529

Jitel, e, m. = jedlík. Laš. Tč. Cf. Jitec.
Jiterní = jitřní, Morgen-. Ziak.
Jíti. O časování vz Listy filolog. 1879.
52.-55., 1883. 113. Bž. 178., 209. Časo-
vání slovesa jíti na Zlinsku vz Mtc. 1878.
20., na jihových. Mor. vz Osv. 1884. 59.,
na Dolní Bečvě vz Listy filol. 1885. 253., I
1887. 384., na Lašsku vz Brt. D. 132., 157.
Místo šel říkají na Hané: šil, proto se Ha-
nákům posmívají: Celý deň v rukavicách
šil a ešče mu za pahnozty zašlo. Brt. v Osv.
1884. 32. Poď. Vz Pojíti, 1. Jdite = jděte.
Sá. — abs. Ale jdi!; Pojďtež, půjdeme!;
Jak to jen šlo, pokud to šlo. I šli co šli,
und sie gingen für und für der. Dch. Vody
šly (tekly). Vrch. Strojí se, jak to jde (jak
může). Brt. Stromy pěkně idú (rostou);
Přišel sem sa podívať (na trh), jak svět
ide; Zvony krásně idú (zvoní). Brt. D. 220.
Proč by to nešlo, dají-li se tomu šikovné
nohy? Šml. Po malé chvíli jde křik a . . .
NB. Tč. 2. Musí všeho nechať a jíť (umře);
Už by mohl j. (umříti). Tkč. PRáva jdou.
Vš. 152. Dílo jde. Čr. — po čem (jak,
kam). Od té doby pořád po něm šla, až
ho dostala (za muže); Ona chtěla, ale oni
po tom nešli (toho nedbali). U ChoceR. Vk.
Po své pRáci j. Ht. Sl. ml. 236. Každý jde
po Srdci svém a Rozumu. Šml. Šel po své
potřebě. NB. Tč. 93. Lidé šli a jeli po něm
v zástupech. Let. 19. Aby lid nešel po
těch, ježto ho vedou nepRavě. Zj. sv. BRig.
Oblec se v rúcho své a pojď po mne. ZN.,
BO. Jdouce po něm, kamkoli on půjde. V.
Ale ty poď po mné. Hus I. 101., II. 17.
Po vieře má jíti každý člověk; Aby tělo
šlo pokojně po něm (duchu); Aby šel po
něm; Tak že i práva ciesařova nestydie se
po duchovniech práviech j. Št. Kn. š. 11.,
52., 88., 145. — odkud (komu, kam, jak).
Z toho jde výdělek, Sá., puch, Us., hrůza,
Sá., nám prospěch, Kos., zima. Posp. Doba
střední jde od Husa až do druhé polovice
18. věku. Tf. H. 1. 6. Jižní hranice Ruska
jdou od ústí Dunaje až k zálivu Possiette
čarou přes 7000 verst dlouhou. Osv. I. 214.
Z toho nejde, že.. Us. Nejde-li k nám, ne-
půjde od nás (o tom, kdo se něčímu domu
vyhýbá). Us. Dch. Pojď s hůry dolů! Us.
Já jim zlodějem (jako z.) odtud nepůjdu.
U Rychn. Něch de z domu; Z toho světa
isť musela; Šla Naninka z trávy domu, tre-
fila se máti k tomu; Nepůjdu od milej, až
bude bílý den; Já půjdu od vdovy k vdově;
Až já půjdu z hodů dom, půjdu já pod
pérečkem. Sš. P. 13., 90., 349., 475., 660.,
720. Jde (z něho) krev jako z brava. Výb.
II. 10. Z toho by šlo, že ... . Žer. 343.
Z mlýna požitkové nejidů. List hrad. 1467.
Tč. Vyznal, že to vše šlo od Onše. Té. 39.
Skutek, kterýž z nie (z milosti) nejde; Mi-
losť jde k dětem, od dětí ku přátelórn se
šíří; Aby jim z toho plat šel. Št. Kn. š.
33., 42., 155. Vše jde u velikost' z malosti;
Pokolení, ježto v tělesné žádosti jde od
něho (od Adama). Št. Kn. š. — kam (komu,
s kým). J. na hřebíky, na maso atd. (= pro).
Mor. Brt. D. Chodí do dřev, do košů (= chodí
dělat drva, koše). Mor. Brt. D. Deš do boudy
(volání na psa)! Us. BPk. Ide na hadry

aby jich na jednom místě nakoupil, nabral;
Chodí po hadrách jako obchodník, skupuje
hadry po lidech; ide pro hadry, aby je na
jistém místě sebral všecky. Us. Brt. D. J.
na důl, Hř. 28., na učení, Brt. S. 8. vyd.
189., na odpočinek, Posp , na pomoc, Us.,
na lesy (do lesů), u Rychn., na pohřeb, na
pouť, ku zpovědi, Us. Pdl., na někoho, zu
Leibe gehen, Dch., na službu mezi cizí
lidi, Osv. 1. 184., před božský súd, do kar-
banu, na krchov, do pola širého, pod zá-
mek na žida, do roboty, na kvítky. Sš. P.
380., 478., 489., 570., 701., 725., 770., do
něčího domu, na vuoz, NB. Tč. 61., 199.,
ke mši, na smrť, Tč. 34., 36., u peklo, Výb.
I. 212., do království nebeského, Výb. II.
16., pod horu, Dal. 2. 22., v chrám, Kyt.
1167., před ciesaře, pryč, Pass., u věčný
život, do věčného ohně, Hus I. 5., 9., do
nebes, ku pravici, u věčný oheň, k spa-
sení, na modlitvy, v manželstvo, v zákon
(v řeholi). Št Kn. š. 21., 22, 23., 32., 46.,
64., 87. Darmo do nás (= k nám) chodíš.
Mor. a slov. Sl. ps. č. 197. Jdi na kata!
Drsk. Di v čérty, v pekli! Zlínsky. Brt.
Jdi k rasu, ať tě odře; Jdi na upálení,
třeba do Kremže, do Trantarie (daleko), na
zatracenou zem, ke všem všudy, ke všem
čertům, na šibenici, do pekla (a již tam zů-
staň, abych tě neviděl), ke všem sakramen-
tům, do horoucí basy, ke všem rohatým;
Jdi si do prdele. Us. Tkč. Šlo mu to do
hlavy (bylo mu to divno). Us. Snad bys
nechtěl, abych takhle šla na (= mezi) lidi?
U Rychn. Msk. Jdu už do 63. roku. Us.
Šla naň mdloba za mdlobou. Sá., Šml.
Slunko půjde v západ. Kká. K sl. j. 142.
Voda jde na kola. Us. Šel pod zem až
v temnosti. Kn. poh. II. 98. Kam jde vaše
dráha? Osv. VII. 32. Opona jde vzhůru.
Osv. 1871. 30. Nevím, jak může jíti nad
lidi (=mezi lidi). U Solnice. Frch. Teď to
jde se vším dolů. Sá. v Osv. I. 179. Takých
sluhů jde mandel do tuctu. Vlč. Šla dě-
večka, šla na vodu; Dyž pudu na trávu,
pudu po dolině; Snad ho voda vzala lebo
na vojno šil; Myselko, mysel má, jdeš na
dvě strany, jedna za šohajkem, druhá ne-
vím kady. Sš. P. 3., 72., 223., 278. (132.,
210., 371., 490.). Kto se chtějú se mnú bíti,
těm v ohradu sěmo jíti. Anth. I. 29. Nešlo
mu to k mysli. Let. 9. Rozumiem, že to na
mne jde; Bratr na ten purkrecht šel a na
něm i seděl. NB. Tč. 118., 156. Kam to j.
chceš? Výb. II. 20. Nahle jděte na onu
studnicu. Dal. 33. Jedni v týl, druzí v bok
Němcóm jidú. Dal. 68. 19. Těch hlas před
Bób. jdieše. Dal. 92. 41. Dobrovolně nepřá-
telům do rukou šel. BR. II. 122. Museli
bychom jemu, do čeho bychom nerádi šli,
v tom obvyknouti. Beck. II. 3. 117. Uči-
nivše to šli zase na jeho chléb. Půh. II.
441. Sv. Martina hrobu (dat. = k hrobu)
šel. Pass. Žej' jim vše pod ruku šlo. . . Št.
Kn. š. 161. — za koho. Já bych za něho
nešla (se neprovdala)! Us. Vk. Frajerečka
pyšná za druhého išla. Sl. sp. I. 14. Pôjdem,
za koho scem; Bár čo robte, preca zaňho
pujdem. Sl. ps. 30., 36. Nepůjdu ja za ma-
sařa, věru bych sa pořezala; Nač jsi za

401