528

J. = species facti, věc dokázáná, nepochybná.
Pravili, že vuol ukradl. Řekl jsem jim:
Poďme s niem k fojtovi! Ale j-ny jsem při
něm žádné neviděl. NB. Tč. 2. Že žena
s j-nú není popadena ani v tom shledána,
bei frischer That. Ib. 249. Kdyžby měštěnín
byl nařčen z kterýchžkoli věcí a s j-nú
nebyl popaden, bei der That ergriffen. Sob.
97. Ktož bude s tu j-nú popaden. Št. Kn.
š. 22. Za: . . . na odsúzení. Št. přidej: Kn.
š. 22. Jistině vyníti = na místo, kde škoda
se stala, vyjeti, aby škoda ohledána a spe-
cies facti vyšetřena býti mohla. Kn. rož.
čl. 227. (Bdl.).

Jistinný. Václav za odpor mluví, že od
nie viece nevypuojčil než 7 zl. j-ných a tu
ihned židovka dva zl. lichvy k tomu přičtla,
že jest to devět zl. učinilo. NB. Tč. 30.

Jistitel, e, m., der Versicherer, Gewährs-
mann. Dch.

Jistiti co zač: za pravdu. Har. II. 91.

Jistný. A ty jsem škody vzal pro tento
j. dluh jménem j-ny, jakož jsmy byli pój-
čili 70 hř.; Ješek přijal na ten j. dluh . . .
Půh. I. 168., 172.

Jistojistě, ganz sicherlich. Dch , Kv.
1884. 662.

Jistojistý, ganz sicher, feststehend. Dch.

Jistosť. Hněvk. Pro lepší j. svú pečeť
městskú k tomuto listu jsme přivěsili. List.
hrad. 1461. Tč. Dal také nám sv. ducha
v znamenie, že nás miluje a k jistosti, ež
ny jest zvolil v syny. Št. Kn. š. 192.

Jistota = nepochybnost. Mkl. Etym. 105.
Jistoty v něčem nabyti. J. tr. J. poznání.
Hlv. Můžeme s jistotou tvrditi, že . .. Osv.
VI. 677. To už byla na tej j-tě, že ... (již
věděla). Us. Vk. Brala to za j-tu. Us. To
se s j-tou neví. Šb. F. Ten jde na j-tu,
geht auf Numero sicher. Dch. O tom se nic
s j-tou říci nemůže. Tk. Č. 1. S j-tou od-
pírati; Nelze s j-tou říci. Mus. 1880. 458.
Že ona v té škodě nenie nalezena, ani která
j. té škody při ní. NB. Tč 214. Rač v celé
j-tě věděti, že... Arch. IV. 390. J. od ná-
silí. Hus 1. 41. — J. == kauce atd. J-tu za
něco dáti; Věcná j., die Realsicherheit. Šp.
Žalobní j., aktorische Kaution. Pr. tr. —
J. = pevnosť, die Festigkeit. J. hlasu. Nz.

Jistotně, sicher. Šf, Strž. I. 407.

Jiství, n. Bóh jest z j. otcova, deus est
ex substantia patris. Ž.

Jistvička, cyatbus. BO.

Jistý. O kvantitě v strč. vz List, filol. VI.
225.-226. — Mkl. Etym. 105. Zlínsky a j.
istý. Brt. — J. = pravdivý atd. Je jako
jisto, že . . . .; Ten jde na jisto; Vím na
jisto; Něco na jisto postaviti. Dch. Zakázka
na jisto. Nz. J. vítězství. Us. J. jako v koši
voda. Brt. Lepší jistý výděleček než nejistý
výdělek. Sk. Může býti jist, že ... . Jistá
záruka něčeho. Us. Pdl. Jestliže se žalob-
ník jist vie a spravedliva k těm penězům.
NB. Tč. 16. Slyšal, než za jisté jest toho
nevěděl. Tč. 9. Jistého hráti. Č. M. 524.
Tělo božie věrných duší jisté sbožie; Jsi
všech bludných cesta jistá. Výb. II. 25.
Praviti někomu něco zajisto. Dal. 20. Pro-
tož nižádný sě jist nepokládej řka. Hus
II. 241. Protož jistá věc jest..; (Až) všecko

v jistém jmění jmieti budem; Ze mu zlé
mílo bude, to jisté; Jist jsem, že ...; Má
pokutu jistú; A toť jest jistá pravda. Št.
Kn. š. 7., 33., 34., 37., 131., 152. - čeho
(kdy jak). Odpadává-li brzo listí, můžeme
býť tuhé zimy jisti. Kld. Chtěl toho sirotka
jista toho statka učiniti. .. Tov. 89. Tohoť
jsem jist, že. .. Troj. 308. Buď toho dobře
jist, žej´ mój úraysl k tobě čist. St. skl. IV.
51. Bóh ny jisty učinil své věcné radosti.
Kruml. 1486. Chtieše toho jist býti. Žvt.
otc. 51. a. Ne každé věci, kteréž jest jist
člověk. Chč. Anth. Jir. 2. vd. II. 14. Áby
jisti byli těch peněz. Půh. I. 208. V žádný
čas není jist sebe. Smil v. 1945. Má umřieti :
ale kdy, kde aneb kak, tohoj´ nelze jistu
býti. Št, Kn. š. 185. Skutky pokúšieme Boha,
když bez núze božie vóle chceme jisti
býti. Hus I. 354. — v čem. U vykládání
sv. víry j. Pass. mus. 467. Anebo v tom
nejsmy jisti. Smil v. 1985. Jiný kodex má:
tiemto. — o čem. Jisti jsúc o slíbeném
plodu. 14. stol. Mnč. R. 20. — čím. J. býti
svým spasením. Výb. II. 14. Buď jista tím,
že . . . 1496. Minst. Tím buď jista. Sv. rk.
111. Když mnieše, že kněžstvem byl jist;
Tehdy i jedna žena mužem jista nebieše.
Dal. 110, 8. Abyste tiem jisti byli, ež . . .
Pass. mus. 417. Aby jist byl peceném. Hus
I. 424. — čeho čím. Nechtie rozuměti, že
nemají nic svědčiti, než čeho jsú jisti písmem
svatým neb zjevením božím. Hus I. 223.—
J. = bezpečný. — čím. Toho člověka ke
mně přivedli žádajíc, abych jím jist byl;
Buďte nám jisti Jiříkem; Vsaďte mi ji a
buďte mi jí dobře jisti; Řekl, aby formanem
jist byl. NB. Tč. 2., 72., 118., 238. — J.=
jakýs. Toho jistého jsem dnes potkal. Us.
Ktz. Ten jistý sluha. M. Toť jest ta jistá
Jerabel, haec est illa. J. Bj. Také ti jistí
(tíž) jednomu kupci vzeli dvě kopě grošóv.
Pč. 1. Ty ten jistý jsi, idem. Ž. wit. 101.
28. — J. = pevný, fest, J. hlas. Nz.

Jíš, e, m. Nemluvtež tak dvorně: při-
daj tež mi k tomu své škorně, neb sem
uvrhl dva žíže; nebo lotruom potřebie kte-
rého jíše. Výb. II. 32.

Jiša, dle Bača, os. jm. Šd.

Jiščera, y, f. —ještěrka. Mor. Brt.

Jíše, strčes. obdobné imperf. m. jdieše,
abibat, discedebat. Listy filolog. VI. 232.

Jišel, u (-e), m. Ať jie jišely. Sal. 152.
15., 155. 34. Přinesši múky i rozmiesila a
rozměsivši i rozmočivší navařila j-le. Bj.
Ať učiní dvě j-ly. Bj. J. = polévka ze se-
mence s chlebem vařeného a kořením za-
puštěného. Bavor a Severyn.

Jišelek, lku, m., vz Jišel. Přinesla jemu
někakého j-lka postřiebati. Št, Kn. š. 39.

Jíškový nákyp. Us.

Jišnosť, i, f., die Saftigkeit. Šm.

Jišný, saftig. Šm.

Jišov, a, m., Ischow, sam. u Sudoměřic.
Sdl. Hr. IV. 370.

Jištislav, a, m., os. jm. Pal. Rdh. 1. 121

Jištislava, y, f., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.

Jištěrby, dle Dolany, Giessdorf, ves
u Úště. Blk. Kfsk. 506.

Jitec, tce, m. = jedlík. On není velký
j. V Kunv. Msk. Vz násl.