817

jeví se na povrchu. Osv. I. 484 — se čím.
Všecko tam se skutkem jeví. Čch. Bs. 62.
Kristus jevil se člověkem i Bohem (ne: co
Bůh). Brt. S. 3. vd. 64. a. — se (komu)
jak. Ten plyn jeví se jim škodlivým. Kod.
To jeví se účinkem jiného. MH. 4. Jméno
Karla jeví se tu ve formě král. Jir. Svět
v jiných barvách se mu jevil. Vrch. — od-
kud. Jevíť se z celého způsobu zřetelně táž
povaha básnického líčení. Jir. Anth. I. 32.

Jevivo, a, n., Stoff, worin sich etwas
offenbart. Šm.

Jevnohříšník, a, m., öffentlicher Sünder.
Šm.

Jevnokvětý. J. rostliny.

Jevnosnubec, bce, m. = jevnosnubná
rostlina. Hg. 93.

Jevnosnubný. J. rostliny. Cf. Čl. 172.,
Kk. 43., 68., Slb. XLII., Rosc. 2. 50., 85.

Jevnotkaný, klargesponnen. Šf. III. 623.

Jevo, cf. Javo.

Jevosloví, n. Dk. Aesth. 663., 95.

Jez = hráz jdoucí na přič řekou, potokem,
aby vodu nadržovala. Blř. Vz Kram. Slov.,
Mkl. Etym. 102., List. filol. VIII. 27. J.
mlynný. Pil. a. J. záplavný, NA. IV. 251.,
stavidlový. Schleusen-, Sl. les., česlicový,
Nadel-, s hrazidly točivými, W. mit dreh-
baren Stautafeln, pohyblivý, hmotný, fest.
Zpr. arch. O j. a hradbách na vodách. Vz
Zř. zem. Jir. 691.

Jezabellový, isabellgelb. Rst. 422.

Jezara, y, f., louka u Lnář.

Jezaslav, a, m. = Geiza, os. jra. Slov.
Zbr.

Jezbák, a, m., druh sluky, eine Schnepfe.
Šm.

Jezbera, y, m., os. jm. Šd. — J. Frant.
J., nar. 1829., býv. učitel rus. jazyka na
technice praž. Vz Šb. Dj. ř. 2. vyd. 253.,
Rk. Sl., S. N. O jiných J. vz v Blk. Kfsk.
1329., Sdl. Hr. V. 119.

Jezberka, y, f., sam. u Holešovic u Prahy.

Jezberovský z Kolivé Hory. Sdl. Hr.
II. 54.

Jezbina. Svtz. 1885. 294., List. filol. VIII.
27.

Jezbiny, pl., f., Jesbin, ves u Jaroměře.
Sdl. Hr. II. 214.

Jezbořice, dle Budějovice, dříve také:
Ješitbořice, Ješutbořice, Šitbořice, nyní také
Jestbořice, něm. Jezbořitz, ves u Pardubic.
S. N. X. 279.

Jézda. Hr. rk. 197., Hus III. 277., GR.

Jezdárna, vz Jízdárna.

Jezdcový. J. číslo, numerus equitatus.
Ol. Deut. 17. b. Muž na kárách jezdcových,
vir bigae equitum. BO.

Jezdčí, ho, m., der Jockey. Posp.

Jezdčík, a, m., der Jockey. Dch.
Jezdec, eques. Ž. wit. Moys. 19., Alx.
V. 1384. Pěší jezdci (dat.) netovaryší. Us.
Bž. — J. = závaží u Mohrových vah. ZČ.
I. 299.

Jezdecké, ého, n., das Rittgeld. Dch.

Jezdecky. J. do kláštera jede. Dal. C. 42.

Jezdecký. J. stolice, Reitstuhl, škola,
potřeby, oděv, Dch, socha. NA. I. 94. —
J. = jezdců. J. průvod, sbor, cvičeni, do-
stihy, útok, Us. Dch., divise. Čsk.

Jezdectvo, vz Jízda.

Jezdečká, y, f., die Reiterin. Sm.

Jezdek, dka, m., os. jm. Pal. Rdh. I.
121.

Jezdenice, dle Budějovice, Hwiezdonitz,
ves u Benešova v Buděj.

Jezdidlo, a, n. = kdo pořád se smýká;
v mechanice = jazýček, péro, které sem tam
jezdí.

Jezdinský Jeron. Vítosl., naroz. 1787.,
učitel. Jg. H. 1. 2. vd. 574.

Jezdítko, a, n., der Räderstuhl. Rk.

Jezdivý. J. listy = dvouřadé, v pošvách
na dél složené, v každé řadě jimi se objí-
mající jako u kosatců. Čl. Kv. XX.

Jezdkovice = Ježkovice, ves v Opav-
sku. Šd., S. N.

Jezdná, é, f., Gesna, ves u Ulice v Pl-
zeňsku.

Jezdné, ého, n. = jízdné.

Jezdnožť. A j. počechu slyšeti hřímánie,
et ecce. BO.

Jezdovice, dle Budějovice, Jesowitz, ves
v Jihlavsku.

Jezera, pl., n., Gesera, ves u Slavkova.
Tam je mnoho pometlářů, na každém konci
jeden a ostatní uprostřed. Vz Sbtk. Krat.
h. 168. — J. = Isara, die Iser, řeka te-
koucí z hor tyrolských do Bavor. Sl. let.
VI. 39.

Jezeřany, dle Dolany. Michal z J-řan.
Arch. III. 488.

Jezerci, větev Slovanů peloponneských.
Šf. Strž. II. 653.

Jezerec, rce, m. J. strojni v horn., der
Zeugteich. Šm.

Jezeřina, y, f. = jezero. Labuť vážně
v j-ny bezdné pluje. Pl. I. 106. (25.).

Jezeřinka, y, f., die Fee. Rk.

Jezeřiště, ô, n., das Seebett. Sl. les.,
Pl. I. 68.

Jezerka, studnice pod Vyšehradem. Vz
S. N., Tk. I. 29.

Jezérko, vz Jezero.

Jezerní stráň, Dch., osady, Stč. Zem.
738., hloub, Kyt, dno, Us., potvora. Trok.
33. Ká ti je jazerná strela? Was fehlt dir
denn zum Guckguck? Slov. Sb. sl. ps. I.
90. Do sta jazerných striel! Ntr. VI. 348.
J. pole = bařinaté lesy mezi orlickými a
bystřickými horami v Čechách. Krč. J.
Hora, Osser; J. Hřbet, Seerückenberg, my-
slivna. Čechy I. 31., 32., 89.

Jezernice, e, f., také Jezerník, a, m.,
Jesernik, ves u Hranic. D. ol. I. 261. a j.

Jezerník, a, m., vz Jezernice. — J., der
Seeanwohner, Dch., Seeaufseher. Šd. — J.,
u, m., udora, die Udore, rostl. J. západní,
u. occidentalis. Slb. 227.

Jezerny, pl., lesní okrslek u Rožnova.

Jezerný, vz Jezerní. — J., ého, m.,
údolí v Karlovicích na Val. Vck.

Jezero, lit. ežeras, pr. assaran. Mkl. aL.
7., 9., 268. Cf. KP. III. 357., Vlšk. 497.,
Mkl. Etym. 105. J. = stojatá voda většího
objemu povstalá, nadržená od přírody beze
všeho umělého přispění. Blř. V MV. pravá
glossa. Pa. J-ra vodná, stagna aquarum.
Z. wit. 106. 35. J. říčné = kterým řeka
protéká. J. Lpř. J. pramenité, buď do kte-



	817

	jeví se na povrchu. Osv. I. 484 — se čím. Všecko tam se skutkem jeví. Čch. Bs. 62. Kristus jevil se člověkem i Bohem (ne: co Bůh). Brt. S. 3. vd. 64. a. — se (komu) jak. Ten plyn jeví se jim škodlivým. Kod. To jeví se účinkem jiného. MH. 4. Jméno Karla jeví se tu ve formě král. Jir. Svět v jiných barvách se mu jevil. Vrch. — od- kud. Jevíť se z celého způsobu zřetelně táž povaha básnického líčení. Jir. Anth. I. 32. Jevivo, a, n., Stoff, worin sich etwas offenbart. Šm. Jevnohříšník, a, m., öffentlicher Sünder. Šm. Jevnokvětý. J. rostliny. Jevnosnubec, bce, m. = jevnosnubná rostlina. Hg. 93. Jevnosnubný. J. rostliny. Cf. Čl. 172., Kk. 43., 68., Slb. XLII., Rosc. 2. 50., 85. Jevnotkaný, klargesponnen. Šf. III. 623. Jevo, cf. Javo. Jevosloví, n. Dk. Aesth. 663., 95. Jez = hráz jdoucí na přič řekou, potokem, aby vodu nadržovala. Blř. Vz Kram. Slov., Mkl. Etym. 102., List. filol. VIII. 27. J. mlynný. Pil. a. J. záplavný, NA. IV. 251., stavidlový. Schleusen-, Sl. les., česlicový, Nadel-, s hrazidly točivými, W. mit dreh- baren Stautafeln, pohyblivý, hmotný, fest. Zpr. arch. O j. a hradbách na vodách. Vz Zř. zem. Jir. 691. Jezabellový, isabellgelb. Rst. 422. Jezara, y, f., louka u Lnář. Jezaslav, a, m. = Geiza, os. jra. Slov. Zbr. Jezbák, a, m., druh sluky, eine Schnepfe. Šm. Jezbera, y, m., os. jm. Šd. — J. Frant. J., nar. 1829., býv. učitel rus. jazyka na technice praž. Vz Šb. Dj. ř. 2. vyd. 253., Rk. Sl., S. N. O jiných J. vz v Blk. Kfsk. 1329., Sdl. Hr. V. 119. Jezberka, y, f., sam. u Holešovic u Prahy. Jezberovský z Kolivé Hory. Sdl. Hr. II. 54. Jezbina. Svtz. 1885. 294., List. filol. VIII. 27. Jezbiny, pl., f., Jesbin, ves u Jaroměře. Sdl. Hr. II. 214. Jezbořice, dle Budějovice, dříve také: Ješitbořice, Ješutbořice, Šitbořice, nyní také Jestbořice, něm. Jezbořitz, ves u Pardubic. S. N. X. 279. Jézda. Hr. rk. 197., Hus III. 277., GR. Jezdárna, vz Jízdárna. Jezdcový. J. číslo, numerus equitatus. Ol. Deut. 17. b. Muž na kárách jezdcových, vir bigae equitum. BO. Jezdčí, ho, m., der Jockey. Posp. Jezdčík, a, m., der Jockey. Dch. Jezdec, eques. Ž. wit. Moys. 19., Alx. V. 1384. Pěší jezdci (dat.) netovaryší. Us. Bž. — J. = závaží u Mohrových vah. ZČ. I. 299. Jezdecké, ého, n., das Rittgeld. Dch. Jezdecky. J. do kláštera jede. Dal. C. 42. Jezdecký. J. stolice, Reitstuhl, škola, potřeby, oděv, Dch, socha. NA. I. 94. — J. = jezdců. J. průvod, sbor, cvičeni, do- stihy, útok, Us. Dch., divise. Čsk.	Jezdectvo, vz Jízda. Jezdečká, y, f., die Reiterin. Sm. Jezdek, dka, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121. Jezdenice, dle Budějovice, Hwiezdonitz, ves u Benešova v Buděj. Jezdidlo, a, n. = kdo pořád se smýká; v mechanice = jazýček, péro, které sem tam jezdí. Jezdinský Jeron. Vítosl., naroz. 1787., učitel. Jg. H. 1. 2. vd. 574. Jezdítko, a, n., der Räderstuhl. Rk. Jezdivý. J. listy = dvouřadé, v pošvách na dél složené, v každé řadě jimi se objí- mající jako u kosatců. Čl. Kv. XX. Jezdkovice = Ježkovice, ves v Opav- sku. Šd., S. N. Jezdná, é, f., Gesna, ves u Ulice v Pl- zeňsku. Jezdné, ého, n. = jízdné. Jezdnožť. A j. počechu slyšeti hřímánie, et ecce. BO. Jezdovice, dle Budějovice, Jesowitz, ves v Jihlavsku. Jezera, pl., n., Gesera, ves u Slavkova. Tam je mnoho pometlářů, na každém konci jeden a ostatní uprostřed. Vz Sbtk. Krat. h. 168. — J. = Isara, die Iser, řeka te- koucí z hor tyrolských do Bavor. Sl. let. VI. 39. Jezeřany, dle Dolany. Michal z J-řan. Arch. III. 488. Jezerci, větev Slovanů peloponneských. Šf. Strž. II. 653. Jezerec, rce, m. J. strojni v horn., der Zeugteich. Šm. Jezeřina, y, f. = jezero. Labuť vážně v j-ny bezdné pluje. Pl. I. 106. (25.). Jezeřinka, y, f., die Fee. Rk. Jezeřiště, ô, n., das Seebett. Sl. les., Pl. I. 68. Jezerka, studnice pod Vyšehradem. Vz S. N., Tk. I. 29. Jezérko, vz Jezero. Jezerní stráň, Dch., osady, Stč. Zem. 738., hloub, Kyt, dno, Us., potvora. Trok. 33. Ká ti je jazerná strela? Was fehlt dir denn zum Guckguck? Slov. Sb. sl. ps. I. 90. Do sta jazerných striel! Ntr. VI. 348. J. pole = bařinaté lesy mezi orlickými a bystřickými horami v Čechách. Krč. J. Hora, Osser; J. Hřbet, Seerückenberg, my- slivna. Čechy I. 31., 32., 89. Jezernice, e, f., také Jezerník, a, m., Jesernik, ves u Hranic. D. ol. I. 261. a j. Jezerník, a, m., vz Jezernice. — J., der Seeanwohner, Dch., Seeaufseher. Šd. — J., u, m., udora, die Udore, rostl. J. západní, u. occidentalis. Slb. 227. Jezerny, pl., lesní okrslek u Rožnova. Jezerný, vz Jezerní. — J., ého, m., údolí v Karlovicích na Val. Vck. Jezero, lit. ežeras, pr. assaran. Mkl. aL. 7., 9., 268. Cf. KP. III. 357., Vlšk. 497., Mkl. Etym. 105. J. = stojatá voda většího objemu povstalá, nadržená od přírody beze všeho umělého přispění. Blř. V MV. pravá glossa. Pa. J-ra vodná, stagna aquarum. Z. wit. 106. 35. J. říčné = kterým řeka protéká. J. Lpř. J. pramenité, buď do kte-