541

Jutroniti, il, ění = jitřní zpívati, matu-
tinum říkati. Šd. exc.

Jutta, vz Juta.

Juttový, vz Jutový.

-júvať, přípona: vidúvať, seďúvať, slysú-
vať, klečúvať. Mor. Brt. D. 155.

Juvia, e, f. J. ztepilá, bertholletia excelsa,
rostl. Ves. IV. 73.

Juž = nyní. A j. která jest čáka má;
J. vstanu. Ž. wit. 38. 8., 11. 6. — Hr. ruk.

91. Kde j., ubinam. Kde j. jsú. Ž. wit.
Deut. 26.

Južiti, il, ení — táti, thauen. Juží. Val.
Vck.

Južní = jižní. Mor. Tč. Slov. Loos.

Jza = lza, lze, möglich. Mor. Dyby bylo
jza, to bych to urobil, ale něbylo jza. Las.
Tč., Brt. D. 361.

Jžéhati. Syny své v ohni jžehachu. M.
Vz Žahati.

Str. 651. a. ř. 21. zd. přidej: 6. S b:
skrybačky = škrkačky, sirky. Frydl. Brt.
D. 110. — 7. S c, v, vz C, V. — Ib. ř. 1.
zd. Tisnut = tisknouti. Brt. D. 111. Letěti,
lit. lêkti. Mkl. aL. 238. Cf. o k Vm. ad
Mkl. 29. — Dod. ze Šf. K. se přestrojuje
1. v č: bokán — bočán, kavka — čavka,
kaditi — Čaditi, kápě — čapka — čepice,
kmýří — chmýří — čmýří, kmýrati — čmý-
rati, kuvík — čuvík; 2. v c: kvičala —
cvíčala — cvrčala, zvonek — zvonec, slunko
— slunce, květ — rus. cvět; c) v s: klo-
niti — sloniti — cloniti, kluzký — slzký,
srdce — řec. xapáia, ykveiv — slouti. Šf. III.
544., 558. a násl. — K přirážka: crkati,
noukati, ždíti — slov. zmýkati. Šf. III. 510.,
532. — K v jazycích indoeuropských vz
v List. filol. I. 120. a násl. — K předložka.
Cf. Listy filol. I. 319. Ku bývá ve staré
češtině z pravidla jen před retnicemi (od-
chylky některé jsou Gb. známy teprve
z konce 14. stol.), nejčastěji před p, v Ž. wit.
jen před p a b. Vz Ž. wit. 225. — K špatně
užíváme m. na: Jdu k hostině (na hostinu),
ke mši, k zábavě, máme něco k prodeji,
dáváme a béřeme k vědomosti, nemocný
k smrti (na smrť). Brt. S. 3. vd. 81. 1.

-ka přípona připíná se a) k trpnému pří-
čestí v -en (-ěn, -án): lepen-ka, pomněnka,
čítanka ; b) ku přídavným jménům látkovým
odvozeným příponou -ěn: dřevěn-ka; c) od
jiných adj.: červen-ka; d) ke zdrobnělým
od subst. v -ena: pradlena — pradlenka.
Vor. v Pdg. 1882. 285. Cf. Bž. 233. — Pří-
pona -ka tvoří jména prací domácích i pol-
ních : dřička (draní peří), kopačka, mlacka,
oračka, svážka, trhačka; b) zastupuje jiné
přípony: bolačka (bolák), dávka (Saň), mr-
zutka (mrzutosť), pokúška (pokos), skládka
(skládání), túlka (potulování), vyprovázka
(vyprovázení), čépka, jalůvka, slépka, ma-
kůvka (čepice, jalovice, slepice, makovice).
Vz více v Brt. D. 144. — Jména manželek
tvoří se od jmen manželů příponami -ka
(-ьka), -ěna, -ca (-ica), -ula, -ovka, -uvka:
Mazáč — Mazáčka, Šesták — Šestáčka, Za-
pletal — Zapletalka, Zkusil — Zkusilka,

Jahoda — Jahodka, Macha — Maška, Blecha

— Bleška, Vlha — Vlžka, Miklica — Mi-
klička. Brt. D. 147. Cf. -ena (dod.). Jméno
a ostatní příp. uvedené. Davidka. NB. Tč.
Jasenka = ovce koupená z Jasené; valaška
= ovce valašská. Mor. Brt. Přípona -ka
jmen narodů, rodin: Češka, Moravka, Polka,
Polačka, Slovanka, Slezačka, Bavorka, Ra-
kušanka, Římanka, Vlaška atd. Vz Šf. III.
422. — Příp. -ka skládá se s předložkami:
poka, doka (=pokel, dokel). Brt. D 173.

— O dnuka, vonka, dneska a p. vz Prk.
Studie o dativě 6. — Cf. Ka-ový (k. pří-
pony).

Kaaba, y, f. = stavba čtverhranná; chrám
v Mekce a čtverhranná modlitebnice v něm.
Vz Kram. Slov., S. N.

Kaba, y, f. = kobka, síň. Us. u Žirovn.
Vlk.

Kába, y, m., os. jm. Mus. 1880. 32., Pal.
Rdh. I. 121., Tk. IV. 677., V. 244., Blk.
Kfsk. 1330., Sdl. Hr. III. 303., IV. 370., V.
285., S. N. IV. 467.

Kabacjár, a, m. — kabátník, nadávka
pánům. U Star. Hrozenkova. Vck.

Kabač, e, m. = pagáč.

Kabalický, kabalní, kabalistisch. Šm.

Kabálka, Kabárna, y, f., Johannesthal,
ves u Horosedel v Rakovn.

Kaban, rus. = shluk, hnízdo rudy, der
Stock. Hř. 28., KP, III. 66.

Kabaňa, dle Káča = kabaně, halena.
Slov. Ej ženiu (ženil) by sa, čižiem němám,
ej otrhanú kabaňu mám. Sl. ps. 345. Kaba-
nice i šiřice jsou pěkně šňůrkami pošity.
Pokr. Pot. I. 47. Na morav. Valašsku =
Spenser. Brt. Na Zlínsku = starý, ošumělý
kabát. Brt. Vz Kabanica, Kabanka.

Kabinica, e, f. = mužský i ženský ka-
bát z hrubého bieleho sukna. Slov. Rr. Sb.
K., chlamis, soukenný kabát. Bartol. K.,
kabanka == kabátec bílý, černě vyšitý, nosí
se přes ramena visící. Hdk. C. 378. Závěsno
přes ramena nosí muži k-ce, pláště to, které
pod hrdlem spínají. Pokr. Pot. I. 162. K.
šňůrkami pěkně pošité. Ib. I. 47. S ramenou
spadaly jim bílé soukenné kabaničky, sepjaté