556

(umělý pískovec, na mlýnské kameny), S. N.
XI. 467., 468., (kamínek) hlasovací, zasta-
vovací (na řec. loděch, Ankerstein), Lpř.,
ochranný na silnici, cestařský, Us., vialkový
(povlečený plstivkou vialkovou). Rstp. 1988.
K-ny mužské a ženské, Mann-, Mädelsteine,
v Krkonoších. Stč. Zem. 687. K. armenský,
mudrců, průbéřský, vitriolový. KP. IV. 696.,
9., 232., 259., 609. K. mlýnský u Římanův.
Vlšk. 92 K. moudrosti také v Kram. Slov.
K.hromový, krevní, křtící, Mllr. 58., led-
virkový, pekelný, vejrový, židovský. Ib.
59. Ty máš dobrý k. (štěstí, něčí přízeň.
Dle pověry některé kameny zasazené v pr-
stenech přinášely štěstí a chránily od ne-
moci). Črn. 7. Chudá, jak ten k. při cestě.
Śml. Buďte nehnutelní jako k. Anth. I. 3.
vd. 7. Byl to hoch jako z kamene vyrostlý.
Mtc. 1. 1880. Kameň na vodu (jako kdyby
hodil = mlč o tom). Val. Vck. Dal na to
k. (zapomenul na to); Slíbil mi staré šaty,
ale dal na slib k. U Žamb. Dbv. To je jak
na horký k. (říkají, když kdo mnoho ně-
čeho povydá). U Olom. Šd. Raději k. okolo
hrdla. Sk. Začali medzi sebou kämeň duť
(na úklady pomýšleti). Sb. sl. ps. I. 98.
Kämeň mu do očí. 1b. I 115. Vím ja jednu
hospodu, je z kamena bramoru; Kamenu,
kameňu, těžko srdcu mému; Těžký, těžký
kameň mlénský, ješče těžší stav manželský,
kameň mlénský se omele, a stav manželský
nerozvede. Sš. P. 177., 249., 479. Cf. Mlynář.
Kdo bližnímu klade kameň k úpadku pod
nohy, sám svú nohu na kameni obrážá
ubohý. Golč. II. 204. Trpě mnoho i kámen
praskne. Us. Bž., Hkš. I k., když na jednom
místě leží, obroste (člověku, je-li na jednom
místě dlouho, dobře se vede). Us. Vck. K.
se mechem neobalí, jenž se často z místa
valí. Sv. ruk. 149. K. z ruky a slovo z úst
nevrátí se. Us. Bž. — K. = břidlice. Ta
střecha je kamenem krytá. Us. Kamínkem
na tabulce psáti. Us. — K. = kamení. To
je drobný k. Brt. — K = česká váha Pře-
mysla Otakara z r. 1268., váží 20 u., půl
kamene 10 u. Ve Slez. lid posud tak počítá.
Šd, K. loje. NB. Tč. 149. Bž. 87. má: deset
kámen (gt. = nom. sg.). — K. v těle K-ny
žlučné. Schd. II 354. K. v měchýři: pa-
tradlo, kleště, lžička, cévka, kladivo, ky-
reta, stříkačka, lithotriptor na k ; Řez na
k., der Steinschnitt; Stonati kamenem; k.
rozdrtiti. Nz. Jk., Kžk. For. 224. Cf. Šípek,
Slov. zdrav. K. ledvinový, plícní, slinný,
slzný, střevní, zubní, žluční. Vz Slov. zdrav.,
Čs. lk. I. 114., 184., 212., 298., III. 274.,
363., 409., IV. 77., 393., V. 17., 100., 125.,
175., 266., 381., 390., VI. 68., 243., 326., VI.
22.,, 170., 179., 221., 226., IX. 13., 81., 401.,
X. 54., 96., 160., 255. — K.= silná kolika,
bolesti v životě zaražením větrů povstalé.
V Krkonš. Kram. Slov. — Červený Kámen,
vrch u Branova v Křivoklátsku. Jsťk. —
K. = hrad u Pivonic, Stein. D. Ol. 687.;
městečko u Pacova; Šteindorf, ves v Cho-
těbořsku; K. Nový a Starý, Neu-, Alt-Srein-
dorť, osada a ves u Jihlavy. PL., Blk. Kfsk
1331, Sdl. Hr. III. 80., IV. 370., S. N., Rk.
Sl.; K. královský, Königsstein v Sasku. Pal.
Rdh. II. 411 Od K-ne Konrad a jiní, vz

Tk. I. 610. — Na Kameni. Tk. II. 280. Od
Kamene Mik. a j. Tk. II. 538., V. 244. —
Z K-ne. Sdl. Hr. V. 152.

Kamenáč = ořech malý s tvrdou a tlustou
skořápkou. Rstp. 1387. — K. = druh salátu.
Dlj. 21. — K = tvrdý slad. KP. V. 224.,
266. — K. (kameňák) = holub tmavě sivý.
Jmt. — K., lithocharis, brouk. K. černo-
hlavý, 1. melanocephala. Kk. Br. 100. —
K. = druh piva nazvaný tak od zahřívání
rmutu ve vystírací kádi rozpálenými ka-
meny, das Stein hier. Dch. — K. = druh
vína. Včk.

Kamenačka, y, f. = brusnice obecná,
kyselka, vaccinium vitis idaea, der Preisel-
beerstrauch. Sl. les

Kameňák, vz Kamenáč, Slb. XLII. —
K. = plavec vozící po Vltavě kamení. Sl. les.

Kameňany, dle Dolany, míst. jm. na
Slov. Phld. II. 21., V. 190.

Kamenářčík, a, m., der Steinschneider-
bursche. Šm.

Kamenárky, pl., f. = skály u Zašové
na Val. Meziříčsku. Vck.

Kamenatosť, i, f., steinige Beschaffen-
heit. Šm.

Kamenco, a, n. = kamenec, řečiště. Di
na k. a máchej. BRt. D. 221.

Kamencovatosť, kamencovitosť, i, f., die
Alaunartigkeit. Šm.

Kamencovitý. — K. pole = kamenci
(řičišti) ujaté. Laš. Tč.

Kamencový, vz Kamenec.

Kamenčí, n. = drobné kamení, štěrk. Na
Hané, na Val. Bkř., Vck., Wrch. Také slov.
Ssk. Že sa hneď ena ťažká láda rozpukla
a z něj sa samô kamenčia vyrútilo. Dbá.
Sl. pov. VII. 24. Co to ryčí po k.? Utíkajú
z pekla Němci. Km. 1886. 636.

Kamenec. Vz Bř. N. 120., 121., Schd.
II. 40., KP. III. 64., Šfk. Poč. 608., Schd.
I. 337., 338., 347., KP. IV. 720., Kram. Slov.,
Slov. zdrav., Mllr. 11., Rk. Sl. Usně činná
z k-nce, weissgaares Leder; Z k-ce vydě-
lati, weissgerben; Činnosť z kamence, die
Weissgare. Šp. Otravy kamencem. Vz Pelc
449. — K. = hrad, kroupy, sutky. K. pobil
role a vinice. Slov. let. II 66. K. je v obla-
koch zamrznutý dážď, ktorý vo väčších
lebo menších kryžkách dolu padá. Hdž.
Čít. 156. — K. = místo plné kamení, der
Steinplatz. Val. Vck. U Místka. Škd. —
K. = řečisko (řečiště) kamenité, není štěrk.
Mor. Brt., Tč. Cf. Kamencovitý, Kamenco.
— K. = kameničky, brusničky, keř malý
s červenými jahůdkami v půdě písčité ro-
stoucí. Kudy ji nesli mládenci, tam jsou
vyrostly kamenci. Obzor 1885. 197. — K.,
myslivna u Chlumce n. Cidl., sam. u Tur-
nova; Kamenetz, dvůr u Hranice na Mor.,
sam. u Holic a u Rokycan; Stegreifen, ves
v Policku; Weissgrün, ves u Rokycan; K.
Nový a Starý, Neu-, Alt-Steindorf, vsi u Po-
ličky: Stein, mě. u Kremže v Rakousích;
Stein am Anger, mě. v Uher. PL., Šb. D.
ř. I. 42., Tk. I. 46., 508., V. 48., VII. 413.,
Rk. Sl., S. N., Blk. Kfsk. 1331., Sdl. Hr.
1. 1251. - K, os. jm. Tk. IV. 729., V.
137., Sdl. Hr. II. 150., 162. — V čl. tomto
oprav: kamencové modřidlo v: k. mořidlo.