521

Jidlonoš, e, m., der Truchsess.

Jídlostrůjce, e, m., der Trakteur, Gar-
koch. Šm.

Jidrce, Jettenitz = Řetenice. Blk. Kfsk.
1201.

Jídro, a, n. = jádro. Slez. a mor. Má
dobré j. Ktk., Šd.

Jiedák, a, m. = jedlík. Pijáci mrcha
(= špatní) jiedáci. Slov. Zátur.

Jigati, wie ein Esel schreien, gagagen.
Šm.

Jih = jižní vítr. J. věje, starého hřeje.
Us. Tč. Cf. Mkl. Etym. 106.

Jíhati = táti. Že mu při tom srdce sa-
mou slastí jíhalo. Šml. Vz Jihnouti.

Jihlava. Proč se jmenuje Iglau? Ve
znaku mají ježka a pod ním nápis: Ve stínu
tvých perutí. Jak to? — Jak si dopisovali
Jihlavané s Brněnskými? — Kterak uho-
stili císařovnu Marii Terezii a císaře Fran-
tiška? — Jihlavští vědí, jak se jmenovali
lotři, kteří byli s Kristem ukřižováni a kolik
jim bylo let. — Jak rozmnožili litanije a
slavili boží tělo. O tom všem vz v Sbtk.
Krat. h. 168.—171. — Cf. Tk. I. 610., III.
402., IV. 728., V. 243., VI. 349., VIII. 413.,
Tk. Ž. 222., Žer. Záp. II. 184., Sdl. Hr. I.
254., IV. 318., Sbn. 580., 588., S. N., Rk.
Sl., Blk. Kfsk. 1329.; Pal. Rdh. II. 125. —
Z J-vy V. Vz Sbn. 579., 834, S. N.

Jihlavka, y, f., Ihlawka, ves u Telče.
Tk. VII. 210., Žer. Záp. I. 93., 94. — J.=
přítok Dyje na Mor. Rk.

Jihlavský. Zůstanu radši v jském kraji,
najdu si děvče hezké z Moravy; Husaři
jedou pod modrou vodou, na j-ských lukách
koně krmijou. Sš. P. 317., 580. J. právo.
Tk. II. 306., 308., Hš. Dodatky (I. 17. č. 7)
k Jg. H. 1. — J., os. jm. Tk. V. 75., Blk.
Kfk. 1257.

Jihlíč, e, m. =jehláč, dívčí hněv, onosis
spinosa, die Hauhechel. Vz Jehlice. Let.
Mt. S. VIII. 1. 42.

Jihlý = táním měkký. J. cesta. U Žamb.

Jihoafrický vidlonosec. Vz Vidlonosec.

Jihočeský. J. kraje. Us. Pdl.

Jiho-jihovýchod, u, m., Südsüdost. Nz.

Jiho-jihozápad, u, m., Südsüdwest. Nz.

Jihomořský. J. stromy: citrony, pomo-
ranče. Jir. Obrz. 136.

Jihoněmecký. J. máselné špačky, Butter-
spatzen, jídlo. Šp.

Jihoruský, südrussisch. Rk.

Jihoslované. Vz Ukaz. 47. O památkách
dřevního písemnictví Jihoslovanů vz v Šf.
III. 192. a n.

Jihoslovanský, südslavisch. Mus. 1880.
380.

Jihotočnový, Südpol-. J. okean, Stč.
Zem. 744., pás (antarktický), lb. 315.

Jihovitka, y, f., syzigites, der Joch-
schimmel, houba. J. obecná, s. megalocar-
pus. Vz Rstp. 1978.

Jihovítr, -větru, m. Pl. I. 281.

Jihový, na Zlínsku: juhový. Brt.

Jihovýchod, u, m., der Südost. Bž. 238.,
Nz.

Jihozápad, u, m., der Südwest. Nz.

Jich = je. Ja jich (vás) mám vždy rád.
Us. Zkr.

Jicha, Jucha, y, f., os. jm. D. ol. III.
190.

Jícha — tekutina tvořící se rozkladem
hnisu. Vz Slov. zdrav. Jahody z sebe vy-
dadí jíchu črvenú. Lék. 62. a. Jichu masnú
(jus carnium) vlij v hrnec. BO. Cf. Mkl.
Etym. 106., Šf. III. 564. Dobrá psu mucha,
chlapovi jucha. Phld. I. 2. 7.

Jicharce, dle Budějovice, ves. Arch. IV.
35, 61.

Jíchoř, e, m. = I/úq, krevní voda; te-
kutina v žilách bohů krvi podobná, Blut-
wasser; Götterblut. Vký.

Jichostřehy, zašlá ves v Bolesl. Blk.
Kfsk. 533.

Jíchovatosť krve. Vz Slov. zdrav.

Jichovina, y, f, das Zomidin. Šm.

Jikalka, y, f-, Ikalka, sam. u Plzně.

Jíkání, n. Proč Slováci opouštějí své
plnozvučné a, o atd., slovem své mužné
nářečí a přijímají to zžeuilé j. české? Koll.

III. 157.

Jíkati, vz Mkl. Etym. 95.

Jikavčí, Bergfink-. Rk.

Jikavec, zlínsky íkavec, Brt., fringilla
montifringilla. Sl. les., Frč. 353., S. N. Na-
tahuje se jak j. (o tom, kdo v posteli se
natahuje maje ruce za hlavou složené). Na
Vsacku. Vck. Je tlustý jako j. Val. Vck. —
J. = hladný, chudý člověk. U Srbec na Mor.
Bkř.

Jikerní = jikrný. Rk.

Jíkev, kve, f., Jikew, ves u Loučína. Tk.

IV. 728,, V. 243., Tk. Ž. 222., Blk. Kfsk.
19., Sdl. Hr. V. 361.

Jikra, polygranum. 1380. Mus. 1885., 565.,
S. N., Mkl. Etym. 95. Cf. Jikro.

Jikřák, a, m. = jikrnáč. Tč.

Jikřec, vz Jikřice.

Jikrnatý sloh (vápenců, oolithový). Krč.
G. 183., Osv. V. 15., NA. V. 553. J. ruda.
Frč J. vápenec, der Oolith. Sl. les.

Jikrný. J. máslo (jako jikra), říkají o ja-
drném másle převařeném. U Polič. Kšá. J.
sloh rudy, vz Jikrnatý. Frč.

Jikro, a, n., ikro, die Wade. Laš. Tč.
Vz Jikra.

Jikrorodný, rogenyoll. Bern.

Jikrový = jikrní. Šm.

Jikry, vz Jikra.

Jíl, lupka, lupky, jílovatina, jílovina, der
Lehm. MV., Sl. les. Cf. Listy filol. VIII.
11., Mkl. Etym. 95. J. = mstnice. Hrbk.
J. = splavený kaolin znečištěný mineralními
přívěsky. Krč. G. 50. J. ohnivzdorný, feuer-
fester Thon, wealdský, plastický, mořský,
der Tegel, londýnský, Krč. G. 50., 724.,
833., 837., písečnatý, Sandletten, Sl. les.,
vlaský, Sal. 240., hrnčířský, slaný. Bř. N.
245., 246. Cf. Bř. N. 164., KP. III. 19., Schd.
II. 42., 46., Kram. Slov., S. N. V jílu. Ž.
wit. 68. 3. Bóh stvořil člověka z jílu n.
z hlíny, z země. BO.

Jilava, y, f., mě. na Slov.. Eylau. Tk.
IV. 503.

Jilcář, e, m. — kdo dělá jilce, der Degen-
griffmacber. 1605. Dch.

Jilce, e, n., vz Jilec.

Jilcozdobný, den Degengriff zierend.
Lpř. S). I. 492.



	521

	Jidlonoš, e, m., der Truchsess. Jídlostrůjce, e, m., der Trakteur, Gar- koch. Šm. Jidrce, Jettenitz = Řetenice. Blk. Kfsk. 1201. Jídro, a, n. = jádro. Slez. a mor. Má dobré j. Ktk., Šd. Jiedák, a, m. = jedlík. Pijáci mrcha (= špatní) jiedáci. Slov. Zátur. Jigati, wie ein Esel schreien, gagagen. Šm. Jih = jižní vítr. J. věje, starého hřeje. Us. Tč. Cf. Mkl. Etym. 106. Jíhati = táti. Že mu při tom srdce sa- mou slastí jíhalo. Šml. Vz Jihnouti. Jihlava. Proč se jmenuje Iglau? Ve znaku mají ježka a pod ním nápis: Ve stínu tvých *perutí.* Jak to? — Jak si dopisovali Jihlavané s Brněnskými? — Kterak uho- stili císařovnu Marii Terezii a císaře Fran- tiška? — Jihlavští vědí, jak se jmenovali lotři, kteří byli s Kristem ukřižováni a kolik jim bylo let. — Jak rozmnožili litanije a slavili boží tělo. O tom všem vz v Sbtk. Krat. h. 168.—171. — Cf. Tk. I. 610., III. 402., IV. 728., V. 243., VI. 349., VIII. 413., Tk. Ž. 222., Žer. Záp. II. 184., Sdl. Hr. I. 254., IV. 318., Sbn. 580., 588., S. N., Rk. Sl., Blk. Kfsk. 1329.; Pal. Rdh. II. 125. — Z J-vy V. Vz Sbn. 579., 834, S. N. Jihlavka, y, f., Ihlawka, ves u Telče. Tk. VII. 210., Žer. Záp. I. 93., 94. — J.= přítok Dyje na Mor. Rk. Jihlavský. Zůstanu radši v jském kraji, najdu si děvče hezké z Moravy; Husaři jedou pod modrou vodou, na j-ských lukách koně krmijou. Sš. P. 317., 580. J. právo. Tk. II. 306., 308., Hš. Dodatky (I. 17. č. 7) k Jg. H. 1. — J., os. jm. Tk. V. 75., Blk. Kfk. 1257. Jihlíč, e, m. =jehláč, dívčí hněv, onosis spinosa, die Hauhechel. Vz Jehlice. Let. Mt. S. VIII. 1. 42. Jihlý = táním měkký. J. cesta. U Žamb. Jihoafrický vidlonosec. Vz Vidlonosec. Jihočeský. J. kraje. Us. Pdl. Jiho-jihovýchod, u, m., Südsüdost. Nz. Jiho-jihozápad, u, m., Südsüdwest. Nz. Jihomořský. J. stromy: citrony, pomo- ranče. Jir. Obrz. 136. Jihoněmecký. J. máselné špačky, Butter- spatzen, jídlo. Šp. Jihoruský, südrussisch. Rk. Jihoslované. Vz Ukaz. 47. O památkách dřevního písemnictví Jihoslovanů vz v Šf. III. 192. a n. Jihoslovanský, südslavisch. Mus. 1880. 380. Jihotočnový, Südpol-. J. okean, Stč. Zem. 744., pás (antarktický), lb. 315. Jihovitka, y, f., syzigites, der Joch- schimmel, houba. J. obecná, s. megalocar- pus. Vz Rstp. 1978. Jihovítr, -větru, m. Pl. I. 281. Jihový, na Zlínsku: juhový. Brt. Jihovýchod, u, m., der Südost. Bž. 238., Nz. Jihozápad, u, m., der Südwest. Nz. Jich = je. Ja jich (vás) mám vždy rád. Us. Zkr.	Jicha, Jucha, y, f., os. jm. D. ol. III. 190. Jícha — tekutina tvořící se rozkladem hnisu. Vz Slov. zdrav. Jahody z sebe vy- dadí jíchu črvenú. Lék. 62. a. Jichu masnú (jus carnium) vlij v hrnec. BO. Cf. Mkl. Etym. 106., Šf. III. 564. Dobrá psu mucha, chlapovi jucha. Phld. I. 2. 7. Jicharce, dle Budějovice, ves. Arch. IV. 35, 61. Jíchoř, e, m. = I/úq, krevní voda; te- kutina v žilách bohů krvi podobná, Blut- wasser; Götterblut. Vký. Jichostřehy, zašlá ves v Bolesl. Blk. Kfsk. 533. Jíchovatosť krve. Vz Slov. zdrav. Jichovina, y, f, das Zomidin. Šm. Jikalka, y, f-, Ikalka, sam. u Plzně. Jíkání, n. Proč Slováci opouštějí své plnozvučné a, o atd., slovem své mužné nářečí a přijímají to zžeuilé j. české? Koll. III. 157. Jíkati, vz Mkl. Etym. 95. Jikavčí, Bergfink-. Rk. Jikavec, zlínsky íkavec, Brt., fringilla montifringilla. Sl. les., Frč. 353., S. N. Na- tahuje se jak j. (o tom, kdo v posteli se natahuje maje ruce za hlavou složené). Na Vsacku. Vck. Je tlustý jako j. Val. Vck. — J. = hladný, chudý člověk. U Srbec na Mor. Bkř. Jikerní = jikrný. Rk. Jíkev, kve, f., Jikew, ves u Loučína. Tk. IV. 728,, V. 243., Tk. Ž. 222., Blk. Kfsk. 19., Sdl. Hr. V. 361. Jikra, polygranum. 1380. Mus. 1885., 565., S. N., Mkl. Etym. 95. Cf. Jikro. Jikřák, a, m. = jikrnáč. Tč. Jikřec, vz Jikřice. Jikrnatý sloh (vápenců, oolithový). Krč. G. 183., Osv. V. 15., NA. V. 553. J. ruda. Frč J. vápenec, der Oolith. Sl. les. Jikrný. J. máslo (jako jikra), říkají o ja- drném másle převařeném. U Polič. Kšá. J. sloh rudy, vz Jikrnatý. Frč. Jikro, a, n., ikro, die Wade. Laš. Tč. Vz Jikra. Jikrorodný, rogenyoll. Bern. Jikrový = jikrní. Šm. Jikry, vz Jikra. Jíl, lupka, lupky, jílovatina, jílovina, der Lehm. MV., Sl. les. Cf. Listy filol. VIII. 11., Mkl. Etym. 95. J. = mstnice. Hrbk. J. = splavený kaolin znečištěný mineralními přívěsky. Krč. G. 50. J. ohnivzdorný, feuer- fester Thon, wealdský, plastický, mořský, der Tegel, londýnský, Krč. G. 50., 724., 833., 837., písečnatý, Sandletten, Sl. les., vlaský, Sal. 240., hrnčířský, slaný. Bř. N. 245., 246. Cf. Bř. N. 164., KP. III. 19., Schd. II. 42., 46., Kram. Slov., S. N. V jílu. Ž. wit. 68. 3. Bóh stvořil člověka z jílu n. z hlíny, z země. BO. Jilava, y, f., mě. na Slov.. Eylau. Tk. IV. 503. Jilcář, e, m. — kdo dělá jilce, der Degen- griffmacber. 1605. Dch. Jilce, e, n., vz Jilec. Jilcozdobný, den Degengriff zierend. Lpř. S). I. 492.