516

čem. Lež jezdí na dluzích. Mour. — Cf.
Sš. P. 531., 754. — za kým. Hořké bylo
mé vzdychání, když jsem je vidíval jezdiť
za ni. Sš. P. 396. — kam. Jedu orat za
vodičku. Sš. P. 244. J. do cizích zemí, na
západ slunce. Výb. II. 40., 43. A ona jela
k němu na jeho hrad. Půh. II. 46. J. na
koho, Dal. 74., v stráž. Pč. 27. By na lov
jieno. Pil. 6. (Vz Listy filol. 1883. 113.). —
kudy (odkud, kam). Jmá tú cěstú j. Dal.
23. Péro jezdí po papíře. Us. Hrts. Po vo-
dách jezditi. BO. Předse dále cestou svou
k Tachovu jeli. Anth. II. 372. Jel po roz-
ličných zemiech na královské dvory. Výb.
II. 40. Když jel cestú sám. Žk. 180. Když
jel přes hory od Kroměříže. NB. Tč. 24.
Mnohým nevěra sě zdieše, že Míšeňský u
mále po zemi jezdieše. Dal. 169. Po něčem
smyčcem j. Mj. — po čem (čím, kam). Jel
po něm nožem (hnal se). Us. Jel po svých
potřebách do Opavy. NB. Tč. 204. Moji
lidé jeli po nich do Štitbořic chtějíce pannu
zase vzíti. Půh. II. 291. Král jel po svém
vojšče. Výb. II. 43. Jeho syn jezdil po služ-
bách. NB. Tč. 33. Závisť po lidech jezdí.
Sá. — jak. Jak zapřáhl, tak jede. Km. Jel
pod plachtou, Mour., do kola. Ur. J. po
svých (jíti pěšky). Us. Kčr., Mour. Jeďte
s Bohem! Sš. P. 514. Zítra ráno jedechu
pravú mocí k Praze; Oznámeno, aby žádný
nejel na sněm pod milostí královskou. Let.
31., 381. Přes markrabino přikázánie jezdil
do mého lesa; Slíbil mi cestu učiniti, aby
moji lidé podlé toho mohli jezditi. Půh.
II. 281., 310. Jezdil v poselství o tu bulu.
Hus II. 113. Jezdiechu vši v jednom slúpě.
Alx. V. v. 1260. Dle List. filol. 1885. 274.
má se čísti: jež diechu. Jezdí za pacholka.
Us. Brt. Se škodú tam jeli. Alx. V horku
vez plášť s sebou, v dešti sám pojede (plášť).
C. M. 253. — na čem jak daleko za kým.
Štyry míle na kobyle za mnú jel. Sš. P.
643. — odkud kam. Aby věděli falešní
ledi (lidé), že jedu od panenky. Sš. P. 276.
Jel od svého úřadu k jeho súdóm. Půh.
II. 78. — proč. Mají pro mne j. konima
třiceti; Pojete! Pro keho?; Sv. Petr jede
k nám na červený vejce. Sš. P. 423., 731.,
773. Jel k němu na lékařstvie. NB. Tč
199. Jezdil ke mně pro obilí. NB. Tč. 68.
Na služby ven jezdili z země. Exc. A hanbú
nesmě k svým j. Dal. 43. — kdy. K městu
jsem noci jel. Mcha. V puostě jel do Rakús.
Let. 114. Na den ráno jeli jsme asi na míli
vlaskou po rovině. Har. I. 104. — proti
komu. Ty jezdíš pořád proti ní (slovy na
ni míříš). Us. Proti někomu j. Dal. 73. —
za kým. NB. TČ. 239. — se supin. Jeden
jel s žalobníkem ohledávat těch vin. NB.
Tč. 64.

2 Jetí = zajímání a vězení člověka, též
zajímání dobytka. O jetí koně, člověka.
Kn. rož. čl. 209. Pobral mi mé peníze a jal
mě bez Boha a bez práva a za to j. mosil
sem dáti 150 hř. Půh. 1. 161. Pro tvé sv
jetie tebe proši. Pravn. 957. Nedal nás v j.
Ž. wit. 123. 6. (125. 1.). Cf. Zř. zem. Jir.
453., 691.

Jetišov, a, m., Jettischau, ves u Volyně.
Blk. Kfsk. 877.

Jetmar, a, m., os. jm. Sd. — J. Jos.,
kněz a prof. Jg. H. 1. 2. vyd. 574. — J.
(Blažek), mlýn u Soběslavě.

Jetonice, dle Budějovice, Jettonitz, ves
u Čáslavě. Blk. Kfsk. 460.

Jetřichov, a, m., Dittersdorf, ves u Un-
čova. — J. = Jetřichova Ves (Jetřichoves)
u Pacova. Sdl. Hr. I. 5.

Jetřichova Ves, Dittersdorf, ves u Opa-
tova v Litmš. Sdl. Hr. IV. 370.; Jetřicho-
wetz, ves u Pacova. Blk. Kfsk. 557., Rk. Sl.

Jetřichovice, dle Budějovice (od Je-
třicha. Pal. Rdh. I. 134.), Jetřichowitz, ves
u Sedlce; J. Prední a Zadní, Vorder-,
Hinter-Dittersbach, vsi u České Kamenice.
PL., Blk. Kfsk. 1328., Sdl. Hr. IV. 341.,
S. N., Rk. Sl.

Jetřiš, e, m., os. jm. Žer. Záp. 15., 44.,
230.

Jetříše. Sdl. Hr. IV. 174.

Jetýlkový. J. sůl (kyselina) k odstranění
inkoustových skvrn z prádla. Vz Kram.
Slov.

Jev. Mkl. Etym. 101. J. přírodní, životní,
Msr., miznoucí, j. ducha. Dk. Aesth. 86.,
477. Vniterné jevy ducha. Msr. Něco na
jev pronésti. Dch. J. duchový. Sš. J. 142.
Až to přišlo do jeva. Us. Vk. — Počal
mysliti, ve sně-li se tomu toto děje čili na
jevě. Pass. mus. 366.

Jeva, y, f. = Eva. Val. Vck.

Jevany, dle Dolany, Jewan, ves u Gern.
Kostelce. Blk. Kfsk. 526.

-jévať přípona sloves III. tř. = -ívati,
-ávati: viďévať, seďévať, slyšévat, klečévať,
hořévať. Na mor. Slov. Brt. D. 155.

Jevě, vz Javo.

Jevellit, u, m. = odrůda meteorového
železa. Osv. V. 11.

Jevení se síly = silojev, die Kraítäusse-
rung. Sl. les.

Jevený; -en, a, o, bekannt gemacht, offen-
bart. Brn.

Jevíčko, a, n., Gewitsch, mě. u Mor.
Třebové. V J-čku vešlo se jen půl věže do
města. Vz Sbtk. Krat. h. 168. — Tk. IV.
728., V. 243., Žer. Záp. I. 42., S. N., Rk. Sl.

Z Jevíčky Mik. atd. Tk. II. 424., III.
648.

Jevidlo, der Schauplatz. J. povídky. Dk.
Aesth. 424.

Jevina z Roudnice, 1672.—1730. Jir. Ruk.
1. 319. — Fr. Vikt. J. Mus. 1873. 455.

Jeviněves, vsi, f., Jeniowes, ves u Vel-
trus.

Jeviš, e, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Jevišovice. Půh. II. 274., Tk. IV. 212.,
Tk. Ž. 7., Sdl. Hr. I. 27., II. 85., S. N.

Jeviště dějin, dějinné, Lpř. Dj. I. 12.,
Dch., historické, Šmb., válečné. Dch. J.
divad. řecké a řím. Vz Vlšk. 28., 29., 31.,
32., 36.

Jeviti co: účastenství v něčem, náklon-
nosť k něčemu, Us. Pdl., činnosť nějakou,
změnu. Dch. — se. Jeví se toho potřeba.
Us. — co, se kde. Nádhera j-la se v do-
mech, v oděvu, při chrámech. Lpř. Dj. I.
29., 30. Ve výrazu obličeje jeho j-la se ne-
dočkavosť. Šml. Spojivosť jeví se jen u velmi
malé vzdálenosti částic. Mj. 12. Účinek ten