533

Jmél: Slb., Kk., Rstp., Schd., jmélí:
Slb., Rstp., Čl., Sbtk., FB., Kom.; jmélo:
Mr., Rr. Sb., Byl. 14. stol. Jemela bílá
(Bž. 21.) = jmélí, mélí, mílí, mejlí, omelí,
jemola, jmél, viscum, die Mistel. Rstp. 779.
Cf. List. filol. VIII. 11. — J. dubové či
žluté či hnědé = ochmet europský, ochmetí,
loranthus, die Riemenblume. Rstp. 780. J.,
chamaeleon. Mr., Byl. 14. stol. — Cf. Čl.
56.-57., Čl. Kv. 164., FB. 35., Sbtk. Rostl.
223.-225., Kk. 200., Schd. II. 291., 235.,
Slb. 562., Kram. Slov., Rosc. 123., S. N.,
Mllr. 111., Rk. Sl. — Jmélí = stromové klí
(lep). J. rodí se na větvích. Kom. (Hk.).

Jmélina, jmélovina, y, f., das Viscinum.
Šm.

Jmélo, vz Jmél.

Jmélovitý. J. rostliny, loranthaceae: je-
mela, ochmet. Rstp. 778., Kk. 200.

Jmenák, a, m. = jmenáček. U Kolína,
u Poděbrad. Sml.

Jméně = zejména. Sv. ruk. 8. (v. 211.).

Jmenec, nce, m. = jmenovec. Šf. III. 179.

Jménečko, a, n., vz Jméno. Koll. III.
292.

1. Jmění, n., das Haben, Besitzen, die
Inhabung. J. tr., Ol. Gen. 23. 20. Dal mu
své dědictví k jmění (aby je měl), k dr-
žení . . . Vš. 275. Po súdném dni nebudem
mieti naděje, když již všecko v jistém j.
jměti budem. Št. Kn. š. 33.

2. Jmění, das Vermögen. J. peněžní,
Geld-, věcné, Sach-, aktivní, passivní, kme-
nové, výdajné. Us. Pdl. Všechno své jmění
prohnal krkem (projedl a propil). Us. Dhn.
Trvanlivým jměním ducha sv. něco učiniti.
KB. IV. Ktožkolivěk nevzdá všeho j., což
jmá, nemóž býti mým učenníkem. Pass.
14. stol. J. nespravedlivě nabyté nepotrvá
do třetího kolena. Us. Hkš.

Jměnice, e, f. = jmenovnice. Šm.

Jmeniny. O slaveni jich u Srbů vz
v Krsný (dod.).

Jmenník, a, m. = jměcek. Šm.

Jmenný, substantivisch. J. tvary slo-
vesné, Mus. 1880. 314., Bž. 167., slova (de-
nominativa), Křn.. příslovce (adv. nominale).
Křn. J. skloňování. Zbytky j. skloňování
jmen přídavných nejsou příliš hojny: žadno
vajco (Polom), vinno hrozno (Sedliště), za
staru (Trojanovice), k samu kostelu (Mo-
rávka), luňska roku (ib.), to je do polska
(zní po polsku, Příbor), z dalša, z vatša
(slov. zvéťša, Litultovice). Brt. D. — J.
chvála = chvála jména. Zastar. Gb. v List.
filol. IX. 289.

Jméno == nazvání atd. Jménem soudu,
im N. des Ger. J. tr. Hrůzy, jimž není jmen.
Kká. K sl. j. 5. Učinil to jen pro j , ut
aliquid fecisse videatur. Dch. Byl vládcem
dle jména toliko; J. zeměpisné, čelední.
Šmb. St. II. 220., 267. Namazal jim chléb
máslem, jen coby to jméno mělo (málo).
Us. Dbv. Dali jí vše, jen co na světě j.
nese. Us. Msk. Nesmíš dávať nikomu žádné
mino (nadávať mu). U Rychn. Lúbí sa mi
tvoje jménečko; Enom mně ostalo po tobě
jménečko. Sš. P. 270., 362. Dávala (před
námi) vinu jedné zde jménem Junákové;
Žaluje na Hanuše, neb kterak jemu koli

pravé jméno jest; Švagra svého jménem
Valchéře. NB. Té. 48., 49., 133. Pohoním
Ryška, jakž mu křestně jmě říkají. Půh.
II. 92. jmě tvé, jmene tvého. Ž. wit, 5.
12., 44. 18. Jmě. Hr. ruk. P. 34., 150. a j.,
BO. U řeky jménem .... BO. Jemuž jmě
Anselmas. Sv. ruk. 159. Nikdy jemu jména
sem neslýchal než Vejhák. Arch. I. 183.
Aby se bálo (srdce mé) jmene tvého. Ž.
wit. 85. 11. Jeho matka Johanna jmě jměla;
Nezapřel jsem tvého jmene. Pass. mus. 404.,
430. Jednej jmě bylo Agathona. Pass. Pa-
mětliv budu jmeni tvého. Bž. 109. Hora
Ararath jménem slovieše; Pro jmeno božie;
Ten jmeno Stilfrid mějieše. Výb. II. 10.,
19., 39. Hanslův syn jménem Jalil. Pč. 24.
Jmeno božie nadarmo béře; J. božie k pří-
saze béře. Hus I. 82. Nechtie jmieti jmene
křesťanského; Osvěť se jmě tvé; Jemuž
jmě bieše Josef; Královým jmenem. Št.
Kn. š. 8., 46., 80., 156. Přehled národních
jmen v jazyku slovanském. Vz Šf. III.
415. a n., Mus. 1835. IV. Jména božských
bytosti a nemocí, náčelníků, nebožtíků, od-
porná. Vz Šrc. 408., 410., 407., 409., otroků.
Vlšk. 263. J. staročeská, vz Hš. Dod. I.
2. č. 6. a 7., jm. osobní, 6. č. 19., jm. osob,
řek atd., 2. č. 6., jm. na mincích, 2. č. 5.,
jm. měsíců, 2. č. 6., neduhů a bylin, II. 41.
č. 266., str. 44. č. 281. J. na pečeti viece
se váží nežli znamení. Cor. jur. IV. 3. 1.
str. 391. Hádanka: Co jest tvého a čeho
lidé více užívají než ty (jméno). Km. 1886.
718. — Str. 645. a. 12. ř. sh. za Os. přidej:
Vz Rodový. —Ib. 22. ř. sh. za Hrač přidej:
V 2. vd. navrhuje: Petrovým, vz tam str. 11.,
ale širší sbor Matice čes. rozhodl se pro:
Petrovem. — Ib. 15. ř. zd. za -ův přidej : Vz
Ů. — Jm. v -o odvozená od jmen ženských
v -a skloňuje lid dle Ryba: Marjanko, y,
m., Hromadko, y, m. U Jič., u Skutče,
u Tábora. Ant. Mikenda a Stč. — J. křestní,
jsou-li bez přívlastku, mají též -ovi, jinak
-u: Dej to Petrovi, k sv. Petru. Bž. 80. —
Str. 646 a. 14. ř. sh. za slova přidej: Na
otázku čí odpovídají v Podluží vždy plu-
ralem : Jan Trubačových, dívča súsedových,
to jsú koně starostových. Též se říká: me-
nujú se Benešových. V Nové Vsi je chlapec
Košútkův, děvčica Košútkových.Vz -ka, -ěna.
Brt. — Na Moravě tvoří se jména manželek
ode jmen manželů příponami -ka (ьka), -ěna,
-ca; lašsky a částečně i vsacky: -ula, -uvka.
Mazáč — Mazáčka, Šesták — Šestáčka. Vz
-ka, -ěna, -ica, -ula, -ovka, -uvka a celý
článek v Brt. D. 147. — Pozn. Příkladem
jmen vlastních spravují se též obecná jm.
živnostníků: gazda — gazděna, posel — po-
slena, mlatec — mlatcula, kovař — kovarka,
bača — bačuvka. I jm. krav: lysena. sivěna,
lysula. Ib. — Příjmení mor. mužská od-
vozená od křestních jmen ženských. Jména
taková jsou dosti časta: Apoleňák, Běťák,
Dořák, Františák, Hadvižák (Hadviga), Ma-
řák, Marušák, Polušák, Poleksiňák, Petrušák,
Veruňák. Znamenají-li nemanželské syny
jako na př. v polštině, čili manžely? V mo-
ravských nářečích zdá se, že znamenají pů-
vodně oboje. Že i manžely znamenati mohou,
tomu nasvědčují některé důvody. Tak na