522

Jilčidlo, a, n., der Grifftriebel (beim
Schwertteger). Šm.

Jilec vesla, der Rudergriff. Lpř. Jilce na
zbroji. Koll. III. 285., MV., Mkl. Etym. 84.

1. Jilek ozimý či tráva anglická, loliuin
perenne; vlaský, 1. perenne italicum, Rt.;
mylný (márnivý, mýlek, zabilka, matonoha,
vzteklice, opilka, ocaska, šmatonoh), lolium
temulentum, die Dollgerste, Sl. les., Nz. lk.,
Kram. Slov., Rosc. 108., S. N., Mllr. 62.,
Odb. patli. III. 847., Rstp. 1761., Kk. 113.,
114., Slb. 160, Čl. 157., 158., Čl. Kv. 115.,
Schd. II. 262., FB. 13. J., lipnice, metlice,
arrhcHatherum avenaceum, das Reigras. Sl.
les.

2. Jilek, lka, m. Na sv. opata Jilka chystá
se zase špilka. Slez. Šd. — J., os. jm. Tk.
I. 312.

Jílek, vz Jíl.

Jilem, lma, m., vsi u Jilemnice a u Cho-
těboře. Blk. Kfsk. 693 , Sdl. Hr. V. 241.-245.;
několik domkův u Semil. PL.

Jilemnice. Tf. Odp. 298., Blk. Kfsk
1329., Sdl. Hr. V. 361., Rk. Sl.

Jilemnický. J. statky. Vz Tf. Odp. 298.
— J. Arnošt. Tf. Odp. 388.

Jilemník, a, m., Illemnik, ves u Něm.
BRodu.

Jilenský Václ. 1621. Jg. H. 1. 2. vyd.
574. Vz Jelenský (týž).

Jilešovice, dle Budějovice, Illeschowitz,
ves u Velké Polomě ve Slez.

Jiljí. Bž. 107., Mkl. Etym. 106. Když je
pěkne na Jiljí, může zasiť každý shnilý.
Slez. Šd. — Kostel sv. J. v Praze. Tk. 1.
610., 11. 537., III. 648., IV. 728., VI. 349.
-- O Jiljích vz S. N.

Jilka, y, f. = jílová země, pole jílovaté.
Ü Ronova. Rgl. — J., os. jm. D. ol. I. 125.

Jilkov, a, m., Gilkendorf, ves u Stern-
berka na Mor.

Jilků Mlýn, Jilkamühle, u Krumlova.

Jilm, ulmus, Rüster. J. polní, u. eam-
pestris, die Feldulme; j. vaz, u. effusa, die
rauhe Uhne; kolkový, die Korkulme. Rstp.
1384., Kk. 142 , Č1. 126., Č1. Kv. 152., Kram.
Slov., Rosc. 116., S. N., Mllr. 108., Slb.
265., Sehd. II. 275., FB. 34., KP. III. 308.

Jilma, vz Jilm.

Jilinek, vz Jilm.

Jilmenec, nce, m., nerost, der Ilmenit.
Sm.

Jilmina, das Ulmin. Sl. les.

Jilmínek, nku, m., eorchorus, das Muss-
kraut. Sm.

Jilmka, vz Jilm.

Jilmo, a, n., Jelmo, vsi u Lišova a
u Telče.

Jilmové, ého, n., Illmovy, ves u Tišnova.

Jilmovitý. J. rostliny, ulmaceae: jilm,
břestovec. Vz Rstp. 1384., Kk. 142., Slb.
265., Rosc. 116.

Jilmovna, y, f., spiraea ulmaria, der
Geisstbart. Šm.

Jílnatosť, i, ť. = jílovatost. Sl. les.

Jílovati také — zlato z písku zlatonos-
ného na rýžích vypírati, seifen, waschen,
schlämmen. Rk Sl.

Jílové, vz Jíloví. — J., Eulau, město
u Čes. Lípy. Pal. Rdh. II. 407.

Jílovec, ilysia scytale, jihoamer. had.
Schd. II. 483. — J., sam. u Bernardic. Sdl.
Hr. III. 108. — J. = dělník jílující (vypí-
rající zlato). Vz Jílovati. Rk. Sl.

Jíloví, í (ne: -ího, oprav), Jilov, ves
u Želez. Brodu; Jillowey, ves u Hodkovic.
O trzích v Jílovém (Eule?) a jak tam p.
íarář shodil svého patrona se shodů. Vz
Sbtk. Krat. h. 47. — Cf. Tk. I. 610., II.
537., III. 648., IV. 728., V. 243., Blk. Kfsk.
1329., Sdl. Hr. I. 112., IV. 237., S. N., Rk.
Sl.

Jilovice, dle Budějovice, Gillowitz, vsi
u Třeboně a u Vyšního Brodu; Jilowitz,
ves u Třebechovic. Blk. Kfsk. 1329., Sdl.
Hr. II. 55., III. 303.

Jíloviště, ě, n., Jilowischt, ves u Zbra-
slavě. Tk. I. 46., 47.

Jílovitovápenitý. J. půda, thoniger Kalk-
boden. Sl. les.

Jílovitý, vz Jílovatý.

Jílovka (pust.). Sdl. Hr. I. 37., 71.

Jilovně, pl., f. Čtery hony za jílovněmi,
kdež hlínu berú. Arch. I. 165.

Jílovský, ého, m., os. jm. Tk. II. 537.

Jílový. J. zemina, KP., země. Bj.

Jilší, n. = jilec. Palaš se zakrouceným
jilším. Sš. P. 761.

Jilva, y, m., os. jm. Mus. 1880. 256.

Jilvín, a, m., os. jm. Půh. II. 118.

Jilý J., kněz. Jg. H. 1. 2. vd. 575.

Jímač, psí jm. Brt.

Jimadlo. Vz KP. V. 178., 293. J., lopta,
die Vorlage (Gefäss). Nz. J. na líh, Zpr.
arch. VIII. 102., na syRop, der Syrupfänger ;
v plynárně = hydraulika, die Theervorlage.
Šp.

Jímák, u, m., der Säbelhandriemen. Čsk.

Jímanec, nce, m., der Gefangene. Šm.

Jímání, n. = vyssávání, die Aufsaugung.
Sl. les. — J., die Ergreifung. J. srdce. Hlk.

Jímaný ammoniak. Nev. Rm. I. 55.

Jimatel, n, m., der Ergreifer.

Jimatelný, greifbar. Lpř.

Jímati, vz Jmouti.

Jímavosť, i, f. J. básně, Us., mysli, Šml.,
rozumu. Mour.

Jímče, e, n. J. na smůlu, das Pechgrand 1.
Sl. les.

Jímka, vz S. N. Dno či základ, vrch či
závěrek jimky. NA. IV. 231. — J., der
Rechen. J. plovoucí. NA. IV. 232.

Jimkář, e, m., der Schleusenmeister. Sl.
les.

Jímkový, Schleusen-. J. rypadlo. Zpr.
arch. XII. 4. 18.

Jimlikov, a, m., Imligau, ves v Chebsku.
Blk. Ktsk. 1329.

Jimlín, a, m., Imling, ves u Postoloprt.
Tk. IV. 332., Blk. Kfsk. 909., Sdl. Hr. I.
110.

Jimram, a, m., os. jm. Mus. 1884. 529.,
D. ol. I. 377., Tk. I. 61.

Jimramov, a, m., Ingrowitz, městečko
v Brněnskú. S. N. J. Nový (huti), Neu-
Ingrowitz, tamtéž. Jak si pomohli Jimra-
vovští k soše sv. ducha? Vz Sbtk. Krat.
h. 171.

Jin, a, m., vz In. Původu celtického.
Pal. Rdh. II. 115.