495

Sá. Má těžký j. (opilý). Us. Mluví, jak mu
j. dává. Jazykem zjevuje sladkosť, srdcem
sídla (osidla) stele, by tě utratil. Mor. Tc.
A já sem se bála tej tvojej mateře, když
ona má j. ze samej ocele. Sš. P. 432. Bo
(neb) ludské j-ky horše jako meče, rubajú,
sekajú a krev nepoteče. Sl. ps. 85. Mnoho- \
mluvník polí (pálí) svým j-kem cuzé ploty.
Laš. Té. Má j. jako na obrtlíku, Brt., jako
vřeteno. Tbz. Zhaněl jeho ženu svým j-kem
lstivě; Ty mívaj j. za zuby. NB. Tč. 170.,
240. Měj j. na uzdě. Kom. J. jest nepokojné
zlé. Hus I. 249. (I. 225.). To sebe (sobě)
máš pokládati za největší krásu, jestli j.
víš hamovať od sporného hlasu; Kdo svojím
jazykem pálí cudzé ploty, spósobuje sebe
(sobě) bídu a iným klopoty; J. v těle je
úd malý, ale mnoho škodí, jestli ho člověk
na uzdě pozorně nevodí; Kdo j-kem v roz-
mlouvání jako mlýnem mele, mnohokráte
i na prázno jím rapoce směle; Kdo mnoho
j-kom mele, bez luže (lže) nebývá; Krátký
j. je k užitku, dlouhý bývá k škodě, naj-
horší j. člověka, když je na slobodě; Čo
mu na j. slina prinášá, to búchá. Glč. I.
63., 69., 154., 282., II. 130., 178., 190. Ja-
zykem zametati cizí pitvory (síně) = po-
mlouvati Slov. Tč. Lépe jest nohou než
j-kem klopýtnout! Exc. J. nemá žádných
kostí a přece mnohého zmrská. Exc. Kde
peníze mluví, tam veškeren j. mlčí. Exc.
Proto j. mnoho repce, že rozumu slyšet
nechce. Mor. Tč. J. lidský mnohem více
škod natropil než oheň. Dch. Všude je se
svým j-kem jako v řepě. Tč. J. mnoho-
řečný bývá nestatečný. Tč. Z dlhého j-ka
škodlivá muzika. Slov. Tč. V čem kdo za-
líbení mívá, hned mu na j-ku býva. Sb. uč.
Proto tvůrce jeden j., dvě oči, dvě uši a
dvě ruce dal, abys více viděl, slyšel a pra-
coval, než mluvil; Vojín tasí meč jen k roz-
kazu představených: tak jazyka užívej,
když káže rozum a povinnosť. Hkš. exc.
Jazyk bez paměti tajemství nezdrží- Zlý j.
mnoho zlého natropí; Proto dal Bůh j.,aby se mluvilo. Bž. exc. Červený psíček
za kostěnou brankou (Jazyk. Hádanka).
Km. 1886. 718. — J. jako jídlo. J. uzený,
smažený, špikovaný, vařený, se skopovou,
s pepřovou, s višňovou, se šípkovou, s cibul-
kovou, s citronovou, pomerančovou, s hořči-
covou omáčkou. Hnsg. — J. = mluva, řeč.
J. 1. isolující (jehož slova značí jen vý-
znám), 2. agglutinující (v němž čásť zna-
čící význam a čásť značící vztah jsou jen
volně spojeny), 3. flektujícl (v němž obě
části splývají). Kvř. 5., 6. Vz o tom více
také v Š. N., Rk. Sl. On mlčal, lebo sa
obával, žeby sa len ešte viac dal do j-kov.
Slov. Rr. Sb. Spisovný jazyk nemůže míti
za podklad veškerá nárečí, ale některé ná-
řečí může míti za podklad. O tom a kdy
smí těžiti ž jiných nářečí, vz Kvř. 41.—42.
Cf. Šrc. 177., 270., Sté. Zem. 847. J-ka čes.
stav a proměny, vz Jg. H. 1. 2. vd. 11.-12.,
22., 27., 52., 120., 250., 253., Hš. Dodatky
(I. 5.) k Jg. H. 1. Jazyka čes. obrany, ib.
366. J. čes. Vz Jg. Slnosť 3. J. mateřský,
litevskoslovanský, štítenský. Vz List. filol.
I. 62., 118., 252., 274. Jazykem českým

všichni před soudem zemským mluvte. Vz
Zř. zem. Jir. 452., 453., 691. J. český. Vz
Sbn. 143., 144., 330., 343., 358., 387., 645.,
718., 893., Ukaz 26.-27. J. básnický. Anth.
J. žije, vadne, roste, umírá. Mus. 1880. 429.
Nářečími se mluví, jazyky píše. Ed. Novo-
tný. List. filol. 1874. 117. V j-ku naše ná-
rodnosť. Jg. Padli na lidské jazyky (do po-
mluvy) Ehr, Raději uzřiu smrť všeho rodu
svého, ne potupiu ani zabiju jazyka svého.
Dal. 111. J. svůj rozšiřovali. Vš. Jir. 453.
Psal jest je (epištoly) jich j-kem. Št. Kn. š. 3.
Netbaj j-kuov zlých lidí. Sv. rk. 244. Jaké
srdce takový i j.; Jako chuť vody jakosť
půdy jeví, tak j. srdce vyzrazuje; J. srdce
vyzrazuje. Sb. ué. Utrhačný j. nemá dobrý
svój zvyk. Glč. II. 206. J. rozpustilý ke
škodě se chýlí. Slov. Tč. Život za j-kem
nejde (jinak učí, jinak žije). Jg. Ludské
j-ky maji velké praktiky. Sl. sp. 4., Koll.
Zp. I. 100. Jaký je kdo v srdci svojem,
poznáš ho z j-ka. Glč. I. 79. Uzda koně
ukazuje, j. člověka. Lpř. J. podvodný je
potupy hodný; Jaký j. taký člověk. Us.
Tč. — J. = národ. Z německých zemí
mnoho zámkóv drží koruny české nejsúce
jazyka českého. 1492. Sněm. praž. Abychom
v hromadu se strhli proti zhúbciem jazyka
našeho. Bur. z Gutšteina 1. 1450. Abychom
dobývali svému j-ku cti a jména dobrého;
Pro česť j-ka svého českého. Výb. II. 39.,
43. Vřeť každému srdce po j-ku svému;
Dobrý s3vój j. plodí. Dal. 71., 116. Svatý
Prokop, vida jiného jazyka . . . Hr. ruk.
71. — J. mořský, pleuronectes solea, ryba.
Schd. II. 500. — J. ptačí = druh pilníku.
Vz Pilník. Také nástroj dělostřelecký. Vz
NA. III. 99. — J. u plužně. Vz Světz. 1869.
119. — J. hertu (hutní peci). Vz KP. IV.
65. — J. ohně. Ohně žhavé j-ky (plamen
výše vyšlehující). Vrch. — J. větrní, die
Wetterzunge, Blende. Bc. — J. v bot. J.
volový, anchusa officinalis. Göm. Bartol,
Lanceola vel buglossa. Byl 14. stol., Mllr.
12. J. hadí, ophioglossum vulgatum. Göm.
Bartol., Ves. IV. 169., Mllr. 74., 91. J. jelení,
asplenium scolopendrium, Mllr. 19.; j. psí,
cynoglossum off. Göm. Bartol., Mllr. 39. J.
beraní, svatojanský. Mllr. 80., 18. Jazyk sv.
Jana — šipovka. U Vítkova, u Písku. Šg.,
Mllr. 18

Jazykáč, e, m. = všetečný, drzý mluvka.
U Slavkovic na Mor. Knrz.

Jazykočípkový, glossostaphilinus. Nz.
lk.

Jazykodar, u, m. = dar jazyků, dar
mluvení rozličnými jazyky, jazykomluva
(zázračná), die Sprachengabe, Glossolalie.
Sš. Sk. 20.

Jazykohltánový, glossopharyngeus. Nz.
lk.

Jazykokam, u, m., glossopetra, der
Teufelsnagel. Šm.

Jazykokvětý. J. rostliny spoluložné,
ligulifloreae. Kk. 48., 162.

Jazykomlatič, e, m. = právní přítel. Vz
Právni. Bdž. 135.

Jazykomluva, y, f. = mluvení rozlič-
nými jazyky, glossolalie, die Sprachengabe.
Sš. Sk. 20. Vz Jazykodar.