558

K. Újezd, Steinaujezd, ves u Stoda (o ta-
mějších jedlících vz v Sbtk. Krat. h. 83.).
PL., Rk. Sl.

Kamenočinný, petrificans. Šm.

Kamenodrol, u, m., der Lithoklast. Šm.

Kamenomet, u, m. = ballista. Cf. Vlšk.
469.

Kamenometec, tce, m., der Steinwerfer.
Lpŕ.

Kamenometný, steinwerfend. Šm.

Kamenomost, u, m., vz Kamenný.

Kamenopevný, steinfest. Lpř.
Kamenopisna, y, f., die Steindruckerei.
Šm., Loos.

Kamenopisný vápenec. Bř. N. 13 í., NA.
V. 642.

Kamenopudný, steintreibend. K. pro-
středek. S. N. X. 113.

Kamenořezba, y, f., das Steinschneiden.
S. N. V. 1063., NA. I. 22., Ssk.

Kamenorys, u, m. = kamenopis. Šm.

Kamenorytec, tce, m. = kamenopisec.

Kamenosek, a, m , der Steinhauer. Rk.

Kamenosolný (triasový) útvar. Bř. N.
262.

Kamenotisk. Vz KP. I. 389., 402., IV.
542, Kram. Slov., Rk. Sl.

Kamenotiskařský, lithographisch. K.
ústav, práce. Us. Pdl.

Kamenotiskový, lithographisch. K. po-
dobizna, Koll. 111. 438., nápis. Sf, III. 99.

Kamenotištěný = kamenotiskový. K. po-
dobizna. Koll. III. 431.

Kamcnotlač, e, f., der Steindruck. Slov
Ssk, Loos.

Kamenotvorný, steinbildend. Dch.

Kamenouhelný. K. útvar, KP. III. 42.,
Krč. G. 567., Bř. N. 258, pískovec, Bř. N.
246., plyn, Nz., Mj 36., olej, Nz., kafr, Prm.
IV. 137., doba, Stč. Zem. 697., KP. III. 121.,
smola. J. Sedláček.

Kamenouhlí, n., die Steinkohle. Rk.

Kamenovačka, y, f., die Steinigerin.
Bern.

Kamenovatel, e, m., der Steiniger. Šm.

Kamenovatý = jako kámen tvrdý, stein-
hart. Rst. 424.

Kamenověda, y, f., die Gesteinslehre.
Dch.

Kamenovitý, steinicht, steinartig. Šm.

Kamenovník, a, m. = kamenovatěl. Šm.,
Bern.

Kamenový, Stein-. K. nápis (na kameni),
Mus. 1880. 291., vrtadlo, Steinbohrer, la-
madlo, -brecher, nůž. Nz. lk.

Kamenozpyt, u, m., die Steinforschung.
Kod.

Kamenozpytec, tce, m., der Steinfor-
scher. Kod.

Kamensko, a, n., hájovna u Blovic. Tk.
III. 35., 44., Sdl. Hr. V. 274.

Kamenský Dvůr u Kopidlna.

Kamenůvka, y. f. = hruška. Vz Ka-
menka.

Kamera, y, f., die Kammer, ein Amt.
Sm.

Kameralista, y, f. = úředník komorní
správy, der Kameralist, Kametalbeamte. J. tr.

Kameraini, Kameral-. K. taxa, soustava,
Sl. les., ředitel. Tč. Cf. S. N.

Kamerža, e, f. = hostina. Val. Vck.

Kámeš, mše, m., os. jm. Blk. Kfsk. 1038.

Kamfen, u, na., v lučbě. K. či tereben =
silice uhlovodíková. S. N., Šfk. Poč. 581.,
Schd. I. 404., S. N., Rk. Sl.

Kamferen, u, m., das Kampheren, v lučbě.
Nz.

Kamfolový, Kamphol-. K. kyselina. Nz.

Kamforamidový, Kamphoramid-. K. ky-
selina. Nz.

Kamforan, u, m. = kafran, kamphersaures
Salz. Nz.

Kamforový, Kampher-. K. (kafrová) ky-
selina. Nz.

Kamhajek, jka, m., Grünberg, ves u Ko-
lína.

Kamich, a, m., palamedes, der Bastard-
kranich. Šm. Vz Kamiš.

Kamilka, y, f. = heřmánek. Slb. 442.

Kamilov, a, m,, Kamilowes, ves u Krá-
lova Městce.

Kamilovský. Sedí jako k. soused =
má podepřená ústa. U V. Hlušíce. Kšť.

Kamínek pekelný. Vz Šfk. Poč. 283.,
Schd. I. 357., Kram. Slov., S. N. K. lep-
tavý, Schd. I. 322., KP. IV. 411., S, N.,
oční. KP. IV. 626.

Kamínka, pl., n. = malá kamna.

Kamínkomalba, y, t., Mosaik. Slov.
Loos.

Kamionka, y, t. = několik domků u Tě-
šína.

Kamiš, e, m. = psací kamének, der Griffel.
Schd. II. 467. Val. Vck. Cf. Kamýček.

Kamizolík, u, m. = kaftan. Bern.

Kamna = pec sloužící k zahřívání ně-
jaké místnosti. Vz Kram. Slov., Slov. zdrav.,
Mkl. Etym. 110. K. salonní, cirkulační, ven-
tilační, regulační, naplňovací, Zpr. arch. VIII.
73., plynová, KP. I. 218., větrná, spodiová,
násypná, podsypná, Us., šachtová. Füll-.
Zpr. arch. K. římská a řec. Vz Vlšk. 81.,
101., 144. K. se zbořila (hospodyně slehla).
Bdl. Když se Bohu líbí, dá i za kamny.
Us. Bž. Kdo ke kamnům v zimě pospíchá,
v nemoci pak těžce oddychá. Sb. uč.

Kamnárový, Ofensetzer-. K. hazuka. Sdl.
Hr. III. 103.

Kamnec = kamnovec. Šm.

Kamnéřka, y, f., die Hafnerin. Šm.

Kamnička, pl, n., vz Kamna.

Kamník, u, m. = kámen. Slov. Ssk.

Kamnovec, vz Kamna. Ty máš bruch
jako k. (veliké). Us. Vck. — K. = veliké
tlusté břicho. Ten má k. Cf. Kačeňák. Us.
Vck. — K. = hrče na strome. Slov. Ssk.

Kamnovitý, ofenförmig. Šm.

Kamnový. K. teplo, die Ofenwärme.

Kamo = kam. Sv. ruk. An. 167., 483.,
Mkl. Etym. 151.

Kamobýl, u, m., osteospermum, die Stein-
samenstaude. Šm.

Kamodrv, u, m., lithoxyla, das Stein-
holz. Šm.

Kamoklí, n., osteocolla, der Steinwell.
Šm.

Kamokor, u, m., toddalia, die Toddalie.
K. ostnatý, t. aculeata. Vz Rstp. 285.

Kamoliti se s kým = hněvati se. Slov.
Ssk.