538

Joška, y, m. — Josef. Mor. a slov.

Jošt a, m., os. jm. Půh. II. 219., Tk. II.
537., III. 648., IV. 729., V. 129., VI. 349.,
Žer. Záp. I. 124., 125., Sbn. 661., Blk. Kfsk.
1330.. Hš. Dod. II. 18. č. 119., S. N.

Jotace. O významu jotace v rukopisech
staročeských napsal Gb. Vz Listy filol.
1878. 183.— 217. J. novočeská po retnicích
a důležitosť její pro staročeštinu. Ib. 1880.
122.— 125. J. strč. Ib. 1880. 155. J. ve sla-
bikách lju, cě, zě, sě. Ib. 1880. 111. Cf.
Anth. Jir. I. 3. vyd. IV. Jotované neboli
měkké b, p, v, m v laštině mnohem častější
jest nežli v nářečí slovenském a valašském:
choruba (korouhev), hubanka (hubová po-
lévka), dubanky (dubinky), pasť, pata, patro,
paď (píď), pantať (pantati, motati), vaz,
z fojstva, žije z ciganstva, šibenstva, zlo-
dějstva (nom. ciganstvo, šibenstvo, zloděj-
stvo!), lidstva (lidstvo), Moravan, drvař,
kravař — kravárka, za Połomum, słamunka
(= słamanka), smať se. — Na Frýdecku
i koncové m vyslovuje se měkce, na př.
v imperativě: vem śe (vezmi si). Brt. D.

Jotačení, n. = jotace. Rk.

Jotisté Vz Zl. Jg. 75., 178.

Jotrnica, e, f. = jitrnice. Laš. Tč.

Jotro, a, n. = játro. Laš. Tč.

Jouchl, a, m. = žid (převzdívka). Us.
Rgl.

Jovej (výkřik bolesti)! Brt.

Jovian. O J-novi císaři kronika. Jir. Ruk.

I. 325., Hš. Dod. II. 16. č. 100., Pyp. K.

II. 308.

Joviáš, e, m. = Joviš, Jupiter. Šm.
Jovina, y, f. = Juno. Šm.
Jozefček = zahradní květina. Slov. Phld.
IV. 5.

Jož = již. Mor. Šak j. naše láska jde na-
zpátek. Sš. P. 404.

Jožička, y, f. = Josefka Dh. 126.

Jožka, y, m. = Josej. Mor. Šd.

Jožko, a, m. = Josef. Slov.

Jožo, a, m. = Josef. Slov. Dbš., Hdž.
Šlb. 27.

Jse = se. K tom j. zná; Potom j. roz-
dělili. NB. Tč. 25., 62. a j.

Jsoucí. Keď je blato, nemám súcich (do-
brých) čižiem na to. Slav. II. 5. Pýchy ne-
maj v srdci, neb si na nišť súci; Staraj sa,
abys po smrti bol do nebe súci; Ne všecko,
co najdeš v míse súcé, je k jedení; Pijač
není na nišť súci v jakémkolvek stave;
Chudoba kunšty učí, ne každý je k něj
súci. Slov. Tč.

Jsoucno, a, n. Dk. Děj. f. 149., Msr.
17., Vck. Ar. II. 4.

Jsoucnosloví, n., die Wesenlehre. Dk.
Děj. f. 149.

Jsoucnost'. Pap., MH. 3, Dk., Vch. Ar.
II. 34., S. N.

Jsoucnověda, y, f. = jsoucnosloví. Dk.
Děj. f. 149.

Jsoucnozor, u, m. Dk. Děj. f. 150.

Jubilantka, y, f. = žena slavící své ju-
bileum. Us. Pdl.

Jubilarní, lépe: jubilejní. Šm.

Jubilejní, Jubileum-. J. slavnosť. Mus.
1880. 367.

Jubúčko, a, n.= jablko, mor. Osv. 1884.
1. 50.

-júčký, přípona: dobřúčký (velmi dobrý),
teňúčký, pěkňučký atd. Mor. Brt. D. 153.

Juda, y, m. Šimona a Judy, zima je
všudy. Us. Tč. Na Šimona Judy zima spadne
s půdy. Us. Vk. Svatého Šimona a Judy,
paste pasáci všudy. Us. v Krkonš. Hk.

Judáf, u, m. = pečivo. U Litovle. Kčr.

Judášovo ucho, exidia auricula Judae,
rostl. Slov. Rr. Sb.

Judiciosní paměť. Dk. P. 80.

Judikatní kniha, kniha judikatů (roz-
hodnutí), das Judikatenbuch. Pr. tr.

Judin, a, o, Judae. Judina města, Judiny
dcery. Ž. wit 68. 36., 96. 8.

Judita, y, f., os. jm. Tk. I. 610., II. 93.

Judův, -ova, -ovo Judovo pokolenie.
Ž. wit. 77. 60.

Jugno, a, n. = horreum, slov. List. filol.
VIII. 30.

Juh =jih, MV., odměk, tání. Val. Brt.
D. 220., Slov. Ssk.

Juha, y, m., os. jm. Též nadávka: Ty
juho! Mor. Šd.

Juhan, a, m., os. jm. D. ol. III. 253.

Juhana, y, f. = hmyz s velikými nohami.
Mor. Brt.

Juhanka, y, f., os. jm. D. ol. IV. 283.

Juhás, a, m. = pastýř ovcí, ovčák, der
Schafhirt. Slov. a mor. Brt. D. 220., Mkl.
Etym. 245. Krávy pase guliaš, ovce j. Pokr.
Pot. I. 72. Daj mi Bože, daj mi frajera
bojtára, frajera bojtára a j-sa muža, abych
prekvitala jak v zahrádce roža. Sl. ps. 21.
Keby aspoň priséu ten nevolný j., dala by
mu perko, čo koštuje peňáz. Ib. 245. Čo
sa stalo u nás? Spadou (spadl) z hrušky
j.; Nebolo jej doma, bola v lesi, chodila
s perečkem za j-sy. Koll. Zp. II. 119., I.
197. — J. = trhan. Mor. Brt. — J., psí
jm. Mor. Brt.

Juháska, y, f. = pastýřova zena. Slov.
Bern.

Juháský = pastýřský. Slov. Bern.

Juhati = hujati, mařiti. — co: peníze,
verschwenden. Laš. Tč. — J., lustig, fidel
leben. Laš. Tč.

Juhnouti = jihnouti, táti. Mor. Brt. D.
220. Vz Juh. Slov. Loos.

Juhovec, vce, m., der Südwind. Slov.

Juhový = jihový. Mor. Brt. J. větríček.
Sš. P. 324.

Juhúcnúť. Enem to v krku juhúcne
(když pojídá škubánky, udělá: juhúc). Val.
Brt. D. 220.

Juhyně, ě, f. = hloubka vody; hluboká
roklina; ráztokami protrhaný, téměř nepří-
stupný pozemek. To sú samé j-ně (zmoly).
Val. Brt. D. 220. — J. = říčka u Kelče na
Mor. Vck.

Jucha, y, f. = jícha, polévka. Slov. Ssk.
Cf. Kapustňárka (dod.).

Juchač, e, m. = křikloun. Sá.

Juchati = juch vykřikovati, jauchzen.
Dch., Tč., Šd. Dupe, tleská, juchá. Pokr.
Z hor 47.

Juchej! Heisa! Výkřik radosti, veselosti.

Juchovník, u, m., der Kalistrauch. J.
obecný, a. aphylla. Vz Rstp. 1275.