Předchozí (555)  Strana:556  Další (557) |
|
|||
556
|
|||
|
|||
(umělý pískovec, na mlýnské kameny), S. N.
XI. 467., 468., (kamínek) hlasovací, zasta- vovací (na řec. loděch, Ankerstein), Lpř., ochranný na silnici, cestařský, Us., vialkový (povlečený plstivkou vialkovou). Rstp. 1988. K-ny mužské a ženské, Mann-, Mädelsteine, v Krkonoších. Stč. Zem. 687. K. armenský, mudrců, průbéřský, vitriolový. KP. IV. 696., 9., 232., 259., 609. K. mlýnský u Římanův. Vlšk. 92 K. moudrosti také v Kram. Slov. K.hromový, krevní, křtící, Mllr. 58., led- virkový, pekelný, vejrový, židovský. Ib. 59. Ty máš dobrý k. (štěstí, něčí přízeň. Dle pověry některé kameny zasazené v pr- stenech přinášely štěstí a chránily od ne- moci). Črn. 7. Chudá, jak ten k. při cestě. Śml. Buďte nehnutelní jako k. Anth. I. 3. vd. 7. Byl to hoch jako z kamene vyrostlý. Mtc. 1. 1880. Kameň na vodu (jako kdyby hodil = mlč o tom). Val. Vck. Dal na to k. (zapomenul na to); Slíbil mi staré šaty, ale dal na slib k. U Žamb. Dbv. To je jak na horký k. (říkají, když kdo mnoho ně- čeho povydá). U Olom. Šd. Raději k. okolo hrdla. Sk. Začali medzi sebou kämeň duť (na úklady pomýšleti). Sb. sl. ps. I. 98. Kämeň mu do očí. 1b. I 115. Vím ja jednu hospodu, je z kamena bramoru; Kamenu, kameňu, těžko srdcu mému; Těžký, těžký kameň mlénský, ješče těžší stav manželský, kameň mlénský se omele, a stav manželský nerozvede. Sš. P. 177., 249., 479. Cf. Mlynář. Kdo bližnímu klade kameň k úpadku pod nohy, sám svú nohu na kameni obrážá ubohý. Golč. II. 204. Trpě mnoho i kámen praskne. Us. Bž., Hkš. I k., když na jednom místě leží, obroste (člověku, je-li na jednom místě dlouho, dobře se vede). Us. Vck. K. se mechem neobalí, jenž se často z místa valí. Sv. ruk. 149. K. z ruky a slovo z úst nevrátí se. Us. Bž. — K. = břidlice. Ta střecha je kamenem krytá. Us. Kamínkem na tabulce psáti. Us. — K. = kamení. To je drobný k. Brt. — K = česká váha Pře- mysla Otakara z r. 1268., váží 20 u., půl kamene 10 u. Ve Slez. lid posud tak počítá. Šd, K. loje. NB. Tč. 149. Bž. 87. má: deset kámen (gt. = nom. sg.). — K. v těle K-ny žlučné. Schd. II 354. K. v měchýři: pa- tradlo, kleště, lžička, cévka, kladivo, ky- reta, stříkačka, lithotriptor na k ; Řez na k., der Steinschnitt; Stonati kamenem; k. rozdrtiti. Nz. Jk., Kžk. For. 224. Cf. Šípek, Slov. zdrav. K. ledvinový, plícní, slinný, slzný, střevní, zubní, žluční. Vz Slov. zdrav., Čs. lk. I. 114., 184., 212., 298., III. 274., 363., 409., IV. 77., 393., V. 17., 100., 125., 175., 266., 381., 390., VI. 68., 243., 326., VI. 22.,, 170., 179., 221., 226., IX. 13., 81., 401., X. 54., 96., 160., 255. — K.= silná kolika, bolesti v životě zaražením větrů povstalé. V Krkonš. Kram. Slov. — Červený Kámen, vrch u Branova v Křivoklátsku. Jsťk. — K. = hrad u Pivonic, Stein. D. Ol. 687.; městečko u Pacova; Šteindorf, ves v Cho- těbořsku; K. Nový a Starý, Neu-, Alt-Srein- dorť, osada a ves u Jihlavy. PL., Blk. Kfsk 1331, Sdl. Hr. III. 80., IV. 370., S. N., Rk. Sl.; K. královský, Königsstein v Sasku. Pal. Rdh. II. 411 Od K-ne Konrad a jiní, vz |
Tk. I. 610. — Na Kameni. Tk. II. 280. Od
Kamene Mik. a j. Tk. II. 538., V. 244. — Z K-ne. Sdl. Hr. V. 152. Kamenáč = ořech malý s tvrdou a tlustou
skořápkou. Rstp. 1387. — K. = druh salátu. Dlj. 21. — K = tvrdý slad. KP. V. 224., 266. — K. (kameňák) = holub tmavě sivý. Jmt. — K., lithocharis, brouk. K. černo- hlavý, 1. melanocephala. Kk. Br. 100. — K. = druh piva nazvaný tak od zahřívání rmutu ve vystírací kádi rozpálenými ka- meny, das Stein hier. Dch. — K. = druh vína. Včk. Kamenačka, y, f. = brusnice obecná,
kyselka, vaccinium vitis idaea, der Preisel- beerstrauch. Sl. les Kameňák, vz Kamenáč, Slb. XLII. —
K. = plavec vozící po Vltavě kamení. Sl. les. Kameňany, dle Dolany, míst. jm. na
Slov. Phld. II. 21., V. 190. Kamenářčík, a, m., der Steinschneider-
bursche. Šm. Kamenárky, pl., f. = skály u Zašové
na Val. Meziříčsku. Vck. Kamenatosť, i, f., steinige Beschaffen-
heit. Šm. Kamenco, a, n. = kamenec, řečiště. Di
na k. a máchej. BRt. D. 221. Kamencovatosť, kamencovitosť, i, f., die
Alaunartigkeit. Šm. Kamencovitý. — K. pole = kamenci
(řičišti) ujaté. Laš. Tč. Kamencový, vz Kamenec.
Kamenčí, n. = drobné kamení, štěrk. Na
Hané, na Val. Bkř., Vck., Wrch. Také slov. Ssk. Že sa hneď ena ťažká láda rozpukla a z něj sa samô kamenčia vyrútilo. Dbá. Sl. pov. VII. 24. Co to ryčí po k.? Utíkajú z pekla Němci. Km. 1886. 636. Kamenec. Vz Bř. N. 120., 121., Schd.
II. 40., KP. III. 64., Šfk. Poč. 608., Schd. I. 337., 338., 347., KP. IV. 720., Kram. Slov., Slov. zdrav., Mllr. 11., Rk. Sl. Usně činná z k-nce, weissgaares Leder; Z k-ce vydě- lati, weissgerben; Činnosť z kamence, die Weissgare. Šp. Otravy kamencem. Vz Pelc 449. — K. = hrad, kroupy, sutky. K. pobil role a vinice. Slov. let. II 66. K. je v obla- koch zamrznutý dážď, ktorý vo väčších lebo menších kryžkách dolu padá. Hdž. Čít. 156. — K. = místo plné kamení, der Steinplatz. Val. Vck. U Místka. Škd. — K. = řečisko (řečiště) kamenité, není štěrk. Mor. Brt., Tč. Cf. Kamencovitý, Kamenco. — K. = kameničky, brusničky, keř malý s červenými jahůdkami v půdě písčité ro- stoucí. Kudy ji nesli mládenci, tam jsou vyrostly kamenci. Obzor 1885. 197. — K., myslivna u Chlumce n. Cidl., sam. u Tur- nova; Kamenetz, dvůr u Hranice na Mor., sam. u Holic a u Rokycan; Stegreifen, ves v Policku; Weissgrün, ves u Rokycan; K. Nový a Starý, Neu-, Alt-Steindorf, vsi u Po- ličky: Stein, mě. u Kremže v Rakousích; Stein am Anger, mě. v Uher. PL., Šb. D. ř. I. 42., Tk. I. 46., 508., V. 48., VII. 413., Rk. Sl., S. N., Blk. Kfsk. 1331., Sdl. Hr. 1. 1251. - K, os. jm. Tk. IV. 729., V. 137., Sdl. Hr. II. 150., 162. — V čl. tomto oprav: kamencové modřidlo v: k. mořidlo. |
||
|
|||
Předchozí (555)  Strana:556  Další (557) |