Předchozí (540)  Strana:541  Další (542) |
|
|||
541
|
|||
|
|||
Jutroniti, il, ění = jitřní zpívati, matu-
tinum říkati. Šd. exc. Jutta, vz Juta.
Juttový, vz Jutový.
-júvať, přípona: vidúvať, seďúvať, slysú-
vať, klečúvať. Mor. Brt. D. 155. Juvia, e, f. J. ztepilá, bertholletia excelsa,
rostl. Ves. IV. 73. Juž = nyní. A j. která jest čáka má;
J. vstanu. Ž. wit. 38. 8., 11. 6. — Hr. ruk. |
91. Kde j., ubinam. Kde j. jsú. Ž. wit.
Deut. 26. Južiti, il, ení — táti, thauen. Juží. Val.
Vck. Južní = jižní. Mor. Tč. Slov. Loos.
Jza = lza, lze, möglich. Mor. Dyby bylo
jza, to bych to urobil, ale něbylo jza. Las. Tč., Brt. D. 361. Jžéhati. Syny své v ohni jžehachu. M.
Vz Žahati. |
||
|
|||
K.
|
|||
|
|||
Str. 651. a. ř. 21. zd. přidej: 6. S b:
skrybačky = škrkačky, sirky. Frydl. Brt. D. 110. — 7. S c, v, vz C, V. — Ib. ř. 1. zd. Tisnut = tisknouti. Brt. D. 111. Letěti, lit. lêkti. Mkl. aL. 238. Cf. o k Vm. ad Mkl. 29. — Dod. ze Šf. K. se přestrojuje 1. v č: bokán — bočán, kavka — čavka, kaditi — Čaditi, kápě — čapka — čepice, kmýří — chmýří — čmýří, kmýrati — čmý- rati, kuvík — čuvík; 2. v c: kvičala — cvíčala — cvrčala, zvonek — zvonec, slunko — slunce, květ — rus. cvět; c) v s: klo- niti — sloniti — cloniti, kluzký — slzký, srdce — řec. xapáia, ykveiv — slouti. Šf. III. 544., 558. a násl. — K přirážka: crkati, noukati, ždíti — slov. zmýkati. Šf. III. 510., 532. — K v jazycích indoeuropských vz v List. filol. I. 120. a násl. — K předložka. Cf. Listy filol. I. 319. Ku bývá ve staré češtině z pravidla jen před retnicemi (od- chylky některé jsou Gb. známy teprve z konce 14. stol.), nejčastěji před p, v Ž. wit. jen před p a b. Vz Ž. wit. 225. — K špatně užíváme m. na: Jdu k hostině (na hostinu), ke mši, k zábavě, máme něco k prodeji, dáváme a béřeme k vědomosti, nemocný k smrti (na smrť). Brt. S. 3. vd. 81. 1. -ka přípona připíná se a) k trpnému pří-
čestí v -en (-ěn, -án): lepen-ka, pomněnka, čítanka ; b) ku přídavným jménům látkovým odvozeným příponou -ěn: dřevěn-ka; c) od jiných adj.: červen-ka; d) ke zdrobnělým od subst. v -ena: pradlena — pradlenka. Vor. v Pdg. 1882. 285. Cf. Bž. 233. — Pří- pona -ka tvoří jména prací domácích i pol- ních : dřička (draní peří), kopačka, mlacka, oračka, svážka, trhačka; b) zastupuje jiné přípony: bolačka (bolák), dávka (Saň), mr- zutka (mrzutosť), pokúška (pokos), skládka (skládání), túlka (potulování), vyprovázka (vyprovázení), čépka, jalůvka, slépka, ma- kůvka (čepice, jalovice, slepice, makovice). Vz více v Brt. D. 144. — Jména manželek tvoří se od jmen manželů příponami -ka (-ьka), -ěna, -ca (-ica), -ula, -ovka, -uvka: Mazáč — Mazáčka, Šesták — Šestáčka, Za- pletal — Zapletalka, Zkusil — Zkusilka, |
Jahoda — Jahodka, Macha — Maška, Blecha
— Bleška, Vlha — Vlžka, Miklica — Mi-
klička. Brt. D. 147. Cf. -ena (dod.). Jméno a ostatní příp. uvedené. Davidka. NB. Tč. Jasenka = ovce koupená z Jasené; valaška = ovce valašská. Mor. Brt. Přípona -ka jmen narodů, rodin: Češka, Moravka, Polka, Polačka, Slovanka, Slezačka, Bavorka, Ra- kušanka, Římanka, Vlaška atd. Vz Šf. III. 422. — Příp. -ka skládá se s předložkami: poka, doka (=pokel, dokel). Brt. D 173. — O dnuka, vonka, dneska a p. vz Prk.
Studie o dativě 6. — Cf. Ka-ový (k. pří- pony). Kaaba, y, f. = stavba čtverhranná; chrám
v Mekce a čtverhranná modlitebnice v něm. Vz Kram. Slov., S. N. Kaba, y, f. = kobka, síň. Us. u Žirovn.
Vlk. Kába, y, m., os. jm. Mus. 1880. 32., Pal.
Rdh. I. 121., Tk. IV. 677., V. 244., Blk. Kfsk. 1330., Sdl. Hr. III. 303., IV. 370., V. 285., S. N. IV. 467. Kabacjár, a, m. — kabátník, nadávka
pánům. U Star. Hrozenkova. Vck. Kabač, e, m. = pagáč.
Kabalický, kabalní, kabalistisch. Šm.
Kabálka, Kabárna, y, f., Johannesthal,
ves u Horosedel v Rakovn. Kaban, rus. = shluk, hnízdo rudy, der
Stock. Hř. 28., KP, III. 66. Kabaňa, dle Káča = kabaně, halena.
Slov. Ej ženiu (ženil) by sa, čižiem němám, ej otrhanú kabaňu mám. Sl. ps. 345. Kaba- nice i šiřice jsou pěkně šňůrkami pošity. Pokr. Pot. I. 47. Na morav. Valašsku = Spenser. Brt. Na Zlínsku = starý, ošumělý kabát. Brt. Vz Kabanica, Kabanka. Kabinica, e, f. = mužský i ženský ka-
bát z hrubého bieleho sukna. Slov. Rr. Sb. K., chlamis, soukenný kabát. Bartol. K., kabanka == kabátec bílý, černě vyšitý, nosí se přes ramena visící. Hdk. C. 378. Závěsno přes ramena nosí muži k-ce, pláště to, které pod hrdlem spínají. Pokr. Pot. I. 162. K. šňůrkami pěkně pošité. Ib. I. 47. S ramenou spadaly jim bílé soukenné kabaničky, sepjaté |
||
|
|||
Předchozí (540)  Strana:541  Další (542) |