
Beránek. — J. = zvavý. Muž j., linguosus.
Z. wit. 139. 12 Křik ustavičný činí j-čný.
Slov. Tč. — J. = pomlouvačný. Slováci
nazývají flandrou každou j-čnon, nesnáše-
livou, muže nectící, nevěrnou a nestydatou
manželku atd. Koll. Zp. I. 438. Běda domu
též i městu, kdě j-čný bývá, pre zlý jazyk
celá obec pokoja nemívá. Glč. II. 128.

Jazygové, vz S. N.

Jazyk, armen, lezu, pr. insuwis, lit. lëžu-
vis. Mkl. aL. 268. Dříve jenzyk, pol. jezyk,
strsl. jezyk = původně úd těla jsoucí ná-
strojem mluvy. Šf. Strž. I. 406. Jazyk jest
ústroj chutnací n. okoušecí, u člověka též
ústroj k mluvení. Vz více v Schd. II. 346.,
Slov. zdrav., S. N.-Mkl. Etym. 105. Povlak
(vz Slov. zdrav.), svaly, hrotek (-spitze),
brdečky, kořen j-ka. Nz. lk. Podrostlý j.,
je-li uzdičkou jazykovou ke dnu úst při-
poután a nemůže-li se volně pohybovati.
S. N. X. 203., Slov. zdrav. Cf. Čes. lk. V.
89., VII. 201., IX. 211., X. 392. J. tratí svě-
dek křivý. Cor. jur. IV. 3. 1. st. 393.. S. N.
Ať mu půl j-ku upadne, Ať mu j. do týla
se obrátí! Wtr. exc. Že mu má j. přibit
býti hřebíkem k pranýři nůž jemu v ruku
dadúc a tu ať stane tak dlúho, až sám j.
odřeže. NB. Tč. 45. Jí, div si j. neukousne.
Us. — J. = nástroj mluvy. Jazyk z hadích
ocasů míti (hubatým býti). U Žamb. Kfnk.
J. má jako šipku, ale v srdci je dobrý
chlap; Jeho srdce neví, co j. mluví; Ne-
vidíš si na j. (jsi prostořeký). Sml. Naproti
Pondelíkovi nosil mozek svůj na jazyku
(mluvil, co myslil). Šml. Míval mne často
na svém mrštném a špičatém j-ku (mluvil
o mně potupně a p.). Jrs. Tys utrhač, tvoj
doskočný jazyk najde každého. Rr. Sb.
Nechce mi to s j-ku (stydím se to říci).