548

Kachník, a, m. = kačer. Mor. Tč. — K.,
os. jm. Tč.

Kacholka, y, f. = kachna. Pdy.

Karhovitý, hustend. K. kůň (dychavičný).

Kachovský, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk.
1164.

Kachový, Keich-, Husten-. K. prášek.
Bern.

Kachtati. Hus kachtá (když sedíc na
vejcích chce ven). U Třebíče. Brt.

Kachyňa, ě, f., ein dickes Weib. Slez.
Šd.

Kain, a, m., první syn Adamův. Vz S. N.

Kainit, u, m. = vodnatý chlorid drasel-
natý se síranem hořečnatým. Krč. G. 953.,
KP. IV. 395., 410.

Kainkový. K. kyselina, die Kainkasäure.
Nz.

Kainozoický. K. nebo třetihorní sku-
pina útvarná. Stč. Zem. 682, 716.

Kaiserlich J. A., kněz 1818. Jg. H. 1.
2. vd. 576., S. N.

Kaizl, a, m. K. Edmnnd, dr. a advok.,
nar. 1836. Vz Tf. H. 1. 3. vd. 146., 166. —
K. Jos, sekretář zem. výboru Vz Rk. Sl.
— K. J., prof. čes. univer.. spisov.

1. Kaj. Laš. mimo Frenštatsko, kdež mají
hdě. Brt., Tč., Mtl., Kčk. Kaj si byl? Kaj
ideš? Nemáš kaj (není kde). Brt. D. 173.
Každý ví, k. ho střevík tlačí; Jdeš a nevíš
k. Slez. Šd. K. je moja dceruška, že mne
ona nevítá?; K. sće se poděli moji milov-
níci. Sš. P. 86., 117. (21., 93., 133., 160.,
244., 349., 391, 409., 489., 551., 656., 57.)
Kaj sa sučka hončí, tam se psíčci hrnú.
Slez. Šd.

2. Kaj, e, m. = kání, žal, lítost. Slov.
Sldk. Mart. 33.

Kajak eskimacký, loďka pro jednu osobu.
Vz KP. I. 61.

Kajan, a, m., der Beneider. Slov. Ssk.

Kajaput, u, m. = kajaputník. Vz Rstp.
584., S. N., Rk. Sl.

Kájati sa = káti se. Slov. Vinní majú
vždy z čoho k. sa. Duš. Úv. 131. Aby iní
také sa k-li. Lipa III. 121.

Kajba, y, ť. = kání se. Sš. II. 96.

Kajčí = z kajky. K. peří. Mour.

Kajda. Ztratila sem kajdu, kajdu, kde
ji smutná najdu, najdu? Najdu já ji v lese,
už ji Honza nese atd. Pís. Olv., Holk. —
K. = druh vlny. Vz Vlna.

Kajdař = gajdoš. Slov. Bern.

Kajdy = gajdy. Slov. Bern.

Kaje = kady. U Uh. Hrad. Brt. D. 173.

Kajebák, vz Vysoké Mýto.

Kajeput, vz také Schd. II. 306.

Kajetánka, y, f., vinnice u Břevnova
u Prahy. Rk. Sl.

Kájeti = kojiti. Potřeby své k. KP. I.
43.

Kajetín, a, m. Sdl. Hr. IV. 370.

Kajgnúť = zavrátiti. Slov. Ssk.

Kajha! Tak odháníme husy. K. husy!
Vých. Čech. Všk.

Käjho! Volání na voly. Slov. Hdž. Čít.
169.

Kajíce, dle Budějovice, Kaitz, ves u Jir-
kova.

Kající dnové = zelený čtvrtek, veliký
pátek a bílá sobota. Kram. Slov.

Kajicník, vz S. N.

Kajicnce, e, f., die Büsserin. Dch.

Kajicnické roucho. Šmb. S. II. 75.

Kajík, a, m., kněz, jehož sv. Ludmila
z Velehradu do Čech vzala. Šd.

Kajim, a, m., os. jm. Pal. Rdh. I. 121.,
Tk. I. 135.

Kajka. Vz KP. III. 383., 384., Schd. II.
476., Kahajka, Kram. Slov., Vega I. 73.,
S. N., Rk. Sl.

Kajkeraj = ledakam, ledakde. Laš. Od
k. přišli (odkudkoli). Laš. Té.

Kajkerý = kdekterý Laš. Tč.

Kajkléř = kejklíř. Št. Kn. š. 171., GR.

Kajkléřka = kejklířka. Bern.

Kajkléřský = kejklířský. Bern.

Kajkléřství = kejklířství Bern.

Kajklovati = kejklovati. Bern.

Kajklzok, u, m. Nadělati s čím k-ků,
viele Umstände womit machen. Ve vých.
Cech. Všk.

Kajko, a, n. = vajíčko. Slov. No teraz
deti, či chcete zlaté kajká? Dbš. Sl. pov.
III. 64.

Kajkovice, dle Budějovice, ves. Arch.
I. 531.

Kajkovština, y, f. = nářečí kajkovské
okolo Záhřeba. Pyp. K. I. 199., 163.

Kajla, y, m. = volí jm. Slov. Koll. St.
652., 26. V Podluží jest k. závodním volem,
má dlouhé rohy a způdobné' čelo. Pasáci
podnikají s ním závody popouzejíce voly
proti sobě, zakládají se, který kterého če-
lem utlačí. Brt. L. N. II. 13.

Kajlová, é, f., Kaylowa, sam. u Smí-
chova.

Kajlovec, vce, m., Kailowitz, ves u Opavy.

Kajman. Schd. II. 481. K. brejlový, alli-
gator aclerops, der Brillenkaiman; šironosý,
a. latirostris, Schakare; štikohlavý, a misissi-
piensis, der Hechtkaiman. Brm. III. 135.,
143., Ves. IV. 4. — K. = kdo jiným vaří.
Slov. Ssk.

Kajmanovka, y, f. = usně n. kůže z kaj-
mana. das Alligatorleder, -fell. Šp

Kajnice, Kögnitz, ves u Horažďovic.
Rk. Sl.

Kajný = kajícný. K. srdce. Kv. 1843.

Kájov, a, m., Gojau, ves u Krumlova.
S. N. X. 289., Sdl. Hr. III. 94., IV. 356.,
Rk. Sl.

Kajovati = býti na čumendě (o svatbách).
Deti zas k-ly. Us. u Kr. Hrad. Kšť.

Kajsi = kdesi Laš. Brt. D. 173.

Kaju, vz Kati.

Kajutní, Kajüten-. K. schody. Mour.

Kak. Ktož kak umie, ten tak pěje. Alx.
A je sě jeho učiti, k. jesť jim k tomu při-
jíti. Dal. 24. Kako učiněni jsú. Ž. wit. 79.
19. K. = jak. Hr. ruk. M. 227., 297., 315.,
489., 743. a j. K. mám srdce radné, však
mám tři věci nesnadné. Alx. (Anth. 1. 3. vd.
32.). — Sv. ruk. MM. 113., 142., PS. 38.,
Rkk. 8.

Kaka, y, 1., der Schmutz, Dreck. Slov.
Ssk.

Kakáč, e, m. = hrnec, do něhož děti ka-
kají; posranec, sráč, der Scheisser. Us. Šd.