Předchozí (534)  Strana:535  Další (536) |
|
|||
535
|
|||
|
|||
dítě), fazol (Blatnice porn.); b) rodu ženského:
noclaha (uh.), łoža (uh.), stupňa (Jič.), mo- tyla (Jič.), pałacha (laš.), podešva (č. pode- šev, m.), tvaružka (laš.), klarneta (laš.), per- gamena (laš.), šátka (Jic. laš.), vlňanka (laš. = vlňák), šnuptychla (laš.), kapišona (laš.),
litra (laš.), klapeta (laš. = klepeto), játra (Jič. jed sem játru), jeď = jedi (laš), žaluď — žaludi (val.), ovoc — ovoce (val., laš); c)
rodu středního: strnadlo (pom.), strnádko i strnádka (uh.), iskerko (laš.; slov. isker- ska = bellis perennis), brlo (laš.), brko (uh.). — 2. Na Starojicku a na Laších, zvláště
v části moravské a na Frýdecku dívka ne- vdaná mluví o sobě neutrem. Taktéž mluví se neutrem k ní a o ní. Všude na Laších za- choval se tento způsob aspoň o třetí osobě, když se mluví o děvčátku: Hdě si byuo, Manďa? Byuo sem na úce, obracauo sem seno (Hodslavice). Šak už sem stanuté (= už jsem vstala). Já sem sa ho už na- prosiuo (ib.). — Ptal jsem se v Hodslavicích děvčátek, jak které je (t. j. jak se jmenuje křestním jménem), i odpovídalo jedno: „Ternu je Anděua, ternu Mila." A na otázku, čí jsou: odpovídala: Já sem Zelenkovo, to je Kubovo a to Kopečkovo. „Naša dívka," pravili mi v Morkově, „má 26 rokůch a my ma dycky tak pravíme: Hdě si bylo." — Rodiče i vdané dceři tak říkají, kdežto jiní o ní rodu ženského užívají. Sama mladá žena nesnadno té změně zvyká, a s počátku se tím i stydí. — 3. Rodu středního užívá se i o věcech jiného rodu, jakož i osobách, když se mluví s opovržením. Vrčí to po mě (pes). Neumí to ani zazpívať. — 4. Jm. brach jest f. i o muž. osobách ve rčení: Milá brachu! Brt. D. 162. — Jména zvířat opatřená přívlastkem mívají za nom. pl. akkusativ jako neživotná: sivé voly, vrané koně, mladé ptáky, drobné raky. Mor. Na- opak neživotná u přirovnání se životnými připodobňují se k nim: Chlapci jak hřebíci, jak válci. Oni sú takovi trami. Brt. D. O j. podstatném a přídavném vz Brt. D. 161-163. O jménech zdrobnělých na Mor. vz Brt. D. 149., 153. — J. dědičná rodů šlechtických zjevují se po prvé za krále Václava I. (1230.— 1253.); měšťané počali osobovati si je teprve v 16. stol. zhusta. Pal. Rdh. I. 116. Popis strčes. osobních a křestních jmen. Vz Mus. 1832. I. 60. atd. 187. atd., Pal. Rdh. I. 115. — 128. Rozbor etymologický místních jmen českoslov. Vz Mus. 1834. IV. 404. atd., Pal. Rdh. I. 128.-141. — Str. 646. b. ř. 22. zd. za Podstatný polož: Bž. 65. a násl., Pomístný, Pojmový, Složený, Prvotný, Po- množný, Pojednotný. — Ib. 17. ř. zd. za mě- síců polož: a národů: Čech, Němec. — Ib. 13. ř. zd. za Živa polož: b) většina jmen odtažitých označující stav a vlastnosti: ne- moc, nouze, ctnosť, statečnosf atd. Bž. 71. — J. = pověsť (str. 646. a.). Já jdu na pořádek a ne na jméno. Us. Pakli by prve zlé j.jměl. NB. Tč. 120. Dražšieho nic nenie jmene do- brého; Střez se jmene zlého. Dal. 76. Sbožie a rozkoš přestane, jedinéť dobré jmě ostane; Opustě všě po duši, dobývaj jmene ctného. Dal. 105. Ze jména (dle j.) byl věhlasný. Alx. — Ve jménu. V tohoj jmeni, o němž |
kázal. Výb. II. 6. Ve jmenu tvém. Ž. wit.
62. 5. — Ve jmě. Sv. ruk. 160. (v. 34.). V naše jmě budú k tobě volati; Tobě v jich jmě česť činiece. Výb. II. 13., 18. Na to vem odpoviedámy a v jmě božie za právo nalezujem. Arch. IV. 358. Jdi ve jméno boží. BN. Ve jmeno Jesu Kristovo pozři a viz. Št. N. 179. II. A tak počnu je ve jmě božie; Ktož přijme spravedlného ve jmě spravedlného; Cožkoli budete prositi u mé jmě; Světiti toho svatého den, ve jmě kte- réhož jest založen kostel; Ne ve jmě po- vědieti sluší, s kým jest shřešil. Št. Kn. š. 6., 34., 222., 241., 246., 253 — Ze jména. Jenž ze jmene byl věhlasný. Alx. Vz hořeji u j. = pověsť. Pište židóm ze jmene mého. BO. — Jménem = jmenovitě. A tak aby vždy plnil kázánie jeho jmenem desatero; Protož písmo praví a jmenem sv. Jan; Ktož by kúpil jen tak holý plat a nekúpil něčeho jmenem, s čeho by jemu měl ten plat jiti; Sám nevěda jmenem, čeho žádá. Št. Kn. š. 36., 72., 154., 188. Jmenodárce, e, m., der Namengeber.
Dch. Jmenodavce, e, m. = jmenotvorce. Šm.
Jmenopis, u, m., das Namenverzeichniss.
Jir. (Šf. III, VIII.) Jmenoslov, u, m., das Namenverzeichniss,
repertorium. Šd. J. či slovník osobných jmen sebraný od Pačice 1828. Jmenosloví. České j. Vz Pal. Rdh. I.
115. Jmenoslovný. J. zkoumání. Jir. Osv.
1886. 911. Jmenotvorce, e, m., der Namengeber,
Nenner. Šm. Jmenovací dekret. Pr. tr.
Jmenovaný. Jurný, otec sirotka již jmeno-
vaného. Lidé nyní j-ní (toho) povědomí ne- jsú; Dluh v žalobě j-ný. NB. Té. 166., 61., 46. — J. = proslavený, na slovo vzatý. Dal. Mezi hrdinami byl najjmenovanější, nomina- tissimus. BO. Jmenovati se čím. A protož jmenuje
se (spravedlnost) matkou všech lidských nařízení. Kol. 3. Se všemi užitky, kterýmiž se koli jmény j. mohú. List. hrad. 1482. Té. — s nom. Skutečné, stálé jméno vy- jadřuje se při slovesech slouti, j. se nomina- tivem. V tom městě, jež Velehrad sluje. .. Brt. S. 3. vd. 64. Sr. konec původ. článku. — koho k čemu: k soudu. Zř. F. I. — komu. Aby sobě j-li, jakými by sobě pe- nězi platiti měli. NB. Tč. 29. — zač. Ty penieze nebyly j-ny za ten les a zaplaceny. Půh. II. 618. — se. Nepřijde na to, jak se kdo jmenuje, ale jaký je. Us. Tč. — se nač. Jak se menuješ na přezvisko. Laš. Tč. Jmenovatlivý pád = nominativ!! Utvořil
Rosa. Jmenovatý. BO.
Jmenovitě. Tovařiš Tlukuov v tej ža-
lobě jest s Tlukem j. obžalován. NB. Tč. 82. P. B. z Kunštata, j. z Poděbrad. Půh. II. 528. (II. 611.). Proč, když angel jmenoval jest apoštoly, Petr jmenován jest j. ? Hus II. 135. J. die: Ktož... Št. Kn. š. 53. Jmenovitý. Fojt žalobníkovi rok složil
do dne j-tého; Dali mu rok j-tý po súdě |
||
|
|||
Předchozí (534)  Strana:535  Další (536) |