510

jen co uvozují se také věty časové děje
předčasného. Povím ti všeckno, jen co si
vzpomenu. Vz Brt. S. 3. vd. 140. — J.
hrozivě. J. počkej, dostaneš! Us. Pdl. —
J. ve větách výsledných jmenovitě v řeči
prostonárodní, ve smysle srovHávacím. Běží,
jen (= až, tak) se za ním práší. Zlatý vlas
upadl na zemi, jen to zazvonilo. Prší, jen
se lije. Vz Brt. S. 3. vd. 137. — J. = jenž.
Ten, jen bieše uzdraven. ČE. Já sem ten,
jen sem Člověka z ráje vyhnati mohl. Pass.
Hospodin, jen nedal nás v jětie; Krále mého,
jen jest v svatém; Všicci, ji úfají veň. Z.
wir,' 123. 6., 67. 25., 33. 23.

Jenč, oprav y Jeneč.

Jenčí, n., Jentsch, ves u Blanska na
Mor

Jenčice, dle Budějovice, Jentschitz, ves
u Tiebeuic. Blk. Kfsk. 196 , 855.

Jenčov, a, m., zříceniny na Křivoklátsku.
Jsfk.

Jenčovič, e, m. 1837 Jg. H. 1. 2. vd.
574.

Jenčův Týn, Jenstein. Vz Jenštein.

Jene = jen. Vz Jen. Psi ščekaju, zas
přestanu a ludźe j. omuvaju. Sš. P. 488.

Jenec, nce, m. = jatec, zajatec. Ostatně
slovo řecké 6waiyjiáh,itoq značí jence či
jatce na vojně. Ss. II. 230. — J., os. jm.
Arch. I. 239., Mus. 1880. 459., Pal. Rdh. I.
121., Tk. III. 648., VII. 413.

Jeneč, uče, m., Gross-Jentsch, ves u Unoště.
J. Malý či Jeneček, Klein-Jentsch, ves tam-
též. PL., Tk. I. 440., II. 537., III. 61., 106.,
V. 195., VI. 115., Blk. Kfsk. XXIII.

Jeneček, čka, m., vz Jeneč.

Jenek, nka, m., os. jm. Tk. I. 312., II.
281., III. 648., V. 243.

Jeneral. A vy páni g-li, kde ste mého
bratra dali? Sš. P. 173.

Jeneralka, y, f., sam. u Prahy v Šárce.

Jenešov, a, m., Jeneschau, ves u Ná-
měště.

Jeneštová bylina = kručinka, genista
tinctoria. Mllr. 49.

Jeníček, čka, m., vz Jan, Jeník.

Jenichov, a, m., Münichshof, ves u Měl-
níka.

Jeník. Jan J. z Bratříc. Od Pr. Sobotky
v Mus. 1880. 280. — J. J., kazatel 1788.
Jg. H. 1. 2. vd. 574., Jir. Ruk. I. 313. -
J. Zásadský. Sdl. Hr. I. 229, V. 273., S. N.
— J. z Medkova. Vz Ukaz. 46 — J. z Bra-
tříc. S. N.

Jeníkov, Janigg, ves u Teplice; Jenikau,
vsi u Chotěboře, u Hlinska, u Čechtic; Gol-
čův J., Goltsch-Jenikau, městečko v Cbotě-
bořsku; Velký J., Gross-J., ves u Dačic;
Malý J., Klein-J., ves tamtéž; Větrní J.,
Windig-J., městečko u Jihlavy. PL. Tk. V.
243., Blk. Kfsk. 1328., Sdl. Hr. 1. 254., II.
49., S. N.. Rk. Sl., Pal. Rdh. II. 403. Jení-
kov (který?) je tak chudý, že pan farář
musí si tam sám zvoniti. Sbtk. Krat. h. 45.

Jeníkovice, dle Budějovice, Dingkowitz,
ves u Horšova Týna; Jenikowitz, ves u Par-
dubic; Jenkowitz, ves u Třebechovic. PL.,
Blk. Kfsk. 1328., Sdl. Hr. II. 277., V. 29.

Jenikovský dvůr u Breznice. Blk. Kfsk.
792. J. Mlýn, Sdl. Hr. II. 20. — J. před-

městí v Čáslavi. PL. — J. Vilém. 1634. Jg.
H. I. 2. vd. 574., Jir. Ruk. í. 313.

Jenín, a, m., (Dynín), Koderschlag. Sdl.
Hr. III. 303.

Jeníšek z Újezda. Vz Blk. Kfsk. 1328.,
Sdl. Hr. I. 101., S. N.

Jenišov, a, m., Hossenreith, ves u Plané.

Jeuišovice, dle Budějovice, Jenschowtz,
dvůr u Milevska; vsi u Vys. Mýta, u Ce-
chtic a u Mělníka; Jentschowitz, ves u Tur-
nova. PL., Arch. III. 490.. Tk. 1. 81 , III.
7., V. 43., Blk. Kfsk. 1328,' Sdl. Hr. I. 254.,
IV. 370, Rk. Sl.

Jenišovský Dvůr v Tábor. Blk. Kfsk.
151.

Jenišův Újezd v Litoměřicku. Pal. Rdh.
II. 405.

Jenkov, a, m., Jenkow, dvůr u Miletína.

Jennaký = jednaký. Opilá žena, ostríhaná
sviňa, zkosené konope, šetko je j-ké. Slov.
Rr. Sb.

Jenno = jedno. Slov. Rr. Sb.

Jenom. Na Zlínsku: enom. Brt. Jenom
netáhni! Jenom, jenom (opovaž se)! Us.
Neor. — Cf. Bž. 216.

Jenotina, y, f., pentastemon, der Fünf-
faden, rostl. J. zvonkovitá, p. campanulatus.
Vz Rstp. 1144.

Jeňovačka, y, f. = žlutá grošová kudla
z Jeňovsi. Sbtk. Vz násl.

Jeňoves, vsi, f., dle PL. Jeviněves, ves
u Veltrus. Jak lze Jeňovesana poznati? Vz
Sbtk. Kr. h. 45.

Jenšík, a, m., os. jm. Vz Blk. Kfsk.
1328.

Jenšov, zašlá ves v Jič. Blk. Kfsk. 776.

Jenšovce, les u Šlechtína. Pk.

Jenšovice, vz Jenišovice.

Jenšovský, ého, m., os. jm.

Jenštein, a, m., v Pražsku u Brandýsa.
Tk. II. 537., III. 648., V. 243., VII. 404.,
Tk. Ž. 221., Blk. Kfsk. 11., 511., Sdl. Hr,
I. 123., II. 102., III. 80, IV. 370., V. 37.,
196., S. N., Rk. Sl. — Z J-na Pav. 1442.
Jir. Ruk. I. 314. Z J. Jan. Sbn. 324.

Jenteš Mik. Tk. II. 537., III. 648., V.
243.

Jentucha, y, f. = drozd větší, brávník,
turdus viscivorus, die Misteldrossel. Mý.

Jenzibaba, y, f., vz Ježibaba.

Jenž. Str. 620. a. 14. ř. sh. za je-n polož.
Vz Jen (dod.). Vzorec vz také v Bž, 156.
Jenž ve spisech J. Husí jest nesklonné, také
u Chč. jako ve spisech doby střední vůbec.
Lidé, jenž; matka. jenž. Chč. P. 125. b., 30.
a. J. v Nářečí čes. slov. vz Listy filol. X.
428. — 429. (lid jenž dle rodu nemění a vůbec
se mu vyhýbá). Svědomí, jímžto provoditi
chtěl, že ten dluh zpravil. NB. Tč. 13. Ti,
již s ním přebývají. Kat. 620. Pohané, jižto
Boha neznají. ZN. Na němžto. M. Poslal
mezi ně lvy, jižto je udavovali. Bj. Kací
sú to plukové byli, jižto sú mě potkali. BO.
To protivenstvie, ježto o něm (o kterémž)
s námi mluvíš. Tkadl. Bych to řekl, jehož
jsem neřekl. Výb. I. 647. 24. Svých súsedov,
již tu běchu, sě stydieše. Ib, I. 389. Hriech
přirozený, jenž táhnú skrze své otce a ma-
tery ot Adama; Podlé obyčeje dřevních lidí
dobrých, jenž sú byli nám zóstavili; Dar,