497

Ječmenisko, a, n. = ječmeniště. — J. —
nehezký ječmen. Sd., Brt. D.

Ječmeniti se = durditi se. U Strakn.
Slm. U Kut. Hory.

Ječmenka. — J., elymus, das Haargras.
J. písková či vousatec, e. arenarius, der
Sandroggen, das Flugsandgras, Sandhaargras,
europská, e. europaeus, das Haargras. Vz
Rstp. 1762., Sl. les., Kk. 114., FB. 13., Čl.
Kv. 116., Mllr. 43., Slb. 148. — J. = hruška.
Mor. Brt.

Ječmenkář, e, m., der Gerstenbauer.
Šm.

Ječmenkovina, y, f., der Gerstentrank.
Rk.

Ječmenník, a, m., der Gerstenesser. Sm.

Ječmenojed, a, n., álqisótŕi?, der Getreide-
verzehrer, Brodesser. Lpř. Sl.

Ječmenovitý. J. rostliny, hordeaceae:
pšenice, pýr, žito, ječmen, jílek, ječmenka,
mnohoštěť. Vz Rstp. 1756.

Ječmínek, vz Ječmen. — J. = mor. ná-
rodní hrdina, jenž přijde osvobodit Moravy
jako blaničtí rytíři v Čechách. Byl dle po-
věsti synem chropínského pána, jenž man-
želku svou týral tak, že od něho odešla a
na útěku v ječmeně syna porodila. Vck.
Ztratil se jak J.; Hledáš J-ka (marná práce).
Brt, Bdl.

Ječmínka, y, f. = řítice na čištění je-
čmene. Na Polic. Kká.

Ječmínkový. Oddal se na j. pouť (stal
se pijákem). Dch.

Ječmyk, a, m., os. jm. Tk. I. 78., II.
424.

Ječniště. Sdl. Hr. V. 300.

Ječný. J. zrno = zánět jednotlivé žlázy
tukové na předním okraji víčka očního. Vz
Slov. zdrav.; — Sbtk. Rostl. 28., bohnec.
ZN., Pass. 296.

Ječovice, dle Budějovice, Jetschowitz,
ves u Libochovic. Tk. III. 133., Blk. Kfsk.
33.

Jed. V MV. nepravá glossa. Pa. Cf. Mkl.
Etym. 98., Rk. Sl. Na Laš. jeď, i, f. Té.
Jed. Št. Kn. š. 2. Jěd aspidový (králíkový).
Ž. wit. 13. 3., 139. 4. J. šípový. Ves. I. 14.,
Slov. zdrav. O otravách jedy omamujícími
vz Pelc 316. a násl. Na to mohu j. vzíti. Us.,
Ros. Vítr jako j. (ostrý). Dch. — Cf, Kram.
Slov., S. N., Čes. lk. IV. 348., VIII. 229.,
IX. 404., Slov. zdrav. J. jitrnicový, mrtvolný.
Vz Slov. zdrav. — J. = věc škodná atd.
Pod sladkým medem tráví lidé lidi jedem.
Lpř. Není na světě jedu, aby neměl v sobě
medu. — J. — zlost, hněv. U Uher. Hrad.
Brt. D. 220. — J. přen. J. hříchů, lásky.
Dch., Vrch., Čch. J. závisti. Modl. 6. b.

Jedací, zum Essen dienend. J. ližica.
Slov. Beru.

Jedač, e, m.= jedák. Bern.

Jedačky, adv.. essend. Slov. Ssk.

Jedák, u, m. = huba. Ten rozvírá j.!
U Rychn. — J., a. m. = jedlík. Darober a
j. znamenitý. Koll.1V. 162. — J. = čert?
Ty myslivci nestojí za j. Wtr. v Osv. 1885.
899. Stojíš s tím za sto j-ků. Dh. 143. Nech
u jedáka těch žertů. Dh 152.

Jedáleň, lně, f. — jídárna. Slov. Ev. Sk.
II. 9.

Jedalňa, ě, f. =jídárna. Slov. Ntr. VI.
252.

Jedáreň, rně, f. = jídárna. Slov. N. Hlsk.
IV. 241.

Jedárna, y, f.=jídárna. Slov. Bern.

Jedati se = ztekati se. Vítr se zrovna
jedá. U Hump. Krjk.

Jédati = jídati. Vz Jísti. Slov. Bern. Ne-
dáva darmo hube jedavať. Slov. Rr. MBš.

Jedbaba, y, f. —jedovatá baba. Kmk.

Jedel, diu, m., die Perle. Šm. — J., dla,
m., os. jm. Arch. III. 190.

Jedělko, a, n. = jídélko. S jedním,
s dvoma j-kami spokojený bývaj. Glč. II.
167.

Jeden. Cf. Šrc. 433., Mkl. Etym. 102.,
Sf. III. 626. O skloňování vz Bž. 140.
O skloňování v slováckém nářečí na Mor.
vz Mtc. 1878. 16., na jihových. Mor. vz Osv.
1884. 58.; na Dolní Bečvě List. filol. 1887.
377. Str. 607. b. 15. ř. zd. velikouřeku rozděl
ve: velikou řeku. — Ad 1. Bóh, jenž jest
jeden v trojici. Št. Kn. š. 12. Sv. Štěpán
byl jeden ze zvolených sedmi jáhnóv. Pass.
Z těch ze všech jeden nebieše, by ... Alx.
Jedním slovem řečeno po německu, dostačí:
Slovem ř. Brt. Co řekla, u ní vždy na jedno
slovo (stačí: na slovo) platilo. Sá. Jedním
hlasem to pravili. Črn. 7. — 2. J. = jediný.
To by bylo zle o jednym (kdyby byl jenom
jeden, na př. dělník). Laš. Brt. D. Byli ve
všem jedné mysli. Sá. Děti jedným otcom,
ale inú matkú. Mor. Bart. D. Všichni spolu
jednú a nerozdílnú rukú slibujem. Arch. I.
63. Jedné biechu vóle. Alx. Nejvíce na jed-
noho Prokopa všichni zření své měli. V.
Komár všecky ptáky pozval, jenom jedné
sovy nezval. Sš. P. 697. Jesu Kriste s otcem,
duchem jeden Bože. Výb. II. 21. — 2. I.
jeden = ani jeden, nikdo. Nejsemť i jeden
mistr (nižádný m.). Št. Kn. š. 286. Když
i jedné milosti k němu nečiji v sobě. St.
Ku. š. 16. Neměl by nade mnú moci i jedné.
Št. Kn. š. 20. Z chlapského řáda ijednoho
v česť nevolí. Anth. I. 3. vd. 34. Cf. Jir.
Nkr. §. 384. a Zápor, List. filol. X. 261. —
5. Po jednom vybíraje. Výb. II. 42. — 7.
J. = týž. Činí-li dva jedno, není to jedno.
Ja, Bauer, das ist was anderes. Dch. I j.
slovo svědčiti. Kn. rož. — 8. Za jedno . . .
,na jedno stojí' oprav ve: za j. s. Poď
honem, muži, ať jdeme za jedno. U Rychn.
S někým za jedno býti (stejně s ním smý-
šleti). Mus. 1880. 23. Byli s ním sú za jeden
člověk. BN. Všickni za jeden člověk a ne-
dílně (slibujeme); Aby súdili za jeden člo-
věk nerozdílně. Arch. 1. 64., 211. Vyznáváme
všichni tři za jeden člověk. Ib. II. 61. Kto
chválí zlé s dobrým za jedno spolu; On
jest učinil malého i velikého a za jedno má
o každém péči. Št. Kn. š. 115., 151. — 9.
Jeden — druhý. Bůh chce, aby každý dělal
jeden jedno, druhý druhé, Št. Kn. š. 31.
Tak život nás obrátil jest z jednoho stavu
do druhého. GR. Má jíti z jedné šlechetnosti
do druhé. Št. Kn. š. 182. Éevnivosť jednoho
kmene na druhý. Šf. Strž. II. 81. Sr. Druhý
(kde se podobné vazby za chybné prohla-
šují jimi nejsouce). — J. = člověk. Šnek
v kolo se točil, že by sobě jeden závrať

399