509

Jelitnice, e, f. = polévka z jelit. Vz Ova-
rovice. Šd.

Jelitník. Hr. ruk. 409.

Jelito, vz Jitrnice, List. filol. VIII. 28.,
Mkl. Etym. 102., 425. J. kroupové. Šp. Je
to jedno j., es ist Wurst wie Wurst (einer-
lei). Dch. Hlúpé j. = hlupák. Us. Brt. Kouká
na to jako Filipp na j. (vyjeveně). Us.
Vrů. — Cf. Kram. Slov. — J. Petr, biskup,
1325.--1387. Vz S. N., Rk. Sl.

Jelitovský, ého, m., os. jm. I. 251.

Jeliváš, e, m., psí jm. Mor. Knrz.

Jeliž. Bóh hřiechóv nezbaví, j. bude
vráceno to, co jest otjato. Hr. ruk. 111. a.
Nasytím tě, j. se tvá chvála ukáže. Šf. N.
242. 15. (338. 29.). Pokoj jest j. v nebesích.
Št. kn. š. J. = ač, leda, leč. Sv. ruk. SB.
103. — Cf. Jelikož.

Jelma, y, f., Melm, ves u Plané. Blk.
Kfsk. 350.

Jelobýk, a, m., portax, eine Art Anti-
lope. Šm.

Jeločina, y, f. = druh sítí. Hosp. nov.
1856. 13.

Jelša = olše. Slov. Němc.

Jelše = olše. Hdk. C. 378., Slb. 267.,
Rstp. 1413., Koll. Zp. I. 354., List. filol.
VIII. 29., Mllr. 23., Mkl. Etym. 103.

Jelšovina, y, f. = olšovina. N. Hlsk.
XIV. 133.

Jelšovka, y, f., alausa, der Bitterling,
Dotierling, ryba, ktorá sa celá, varená po
hlcuje a ktorej kosti žalúdok vyčistia. Zá-
tur., Bartol., Rr. Sb. Vz Jalšovka.

Jem, u, m. = ostrosť, bystrost. Brt. D.
220. Ten nůž nemá jemu (ostří, jest jak
olověný); Ten člověk nemá jemu (je jako
tělo bez duše, sláb). Vz Spítek. Val. Vck.
— Jem, jemši, vz Bž. 183

Jemce, e, m. = jímce. Šm.

Jemčina u složitého stavidla. NA. IV.
255.

Jemela, viscum, die Mistel. Cf. Mkl.
Etym. 95. J. bílá, jmél, jmélí, měli, mýlí,
omelí, jemola, jemelí, jemelo, v. album. Vz
Rstp. 779.

Jemelí, n., vz Jemela,

Jemelo, a, n., vz Jemela. Mor. a slov.
Rr. Sb., Vck., Slb. 562.

Jemelovať = bíti. Val. Brt. D. 220.

Jemelovitý. J. rostliny, loranthaceae:
jemela, ochmet. Rstp. 778.

Jemeluška, y, í. = pták, který v zimě
na jemely a jeřabiny, chodí, der Mistelfink.
Las. Tč. U Místka. Škd.

Jemně mu vyčítala; J. ji odstrčil. Šml.
J. namítal. Šml. I. 10. J. tkaná lesť. Hdk.
Krovky j. zrnité. Kk. Br. 19. J. provedená
rytina. Mus. 1880. 386. Růže j. nachová; J.
průsvitný. Vrch. J. barvený. Pdl.

Jemněbarvý, -barevný, fein gefärbt. Šm.

Jemněti čím. Povaha býložilstvím jemní.
Osv. 1. 636.

Jemnice, e, f., Gamnitz, ves u Tachova;
Jamnitz, mě. u Dačic; Jemnitz, vsi u Stra-
konic a u Horní Bobrové; Židovská J., obec
v Dačicku. PL. Vpadl pravú mocí v ves
J-ci. Půh. II. 54. — Tk. III. 175., IV. 501.,
V. 243, Tk. Ž. 6., Blk. Kfsk. 1328., Sdl.

Hr. IV. 21., S. N. — Z J. Jak., děkan, 1542.
Vz Jír. Ruk. I. 313.

Jemníky, dle Dolany, Jemnik, vsi u Ml.
Boleslavě, Blk. Kfsk. 832., a u Slaného. —
Tk. I. 87., Sdl. Hr. IV. 79.

Jemniště, ě, n., Jemnischt, ves u Bene-
šova v Buděj. Tk. II. 537., III. 551., IV.
728., V. 243., Sdl. Hr. I. 111., IV. 96., S. N.

Jemniti co: vkus, Dk., svůj sluch. Sš.

Jemnocit, u, m., das Feingefühl. Dch.,
Vlč., Nrd. v Osv. I. 83.

Jemnocitnosť, die Feinfühligkeit. Dch.

Jemnocitný, feinfühlig. Dch. J. nervy.
Osv. I. 154.

Jemnočadina, y, f., der Eupion. Šm.

Jemnonechý. zarthauchend. J. harmonie.
Šml.

Jemnodílný, sich fein zertheilend. J. tě-
leso. Vch. Ar. II. 26.

Jemnoduší, n., der Sanftmuth. Rk.

Jemnochiupatý, feinhaarig. Sl. les.

Jemnokrovečník, a, m., cantharis, der
Weichkäfer, brouk. J. tmavý (páteříček),
c. obscura; žlutokrký, c. fulvicollis; hnědý,
c. fusca; obecný, c. rustica; černavý, c. ni-
gricans; prosvítavý, c. pellucida; bledožlutý,
c. livida; červený, c. rufa; dvoubarevný,
c. bicolor. Kk. Br. 224.-226., 222., Frč.
186.

Jemnolistý, zertblätterig. Dlj. 23.

Jemnomyslnosť, i, f., die Feinsinnigkeit.

Jemnonitý, feinfädig. Dch.

Jemnooký, sanftäugig. Dch.

Jemnosť vtipu, Kom., mysli. Schz.

Jemnotklivý zpěv. Vz Tklivý.

Jemnotvárný, feingeformt. J. sníh. Stč.
Zem. 653.

Jemňounce, sehr fein. Us. Tbz.

Jemnovlnosť, i, f., die Feinwolligkeit.
J. ovcí. NA. IV. 103.

Jemnovlný, feinwollig. J. ovce.

Jemnozrný, feinkörnig. J. žula, Kutn.,
pískovce. Us. Pdl., semena. Dlj.

Jemný od kořene jьm-u: co pojme do
sebe, fassend. Kotlina jemná mnohých vod.
Prk. — J. = důmyslný atd. — čeho. Sama-
ritani byli božských věcí jemni a chápaví.
Sš. Sk. 95. — J. = hebký, tenký, drobný,
nepatrný, útlý, lepý, mělný, něžný a p. J.
pečivo, Luxusgebäck, vlasy, Dch., studu
jemný nach, Vrch., ženskosť, Šml. I. 14.,
zboží, mrav, Dk., chloupky, Kk. Br. 3.,
rozdíl, Mus. 1880. 341., vkus, Čch., přístroj,
štětička, cit. Us. Pdl. Ňáder jemný ruch.
Čch. Bří. 67. J. svah. Šml. J. přídech = pouhý
dech, žádným zvukem vlastním neznějící
a znamení jeho: ' (přídešník jemný.). Ndr.
§. 4. — J. = zdvořilý: výčitka, takt (spole-
čenský). Us. Pdl. — J. = příjemný. J. nápoj,
chuť, ton, Dk. Aesth. 40., hudba. Vrch.,
hlas Vlč. — J. = ostrý. J. nůž. Mor. Brt.
D. 220.

Jemu či sobě? Uzřel zdaleka kříž sobě
(jemu?; připravený. O tom vz Se (ve větách
skrácených).

Jen = toliko atd. Je odkázán jen na sebe.
Hrts. Ty a jen ty budeš mou ženou. Šml.
I. 41. A za člověka jen člověk mohl od-
pustiti. Št. Kn. š. 20. — J. Hádal se, jen co
děláš, er stritt um die Wette. Dch. — Slovy