543

Divoká říčka se na kola kácí (ve mlýně).
Kká. Š. 44. An sě tamo sěmo kácie. Hr.
ruk. 429. — jak. Proud s jekem se kácí
v strž. Vrch. Lípa s praskotem kácela se
k zemi. Osv. I. 277. — odkud. K. se se
skály v propast. Us. Pdl.

Kaciba, y, f., zygophyllum, das Doppel-
blatt, rost. K. obecná, z. fabago. Rstp. 266.

Kacibovité rostliny: kaciba, gvaják, na-
šupinec. Rstp. 266., Kk. 239.

Kacíř = kdo nepravé smysly o víře za-
číná n. po nich jde. Blř. — Pass. 405. a j.
K. od Katharů, sektářů na konci 12. stol.
a později. Vz Pal. Rdh. II. 438., Dal. 150.,
Št. Kn. š. 8., Bibl., Hus I. 476., S. N.

Kacířný člověk. ZN.

Kacířovatel, e, m. = kdo koho kacířem
prohlašuje. Sami k-lé a inkvisitoři to vy-
znávají. Koll. III. 206.

Kacířovati koho = kacířem prohlašo-
vati.

Kacířový nepřítel. Pass. 303.

Kacířský. K. učení, Us. Pdl, bludy.
Št. Kn. š. 13., 126.

Kacířství = bludné učení nesrovnávající
se s pravou vírou. Blř. — Pass. 376. Nej-
starší nám posud známé stopy k. v Čechách
sahají do r. 1214. Pal. Rdh. II. 439. — Alx.,
Št. Kn. š. 141. K. jest držení neústupné
bludu proti písmu svatému. Hus I. 389.

Kácivý, umstürzend. Má, koupil si k.
boty (o opilém). Us. Dš., Sn., Bda.

Käcka, y, f., vz Štica. Slov. Ssk.

Käckovať = šticovati. Slov. Ssk.

Kaclechy. Sdl. Hr. IV. 55.

Kacnúti, einen leichten Schlag, Stoss
geben. Slov. Loos.

Kacolhota, y, f. = Lhota Kačkova, Lhota
Kacowa, ves u Benešova.

Kácov, a, m., Katzow, městečko u Uhlíř.
Janovic. Sdl. Hr. II. 277., S. N., Rk. Sl.,
Blk. Kfsk. 61., 62.; myslivna u Mnich. Hra-
diště; mlýn u Star. Benátek.

Kácovec, vce, m., Katzowes, ves u Vla-
šimě. Rk. Sl.

Kacovský Dvůr u Lobosic

Kacúr, a, m. Tretí chodí popod múry,
kole žáby, hady a k-ry. Sl. spv. VI. 225.,
Koll. Zp. II. 58.

Káča. Hádejte, hadači, jak je (jak slove)
naši Kači? Mor. Brt. Až přijde K. z komedie,
z Brna (o neurčité době), z vojny (= nikdy).
Us. Pkt., Dbv., Sd. Už jde K. z komedie
(už je konec). Us. Rgl. Točí se jak Káča
v čepci, šiška na másle, holub na báni, vůl
na ledě. Brt. Ty seš jako stará K. (= ble-
kotný). U Rychn. Už je po Káčině svatbě
(konec). Us. Tkč. Cf. Kateřina. — K, na-
dávka. To je kus pobrčené Káči! U Olom.
Sd. — K. = dětská hračka ze dřeva ve
způsobě překloněného kuželíčku, mnohými
vroubky opatřená, která bičíkem švihána
jsouc rychle se točí. Dch., Osv. 1884. 533.
— K. Šátek na Káču, na vojačku, na vo-
jandu uvázati = na babku. U Táb. Blk. —
K, das Ruderbrett bei den Rudern an der
Moldau. Sl. les. — K. = pokladnice. Ve
zloděj, řeči. — K. = ovce s velikou černou
hubou. Val. Brt. — K. = čtyřkrejcar. U Olom.
Sd. -- K. = kačena, kachna. Slov. Ssk.

Kačací, Enten-. Slov. Loos.

Kačacína, y, f. = kachní maso, pečené.
Slov. Hdž. Šlb. 86.

Kačafara, y, f = jistá hra v karty.
U N. Kdyně. Rgl.

Kačák, u, m. (Svatojanský potok) = po-
tok, vzniká na Žbáně u Renčova, teče mimo
Žehrovice, Družec, Chrustenice a Lodenice
do Berounky. Kv. 1885. 642.

Kačalmajka, y, f. = kacabajka V Bo-
huslav. Neorl.

Kačanovy = Kacanov. Blk.

Kačarek = kačírek. Šm.

Kačati = mandlovati, váleti, mangeln.
Dze by si jich (košile) kačala? Sl. spv. V.
193.

Káče, slov. kača. A to húse lidi kúše
a to k. pěkně skáče. Sš. P. 621. Přišel domů
jako k. (mokrý). Us. Dhn. — K., os. jm.
Tk. V. 135.

Kačecí, Enten-. Slov. Rk.

Kačecina, y, f., das Entenfleisch. Slov.
Šm.

Kačena = kachna. Přes potok skákala,
k-ny lapala, k-ny divoké děvče modrooké.
Sš. P. 515. Hádanka: Jede, jede panáček,
má žlutý zobáček, kde voděnka hrčí, tam
zobáček strčí. Km. 1887. 718. — K., v me-
chan., der Vorsatzdaumen. Šp. — K. K-ny
dělati = mísky kamenem na vodní hladině.
U Malče. Olv. Cf. Kačery.

Kačeňák, u, m. = břicho, žaludek, který
vše stráví. Mor. Brt., Vck.

Kačenářský, Entenfänger.- Šm.

Kačenářství, n., die Entenf ängerei. Šm.

Kačenčin, a, o. K. srdenko. Sš. P. 93.

Kačenečka, y, f. = Kačenka, Katharine.
Sš. P. 131.

Kačení žaludek (dobrý), Us., zelí. Sk.
Črty 128. K. mýdlo také = květina, která,
močí-li a tře-li se, pěny dává. U Tov. Mtl.;
potoční oblázky = kačinec. Mor. Brt. D.
221.

Kačenka, verpa, die Bastardmorchel,
houba. K. náprstková, v. digitaiiformis;
ozdobná, v. speciosa; zpružná, v. hybrida;
skoulonohá, v. rimosipes. Vz Rstp. 1933.
U Třebonína = blatouch, Olv,, na Policku =
plná chudobka. Kšá. K. Šátek na k-ku
vázati (na babku). U Pravíkova. Dšk. —
K. Má K-ku (o lysém). Bdl. — K. = tmavé
vězení, dunkle Strafkammer. Dch.

Kačenník, a, m. = prodavač kačen, ka-
chen. Tk. II. 405.

Kačer. Cf. Mkl. Etym. 108. Divoké k.
oprav v: Divoký k. Kačor (laš.), kachňák
(u Nov. Města), kachák (u Žďáru), šmák
(u Biskupic), čmák (u Dačic). Brt. Také:
ličák. Sl. les. Sedí k. v okně, ocásek mu
mokne, kač, kač káčerku, kač, kač, a ty
dcérečico neplač. Sš. P. 478. Káčer v zemi
zaklopen, že toliko hlava vyniká. Šohaj,
jemuž je káčera umlátiti, má zavázané oči,
an ho gajdoš vodí. Sš. P. 719. Káčer na
dolině, kačka v šuchorině, k. na ňu volá:
Vrať sa, dušo moja. Sl. sp. 50. K. vida ka-
čenu kamsi spěchati, ptá se jí: ,Kaj iděš?
Kaj iděš?' „Do jazera, do jazera," odpovídá
mu kačena. Dále k. vyzvídá: ,Pro co, pro
co?' Načež kačena: Pro žabu, pro žabu. Km.



	543

	Divoká říčka se na kola kácí (ve mlýně). Kká. Š. 44. An sě tamo sěmo kácie. Hr. ruk. 429. — jak. Proud s jekem se kácí v strž. Vrch. Lípa s praskotem kácela se k zemi. Osv. I. 277. — odkud. K. se se skály v propast. Us. Pdl. Kaciba, y, f., zygophyllum, das Doppel- blatt, rost. K. obecná, z. fabago. Rstp. 266. Kacibovité rostliny: kaciba, gvaják, na- šupinec. Rstp. 266., Kk. 239. Kacíř = kdo nepravé smysly o víře za- číná n. po nich jde. Blř. — Pass. 405. a j. K. od Katharů, sektářů na konci 12. stol. a později. Vz Pal. Rdh. II. 438., Dal. 150., Št. Kn. š. 8., Bibl., Hus I. 476., S. N. Kacířný člověk. ZN. Kacířovatel, e, m. = kdo koho kacířem prohlašuje. Sami k-lé a inkvisitoři to vy- znávají. Koll. III. 206. Kacířovati koho = kacířem prohlašo- vati. Kacířový nepřítel. Pass. 303. Kacířský. K. učení, Us. Pdl, bludy. Št. Kn. š. 13., 126. Kacířství = bludné učení nesrovnávající se s pravou vírou. Blř. — Pass. 376. Nej- starší nám posud známé stopy k. v Čechách sahají do r. 1214. Pal. Rdh. II. 439. — Alx., Št. Kn. š. 141. K. jest držení neústupné bludu proti písmu svatému. Hus I. 389. Kácivý, umstürzend. Má, koupil si k. boty (o opilém). Us. Dš., Sn., Bda. Käcka, y, f., vz Štica. Slov. Ssk. Käckovať = šticovati. Slov. Ssk. Kaclechy. Sdl. Hr. IV. 55. Kacnúti, einen leichten Schlag, Stoss geben. Slov. Loos. Kacolhota, y, f. = Lhota Kačkova, Lhota Kacowa, ves u Benešova. Kácov, a, m., Katzow, městečko u Uhlíř. Janovic. Sdl. Hr. II. 277., S. N., Rk. Sl., Blk. Kfsk. 61., 62.; myslivna u Mnich. Hra- diště; mlýn u Star. Benátek. Kácovec, vce, m., Katzowes, ves u Vla- šimě. Rk. Sl. Kacovský Dvůr u Lobosic Kacúr, a, m. Tretí chodí popod múry, kole žáby, hady a k-ry. Sl. spv. VI. 225., Koll. Zp. II. 58. Káča. Hádejte, hadači, jak je (jak slove) naši Kači? Mor. Brt. Až přijde K. z komedie, z Brna (o neurčité době), z vojny (= nikdy). Us. Pkt., Dbv., Sd. Už jde K. z komedie (už je konec). Us. Rgl. Točí se jak Káča v čepci, šiška na másle, holub na báni, vůl na ledě. Brt. Ty seš jako stará K. (= ble- kotný). U Rychn. Už je po Káčině svatbě (konec). Us. Tkč. Cf. Kateřina. — K, na- dávka. To je kus pobrčené Káči! U Olom. Sd. — K. = dětská hračka ze dřeva ve způsobě překloněného kuželíčku, mnohými vroubky opatřená, která bičíkem švihána jsouc rychle se točí. Dch., Osv. 1884. 533. — K. Šátek na Káču, na vojačku, na vo- jandu uvázati = na babku. U Táb. Blk. — K, das Ruderbrett bei den Rudern an der Moldau. Sl. les. — K. = pokladnice. Ve zloděj, řeči. — K. = ovce s velikou černou hubou. Val. Brt. — K. = čtyřkrejcar. U Olom. Sd. -- K. = kačena, kachna. Slov. Ssk.	Kačací, Enten-. Slov. Loos. Kačacína, y, f. = kachní maso, pečené. Slov. Hdž. Šlb. 86. Kačafara, y, f = jistá hra v karty. U N. Kdyně. Rgl. Kačák, u, m. (Svatojanský potok) = po- tok, vzniká na Žbáně u Renčova, teče mimo Žehrovice, Družec, Chrustenice a Lodenice do Berounky. Kv. 1885. 642. Kačalmajka, y, f. = kacabajka V Bo- huslav. Neorl. Kačanovy = Kacanov. Blk. Kačarek = kačírek. Šm. Kačati = mandlovati, váleti, mangeln. Dze by si jich (košile) kačala? Sl. spv. V. 193. Káče, slov. kača. A to húse lidi kúše a to k. pěkně skáče. Sš. P. 621. Přišel domů jako k. (mokrý). Us. Dhn. — K., os. jm. Tk. V. 135. Kačecí, Enten-. Slov. Rk. Kačecina, y, f., das Entenfleisch. Slov. Šm. Kačena = kachna. Přes potok skákala, k-ny lapala, k-ny divoké děvče modrooké. Sš. P. 515. Hádanka: Jede, jede panáček, má žlutý zobáček, kde voděnka hrčí, tam zobáček strčí. Km. 1887. 718. — K., v me- chan., der Vorsatzdaumen. Šp. — K. K-ny dělati = mísky kamenem na vodní hladině. U Malče. Olv. Cf. Kačery. Kačeňák, u, m. = břicho, žaludek, který vše stráví. Mor. Brt., Vck. Kačenářský, Entenfänger.- Šm. Kačenářství, n., die Entenf ängerei. Šm. Kačenčin, a, o. K. srdenko. Sš. P. 93. Kačenečka, y, f. = Kačenka, Katharine. Sš. P. 131. Kačení žaludek (dobrý), Us., zelí. Sk. Črty 128. K. mýdlo také = květina, která, močí-li a tře-li se, pěny dává. U Tov. Mtl.; potoční oblázky = kačinec. Mor. Brt. D. 221. Kačenka, verpa, die Bastardmorchel, houba. K. náprstková, v. digitaiiformis; ozdobná, v. speciosa; zpružná, v. hybrida; skoulonohá, v. rimosipes. Vz Rstp. 1933. U Třebonína = blatouch, Olv,, na Policku = plná chudobka. Kšá. K. Šátek na k-ku vázati (na babku). U Pravíkova. Dšk. — K. Má K-ku (o lysém). Bdl. — K. = tmavé vězení, dunkle Strafkammer. Dch. Kačenník, a, m. = prodavač kačen, ka- chen. Tk. II. 405. Kačer. Cf. Mkl. Etym. 108. Divoké k. oprav v: Divoký k. Kačor (laš.), kachňák (u Nov. Města), kachák (u Žďáru), šmák (u Biskupic), čmák (u Dačic). Brt. Také: ličák. Sl. les. Sedí k. v okně, ocásek mu mokne, kač, kač káčerku, kač, kač, a ty dcérečico neplač. Sš. P. 478. Káčer v zemi zaklopen, že toliko hlava vyniká. Šohaj, jemuž je káčera umlátiti, má zavázané oči, an ho gajdoš vodí. Sš. P. 719. Káčer na dolině, kačka v šuchorině, k. na ňu volá: Vrať sa, dušo moja. Sl. sp. 50. K. vida ka- čenu kamsi spěchati, ptá se jí: ,Kaj iděš? Kaj iděš?' „Do jazera, do jazera," odpovídá mu kačena. Dále k. vyzvídá: ,Pro co, pro co?' Načež kačena: Pro žabu, pro žabu. Km.