Předchozí (510)  Strana:511  Další (512) |
|
|||
511
|
|||
|
|||
jenž Buoh ot nás přijímá; Toť jest ten den,
jenž jest Hospodin učinil. Št. Kn. š. 209., 215., 257., 295. Vysoce ty váží, jižto. Št. N. 277. Otejděte ote mne všichni, jižto hle- dáte nespravedlnosti. Ž. wit. Ovce, jež za- hynula; V dól, jenž učinil (akkus.); Horu, jíž dobyla pravice; Dne, v němž vykúpil je; Hora, v níž si bydlil. Ž. wit. 118. 176, 7. 16., 77. 54., 77. 42, 73. 2. Vz jiné pří- klady v Ž. wit. 224. vyd. Gb. — J. kladeno na místo který a co v příkladech, kde nyní neobvyklo: V nižto hodinu najméně mníte; Rybník, v uiežto vodě omýváchu ovcě; Na nižto svatbé. ŽKr. Do niežto země vrátiti sè; Jižto horu držal národ; Skrze nenžto poklad duch sv. sě vyznamenává; Jenž po- klad bude jmieti. EM. Jehož toho nemóž býti. Aus. (Jir. Nkr. 90.). — Str. 620. b. 2Ť. ř. zd. za Zk. polož: Nepomýš!íme-li na osoby určité, opisujíce vztažnou větou pod- mět, nikoli náměstce jenž místo dáno budiž, nýbrž náměstce kdo. Mtc. VIII. 191. — J. míoto že: Vědě, jenž nemóžeš trpěti zlých. Št. Když uzřechu, jenž nemóže kříže nésti; Kako se Boha nebojíš, jenž ješče v svej zlobě stojíš. Ans. (Jir. Nkr. 90). Jenžibaba, vz Ježibaba.
Jepice, ephemeridae. J., labské mouchy,
der Weisswurm, das Uferaas. Dch. J. po- deňka, ephemera vulgata; j. dlouhochvostná, palingenia longicaudata. Frč. 147.—148. Cf. Brm. IV. 539.—540., Kram. Slov. Jeptiščí, Nonnen-. Šm.
Jeptiška. Lid v Boleslavsku říkával kapu-
cínům, poněvadž takových mnichů před tím nevidél, mužská j. Disk. — J. = modlilka, die Betschwester. U Místka. Škd. — J. do kláštera uvedená statku i nápadu byla zba- vena. Zř. zem. Jir. 450., 691. J. Mst. 3. b., Hr. ruk. 106. a., 106. b. — J. = ve slohu gotickém = tvar měchýři n. plamínku po- dobný, druh ornamentův, die Fischblase. Method. VI. 92., NA. I. 63. — J. == druh cihel. Wtr. 1569. — J. J-ky = jiskry bě- hající po spáleném papíru. J-ky páliti. U Řenčova. — U j-ky = křemenný pruh u Všenor. Krč. — J., y, m., os. jm. — J. Štěp. Tf Odp. 266. J. Václ. Blk. Kfsk. 1164. Jer. Str. 622. a. 5. ř. zh. za Kt. polož: ;
d) v v. Po-čin-ek, ná-pin, ů-tin-ek. Cf. Psáti. O j. vz Bž. 8., 11., 225., Mkl. aL. 19., 76., 109., 141., Gb. Histor. samohlásek 16., Šf., III. 423., Vm. o Mkl. aL. 14., Listy filol. IV. 156., 290., 292., V. 78. Jeř, e, f. = jaro. Tak opět j. Št. Vz Jar.
Jeřáb. Cf. Bž. 52., Šrc. 50., Kram. Slov.,
S. N., Mkl. Etym. 275, 410., Rk. Sl, Šf. III. 564. J. korunatý n. chocholatý, balearia regulorum, šedý jihoafrický, grus Stanleyi, Holub. Vz Zorav. Neslibuj j-ba v nebi, dej raději sýkoru v ruce. Us. Bž. — J. = šla- paci kolo, zdvíhací stroj, zvedadlo, der Krahn. Horv. bokance, soha. Kpk. J. na vodu (v nádraží). NA. IV. 203. J. pojezdný, der Lauťkrahn. Zpr. arch. Otáčecí j. nástěnný, otáčecí j. na pilíře. Wld. J. kocábní, Boots- nákladní, Scheren-, kotevní, Anker-. Kpk. J. s dvojím přenosem. Vřeteno, rameno j-bu. NA. IV. 4. Cť. S. N. — J. = vidlovité dřevo, na němž ve vsi malý zvonek visí. |
U Hořic. Hk. — J. = stěžen. Plátno bílé
tkáno tobě k větrníku, aby byl pověšen na řeřábě (velummalus). BO. Ez. 27. 7. — J., sorbus, der Speierling, rostl. Cf. List. filol. VIII. 99. J. oskeruch, s. domestica, der Speierling; obecný, s. aucuparia, der Lim- baum; j. muk, s. aria; j. břek, s. tominalis, der Elzbeerbaum. Rstp. 521. J. jasanovitý n. zvrhlý, s. hybrida, die Bastardebeeresche, der Bastardvogelbeerbaum. Sl. les. Cf. FB. 98., Slb. 518., Čl. 41, Čl. Kv. 358., Sbtk. Rostl. 53., 108., 172.-175., 327., KP. III. 308., Schd. II. 308., 467., Kk. 248., Rosc. 164., S. N., Mllr. 100. — J. = souhvězdí. Stč. Zem. 25. Jeřabáč, e, m. = kostrbáč, rozcuchaný
člověk. Na Polic. Kšá. Jeřabatěti se = čepýřiti se. č. Tr. Tkč.
Jeřábek, das Haselhuhn. Cf. Frč. 350.,
Schd. 11. 461., KP. III. 349., Lisr. filol. VIII. 22.-23, S. N., Mkl. Etym. 275., Rk. Sl. Jako si, môj milý, cez tie hory prešol? Asnad ťa jarábok na krydlach preniesol? Sl. spv. I. 32. — J., der Pantograph. NA. V. 113. — J. Frant., dr. a prof. v Praze, nar. 1836. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 138., Šb. Dj. ř. 2. vd. 253., Pyp. K. II. 422., S. N.. Rk. Sl., Bačk. Př. 87., 93., 94., 140. — J. Jan, dr. práv v Praze, nar 1831. Vz Šb. Dj. ř. 253., S. N., Rk. Sl. — J. Ant. Fr., naroz. 1780., vikář; J. Petr Votročický, nar. 1783., probošt. Vz Jg. H. 1. 2. vd. 574., S. N. — Jeřábkové, rodina knihtiskařská 1687.-1802. Jir. Ruk. I. 314 — J. Bartol. Blk. Kfsk. 991 — J. z Frankenleben. Sdl. Hr. IV. 85. Jeřábí. Mkl. Etym. 275. Poslala bych
proňho vtáčka j-ho, on by se mně stavil u křa zeleného. Sš. P. 467. Jeřabina = jeřáb obecný, strom. Rst.
522, Hk. 248., List. filol. VIII. 29., Mllr. 21., 100. Je-li mnoho květu na j-nách, urodí se oves. Mus., Mkl. Etym. 275. Jeřábový. J. houba, boletus laricis. Mllr.
Jeřabý kohout. Zlinsky. Brt.
Jeraček, čka, m., sam. u Jindř. Hrad.
Jerarchie, e, f. = hierarchie. Buoh roz-
dělil ve tři řády sbor andělský a to slovú tři j. Št. Kn. š. 118. Jerce. Sdl. Hr. II. 230., 231.
Jerčany, míst. jm. v Pražsku. Tk. I.
47., 58., 11. 263., V. 174., Blk. Kfsk. 945. Jerčiti. Víno jerčí, sůl suší, máslo měkčí.
Jeremiáš Mik. a Václ. 1634. Jg. H. 1.
2. vd. 574., Jir. Ruk. I. 314. — J. Vojt. 1716. Vz Jir. Ruk. I. 314. Jeřeň, ě, f, Girschen, ves u Lubence.
Tk. III. 174, V. 243., Blk. Kfsk. 624. Jerevek, vku, m., der Manganepidot,
piemontesischer Braunstein. Šm. Jeřeví, n. = uhlí. Kadidlnice, jižto je-
řevie z oltáře naplní. BO. Jeřezany, dle Dolany, Jeseram, ves u
Pohořelic v Brněnsku. Jerhartice, dle Budějovice, Gersdorf, ves
u Dvorce v Olom. Jercha atd., vz Jírcha. Slov. Bern.
Jeřice = jarní žito, secale cereale. Mllr.
96., Č. Tř. Tkč. — J., dle Budějovice, Gross- Geritz, ves u Hořic. Tk. V. 243., Blk. Kfsk. 1328., Sdl. Hr. II. 277., V. 361. |
||
|
|||
Předchozí (510)  Strana:511  Další (512) |