549

Kakadu. Cf. Schd. II. 454. K. molucký,
plictolophus moluccensis; žlutočečelatý, p.
galeritus; červenočečelatý, p. Leadbeateri;
žlutolící, p. sulphureus; oranžově čečelatý,
p. citrinocristatus; běločečalatý, p. leuco-
lophus; růžový, p. roseicapillus; nosatý, p.
nasica; dlouhoocasý, calyptorrhynchus; ha-
vraní, calyptorrhynchus Banksi; ararový
či obrovský, microglossus aterrimus; za-
krslý, nasiterna; klínoocasý či kakaduový,
callipsitacus Novae Hollandiae. Brm. II. 98.,
100—103., 106., 110., 111., Kram. Slov.

Kakalinka, y, f. = korunka v bot. Slov.
Ssk.

Kakaluška, y, f. = lednáček. U Opav.
Zukl.

Kakání, n., das Kacken. Bern.

Kakanov, a, m., několik domků u Ka-
šperských Hor.

Kakaný, gekackt. — K. = bekaný, be-
sudelt, garstig, schlecht (v dětské řeči). Us.
Šd.

Kakao. Cf. Kram. Slov., Slov. zdrav.,
Rk. Sl.

Kakaovník. Cf. Schd. II. 297., Rstp.
155., Rosc. 150.

Kakaovníkovitý. K. rostliny, büttne-
rieae: kakaovník, nekrmnice, kvazuma, lun-
tovník, měšeň, kynár. Vz Rstp. 152., 155.,
Rosc. 150.

Kakaový. K. slupky, -schalen, prášek,
-pulver. Věk., máslo, -butter. Sl. les.

Kakapo, a, m. = papoušek soví, strin-
gops habroptilus. Brm. II. 114.

Kakati, kakávati. Cf. Šrc. 271.-273.
A jako sú tě k. nosili (rodiče). Hus I. 286.
— jak. Z tenka k. budeš, až zavadíš o své.
Sych.

Kakava, y, f. = kakao. Slov. Bern.

Kakavý, kackend.

Kakejcov, a, m., Kakeitzow, ves u Ro-
kycan.

Kakerlak, polož před Kakeš.

Kakeš, kše, m., os. jm. Blk. Kfsk. 959.

Kákič = šachor. Slov. Bern.

1. Kako = jako. Sv. ruk. SR. 79. a j.,
Rkk. 71.

2. Kako, a, m. = psí jm. Škd.
Kakoč, e, m. = kakáč. U Místka. Škd.,

Laš. Tč.

Kakodaemon, a, m., z řec. = zlý duch.
Vz S. N.

Kakodyl, u, m., v lučbě. Šfk. Poč. 467.

Kakodylan, u, m., kakodylsaures Salz.
Nz.

Kakodylnatý kysličník, das Kakodyl-
oxyd. Nz.

Kakodylový. K. kyselina, die Kakodyl-
säure. Nz.

Kakosplanchnie = špatné trávení a za-
žívání.

Kakost, der Storchschnabel, Reiherschna-
bel. Cf. Rstp. 249., Čl. Kv. 322., Rosc. 151.,
Slb. 632., Mllr. 50.

Kakostomie, e, f., z řec, nepříjemný
zápach z úst. S. N.

Kakostovitý. K. rostliny, geraniaceae:
kakost, pumpava, čapínos. Vz Rstp. 248.,
Schd. II. 298., S. N., Slb. 631.

Kakoš, e, m., der Vielscheisser. Slov.
Ssk.

Kakovice, vsi u Mirovic a u Volyně.
Tk. III. 50., Blk. Kfsk. 647., Sdl. Hr. V.
120., Rk. Sl.

Kakový = jakový, zastr. GP.

Kakoxen, u, m., nerost. Vz Bř. N. 147.

Kakož. Sv. ruk. An. 373.

Kakožkoli =jakožkoli. Sv. ruk. S. 109.

Kakraholt = kakrahelt. Počkej, ty k-te !
Us. Šd.

Kakraholtský = kakraheltský.

Kakramédlosť! interj. Cf. Kakrahelt.
U Bohusl. Neor.

Kakrament, a,m. = sakrament, kakra-
holt. Ten k.! Vy k-ti kakramenští!

Kakramentský. Ty k-sá duše! Us. Šd.
Cf. Kakraholtský.

Kakraporský = kakramentský. Tys k.
lumpař. Us. Vck.

Kakrlák, a, m. = bělák, albín. Vz Ka-
kerlák, Kram. Slov. — K. = šváb, hmyz
domácí. Rk. Sl.

Kaks = jaksi, nějak, zastr. GP.

Kakše, e, f. = lejnovka, die Kothbeize.
Šp.

Kaktovitý, kaktusartig. Vz Kaktus, S. N.
V. 1086., Rose. 161.

Kaktus. Vz také Kk. 223., Rstp. 677.,
Kram. Slov., Rosc. 161., Rk. Sl. — K. =
hovno. Ten tam posadil k.! Us.

Kaktusovitý = kaktovitý.

Kakuce, míst. jm. v Litomř. Blk. Kfsk.
54.

Kakule, e, f. = harbule, hrbole, der Kno-
ten. Sl. les. — K. = řiť, zadek. Slov. Bern.,
Loos.

Kakuška, bellis. Vz Rstp. 868., Sl. les.

Kakúz, a, m., os. jm. NB. Tč.

Kaký. Kací jsme my! Št. Kn. š. 196.
V kakém růše byl jest muž ten? Bj. Cf.
Hr. ruk. 458., Sv. ruk. NM. 225., An. 31.,
Rkk. 40.

Kakýs = jakýsi, nějaký. GP.

Kakž. Cf. List. filol. X. 99., Sv. ruk. NM.
431. Jenž svaté viery kakž takž se přidr-
žel. Pass. mus. 405. Kakžbych měl dobrých
lidi, však chci od něho přijeti, což mi páni
naleznú. Půh. I 249. Ale kakžbych kolivěk
měl na to dosti svědomí, však. Ib. II. 196.
Kakžkolivěk (jakkoli) kořen není krásen,
však všecka krása kmene i ovoce dobré
pocházie z něho. Št. (Kn. š. 7., 31.). Kakž-
kolivěk jest mnoho údóv. ZN.

Kakžť. Sv. ruk. AI. 92., K. III. 22. Cf.
Kakž.

Kal = bláto, nečistota. Cf. Mkl. Etym.
109 Uváznouti v kalu. Us. K. rozmoklé
hlíny. Jir. Obrz. 132. Krajčí se kalí v témž
kalu, ukrádá sukna po málu. Hr. ruk. 335.
Mířil k hvězdám a padl do kalu. Zeyer.
K. = ruda ve vodě spolu s jalovou horninou
rozmělněná. S. N. K. vrtební či vývrtka,
der Bohrschmand. Hrbk. Jelen jde do kalu
(do louže, aby se chladil). — K. = usedlina.
Kaly, Bier-, Oberteig; sladké kaly, hořké.
Suk, Zp. arch. VlIl. 62. K. od lučení, od
čeření, Scheideschlamm, vrstva kalu, prů-
chody kalu, Schlammdurchgänge ; cedák,
náhon na kal; saturovaný, tvrdý, zrnitý,