Předchozí (495)  Strana:496  Další (497) |
|
|||
496
|
|||
|
|||
Jazykopatrový, glossopalatinus. Nz. lk.
Jazykopis, u, m. Msr. 15. Jazykopisný, linguistisch. Šm. Jazykopříklopkový, glossoepiglotticus. Nz. lk. Jazykosloví, n. = jazykověda. Šm.
Jazykoslovný. J. zásada. Šf. StRŽ. I. 37.
Jazykosmělec, lce, m. = kdo jazyka
směle užívá. Jg. Jazykotvorný, die Sprache bildend. J.
kmen, duch. Šf. III. 537., 576. Jazykoučný, sprachwissenschaftlich. J.
pomůcky. Šb. Lit. 260. Jazykovati = jazykem třepatí, nadávati,
schimpfen. Laš. Tč. Jazykověda, y, f. = mluvověda, die
Sprachwissenschaft. Nz. O j-dě doby nové předbřeznové. Vz Bačk. Písm. I. 180. a Násl. Jazykovědec, dce, m., der Sprachkundige.
Dch. Jazykovědný, Sprach-. Šm.
Jazykovitý na př. list = plochý, po-
dlouhlý, na konci tupý jako jazyk. J. ko- runa mající kratičkou trubku, kraj jedno- stranný, jazykovitý. Čl. Kv. XX., Rst. 420. Jazykovka, y, f. J-ky, lingula. Vz Frč.
G. 26. Jazykový, Zungen-. J. stroje. Vz KP.
II. 323. Plocha zubu j-vá, die Lingualfläche des Zahnes. Nz. lk. J. rána, plaga linguae. Ol. Sir. 28. 21. J. míšky, Zungenbalgdrüsen, kosť, -bein. Nz. lk. J. držadlo (v lékař.). Wld. — J., Sprach-. J. kommisse v říšské radě, Us.. jednota, Osv. 1. 161., meze, die Sprachgränze, J. tr., věda, Mus. 1880 430., ryzosť. Ib. 1880. 170. Co do stránky j-vé. Ib. 1880. 166. J-vé rozdílnosti nedbá staro- věké básnictví epické. Vz List. filol. VII. 50. Jazykoznalec. Šf. Rozpr. 1865.
Jazykoznalectví, vz Jazykoznatelství.
Jazykoznalosť, i, f., die Sprachkenntniss.
Šm. Jazykoznalství, n. = jazykoznalosť. Rk.
Jazykoznatel, e, m. = jazykoznalec. Šf.
Strž. I. 51. Jazykoznatelství = jazykoznalectví, n.
= známosť jazyka n. jazyků, die Sprach- kunde. Nz. Jazykozpyt = bádání v oboru jazyka
kteréhokoliv. Vz S. N. Nástin dějin j-tu. Napsal dr. Em. Kovář. Vz Pdg. 1886. 397. J. slovanský, příspěvky k němu od Ant. Matzenauera v List. filol. VII. 1.— 48, 161. až 224., VIII. 1.— 48, 161.-208., IX. 1.-48., 177.-224, X. 50 — 69., 321.— 353., XI. 161 až 194.. 321. — 352.. XII. 161. — 193., 320.-354., XIII. 161.-193., XIV. 81—98., 161.—193. Posud nedokončeno. Cf. Ukaž. 46. Jazýlek, vz Ústa.
Jazylička, y,.f, pyralis, der Eichenklee,
Eichenwickler. Šm. Jazylka, y, f., das Zungenbein, os hy-
oides, poloobloukovitá kosť nad hrtanem, k níž připevněna jest čásť jazyku. Nz., Slov zdrav., Šv. 50. Jazylkojazykový, hyoglossus. Nz. lk.
Jazylkopožerákový, hyopharyngeus. Nz.
lk. |
Jazylkopříklopkový, hyoepiglofticus.
Nz. lk. Jazylkový, hyoideus. Nz. lk.
Jažlovice, dle Budějovice, Jažlowitz, ves
u Říčan. Blk. Kfsk. 514. Jdení, n. = jití. Slov. Bern.
Jdoucí = pocestný, der Wanderer. Na
záp. Mor. Knrz. Je-, -je v jo měněné: joleň, joden, johla,
joho, jomu, bijoš — bijo — bijomy, pojod (pojodl), jo (je). Mor. Brt. D. 135. -jé přípona. Jméno rodiny vyjadřujeme
také Nominativem tvořeným přípoNou -jé, vyjmouc po hrdelnicích, kdež jest přípona i: Domarád — Domaráďé, Krúpa — Krúpé, Janík — Janíci. Mor. Vz Brt. D. 138. Jé! jejda ! Tak volá divící se. Mor. Neor.
Jebáček, vz Jebák.
Jebák, der Hunzer. Čr.
Jebati. Mkl. Etym. 102.
Jebem. Na Mor. a Slov. toho slova uží-
vají lajíce: Jebem ti tvoju dušu (= střela do tebe, Potz Tausend)! Šd., Vck., Škd. Jeblice, ves v Litoměř. Blk. Kfsk. 917.
Jebný, vz Jemný.
Jebsa Jan, mistr, 1473. Jir. Ruk. I. 312.
Jeclov, a, m., Jetzlau, ves u Jihlavy.
Ječ, e, m. = ječeni. Kamr.
Ječárna, y, f., das Lärm-, Schreihaus,
der Plärrort. To je tu dnes j.! Šm. Vz Je- čírNa. Ječerma, y, f. = kabát jihoslovanův. Vaj.
Ttr. m. 32. Ječení, n. Ž. kap. 78. 11.
Ječeti. O původu a o tvarech sr. List.
filol. 1881. 33., 1884. 455. — abs. Srnka, voda ječí. Us., Rr. Sb. Srdce ječí. Modl. 57. a. — kde. Kol skály vlny ječí. Osv. VII. 30. Voda v bystřině ječí. Dk. — v čem. V takém náboženství srdce ječalo. Pass. 415. Jačala potom v bôľu. Zbr. Báj. 11. — proč. Dav ječí zlobou. Čch. Ječmen. V MV. nepravá glossa. Pa.
Zlinsky: ječmeň. Brt. J. šestiradý hustý, hordeum hexastichum densum; šestiřadý starověký či malozrný, h. h. sanctum ; dvou- zrný starověký, h. dicoccum antiquorum. Kv. 1869. 112., Osv. VI. 589. J. černý, střední. KP. V. 212. J. Chavalierův. Hosp. list. J., ordeum. Sv. ruk. 322. J. obecný, h. vulgare; dvouřadý, h. distichon: rýžový, h. zeocriton. Vz Rstp. 1761. Cf. ČI. 157., Čl. Kv. 116., Kk. 111 , 113., KP. II. 247., 248., Sbtk. Rostl. 28.-29., Schd. II. 265., Slb. 157., FB. 14.,Vlšk. 106., Kram. Slov., Rosc. 108., S. N., Mllr. 54., Mkl. Etym. 104. Kač, kač, kačena, nasypem ti ječmena. Sl. sp. I. 72. Jačmeň, jačmeň, my si, Márinko, sami nažnem. Val. Vck. Z toho j-ne nebudou kroupy (z toho mraku nebude déšť a p.). Šml. J. se má seti v sudém počtu týdnů po vánocích ; Ječmen může býť za 12 neděl dvakrát v měše (v pytli — set a vymlácen); Ve který čas v zimě jsou veliké záměti sněhu, v týž čas (na jaře) dobře seti j. Kld. Kdo j. za sucha zapraví, tomu se kapsička napraví. Moravan. 1875. Ječmenina, y, f. = ječná mouka, das
Gerstenmehl. Lpř. Sl. |
||
|
|||
Předchozí (495)  Strana:496  Další (497) |