496

Jazykopatrový, glossopalatinus. Nz. lk.
Jazykopis, u, m. Msr. 15.
Jazykopisný, linguistisch. Šm.
Jazykopříklopkový, glossoepiglotticus.
Nz. lk.

Jazykosloví, n. = jazykověda. Šm.

Jazykoslovný. J. zásada. Šf. StRŽ. I. 37.

Jazykosmělec, lce, m. = kdo jazyka
směle užívá. Jg.

Jazykotvorný, die Sprache bildend. J.
kmen, duch. Šf. III. 537., 576.

Jazykoučný, sprachwissenschaftlich. J.
pomůcky. Šb. Lit. 260.

Jazykovati = jazykem třepatí, nadávati,
schimpfen. Laš. Tč.

Jazykověda, y, f. = mluvověda, die
Sprachwissenschaft. Nz. O j-dě doby nové
předbřeznové. Vz Bačk. Písm. I. 180. a Násl.

Jazykovědec, dce, m., der Sprachkundige.
Dch.

Jazykovědný, Sprach-. Šm.

Jazykovitý na př. list = plochý, po-
dlouhlý, na konci tupý jako jazyk. J. ko-
runa mající kratičkou trubku, kraj jedno-
stranný, jazykovitý. Čl. Kv. XX., Rst. 420.

Jazykovka, y, f. J-ky, lingula. Vz Frč.
G. 26.

Jazykový, Zungen-. J. stroje. Vz KP.
II. 323. Plocha zubu j-vá, die Lingualfläche
des Zahnes. Nz. lk. J. rána, plaga linguae.
Ol. Sir. 28. 21. J. míšky, Zungenbalgdrüsen,
kosť, -bein. Nz. lk. J. držadlo (v lékař.).
Wld. — J., Sprach-. J. kommisse v říšské
radě, Us.. jednota, Osv. 1. 161., meze, die
Sprachgränze, J. tr., věda, Mus. 1880 430.,
ryzosť. Ib. 1880. 170. Co do stránky j-vé.
Ib. 1880. 166. J-vé rozdílnosti nedbá staro-
věké básnictví epické. Vz List. filol. VII.
50.

Jazykoznalec. Šf. Rozpr. 1865.

Jazykoznalectví, vz Jazykoznatelství.

Jazykoznalosť, i, f., die Sprachkenntniss.
Šm.

Jazykoznalství, n. = jazykoznalosť. Rk.

Jazykoznatel, e, m. = jazykoznalec. Šf.
Strž. I. 51.

Jazykoznatelství = jazykoznalectví, n.
= známosť jazyka n. jazyků, die Sprach-
kunde. Nz.

Jazykozpyt = bádání v oboru jazyka
kteréhokoliv. Vz S. N. Nástin dějin j-tu.
Napsal dr. Em. Kovář. Vz Pdg. 1886. 397.
J. slovanský, příspěvky k němu od Ant.
Matzenauera v List. filol. VII. 1.— 48, 161.
až 224., VIII. 1.— 48, 161.-208., IX. 1.-48.,
177.-224, X. 50 — 69., 321.— 353., XI. 161
až 194.. 321. — 352.. XII. 161. — 193., 320.-354.,
XIII. 161.-193., XIV. 81—98., 161.—193.
Posud nedokončeno. Cf. Ukaž. 46.

Jazýlek, vz Ústa.

Jazylička, y,.f, pyralis, der Eichenklee,
Eichenwickler. Šm.

Jazylka, y, f., das Zungenbein, os hy-
oides, poloobloukovitá kosť nad hrtanem,
k níž připevněna jest čásť jazyku. Nz., Slov
zdrav., Šv. 50.

Jazylkojazykový, hyoglossus. Nz. lk.

Jazylkopožerákový, hyopharyngeus. Nz.
lk.

Jazylkopříklopkový, hyoepiglofticus.
Nz. lk.

Jazylkový, hyoideus. Nz. lk.

Jažlovice, dle Budějovice, Jažlowitz, ves
u Říčan. Blk. Kfsk. 514.

Jdení, n. = jití. Slov. Bern.

Jdoucí = pocestný, der Wanderer. Na
záp. Mor. Knrz.

Je-, -je v jo měněné: joleň, joden, johla,
joho, jomu, bijoš — bijo — bijomy, pojod
(pojodl), jo (je). Mor. Brt. D. 135.

-jé přípona. Jméno rodiny vyjadřujeme
také Nominativem tvořeným přípoNou -jé,
vyjmouc po hrdelnicích, kdež jest přípona
i: Domarád — Domaráďé, Krúpa — Krúpé,
Janík — Janíci. Mor. Vz Brt. D. 138.

Jé! jejda ! Tak volá divící se. Mor. Neor.

Jebáček, vz Jebák.

Jebák, der Hunzer. Čr.

Jebati. Mkl. Etym. 102.

Jebem. Na Mor. a Slov. toho slova uží-
vají lajíce: Jebem ti tvoju dušu (= střela
do tebe, Potz Tausend)! Šd., Vck., Škd.

Jeblice, ves v Litoměř. Blk. Kfsk. 917.

Jebný, vz Jemný.

Jebsa Jan, mistr, 1473. Jir. Ruk. I. 312.

Jeclov, a, m., Jetzlau, ves u Jihlavy.

Ječ, e, m. = ječeni. Kamr.

Ječárna, y, f., das Lärm-, Schreihaus,
der Plärrort. To je tu dnes j.! Šm. Vz Je-
čírNa.

Ječerma, y, f. = kabát jihoslovanův. Vaj.
Ttr. m. 32.

Ječení, n. Ž. kap. 78. 11.

Ječeti. O původu a o tvarech sr. List.
filol. 1881. 33., 1884. 455. — abs. Srnka,
voda ječí. Us., Rr. Sb. Srdce ječí. Modl.
57. a. — kde. Kol skály vlny ječí. Osv. VII.
30. Voda v bystřině ječí. Dk. — v čem.
V takém náboženství srdce ječalo. Pass.
415. Jačala potom v bôľu. Zbr. Báj. 11. —
proč. Dav ječí zlobou. Čch.

Ječmen. V MV. nepravá glossa. Pa.
Zlinsky: ječmeň. Brt. J. šestiradý hustý,
hordeum hexastichum densum; šestiřadý
starověký či malozrný, h. h. sanctum ; dvou-
zrný starověký, h. dicoccum antiquorum.
Kv. 1869. 112., Osv. VI. 589. J. černý,
střední. KP. V. 212. J. Chavalierův. Hosp.
list. J., ordeum. Sv. ruk. 322. J. obecný, h.
vulgare; dvouřadý, h. distichon: rýžový, h.
zeocriton. Vz Rstp. 1761. Cf. ČI. 157., Čl.
Kv. 116., Kk. 111 , 113., KP. II. 247., 248.,
Sbtk. Rostl. 28.-29., Schd. II. 265., Slb.
157., FB. 14.,Vlšk. 106., Kram. Slov., Rosc.
108., S. N., Mllr. 54., Mkl. Etym. 104. Kač,
kač, kačena, nasypem ti ječmena. Sl. sp. I.
72. Jačmeň, jačmeň, my si, Márinko, sami
nažnem. Val. Vck. Z toho j-ne nebudou
kroupy (z toho mraku nebude déšť a p.).
Šml. J. se má seti v sudém počtu týdnů
po vánocích ; Ječmen může býť za 12 neděl
dvakrát v měše (v pytli — set a vymlácen);
Ve který čas v zimě jsou veliké záměti
sněhu, v týž čas (na jaře) dobře seti j. Kld.
Kdo j. za sucha zapraví, tomu se kapsička
napraví. Moravan. 1875.

Ječmenina, y, f. = ječná mouka, das
Gerstenmehl. Lpř. Sl.