Předchozí (560)  Strana:561  Další (562) |
|
|||
561
|
|||
|
|||
Kandis bílý, žlutý, bělavý, hnědý. Us.
Cf. Rstp. 1713, Schd. I. 401. Kandisový, Kandis-. K. cukr, hrnec.
Wld., S. N. Kandlička, y, f. = plecháček. Slez. Dhnl.
Kunduš = sukně se životem bez rukávů
Sá., Vck., Zkl. Kandušek, vz Kanduš. Na Val. = ša-
tečky pro jedno- n. dvouroční děti. Vck. Káně. MV. Cf. Mkl. Etym. 110. K. hadí
či orel krátkoprstý, circaëtus gallicus; lesní či myšilov, buteo vulgaris, orlí či bělo- chvostá (bělochvost), b. ferox; k. rousňák, b. lagopus, supovitá, milvago; křiklavá, ibycter. Brm. II. 762., 763., 773., 774., 779., 785., 787. Cf. Schd. II. 458., 475., Kram. Slov., Rk. Sl. Čeká na to jako k. na déšť. Vz Kaňa. Kanebarz. Sdl. Hr. II. 167.
Kanec obecný, východoasijský, Osv. VI
552., divoký, KP. 345 , Schd. II. 422., jelení Schd. II. 423. Ty oddychuješ, jako když jde k. z bukvic (o sytém). Us. Slm. — K. divoký (jako jídlo) s višňovou, s šípkovou omáčkou, rosolovaný. Husg. — K. u Homera. Vz List, filol. IX. 96. Kaneček, vz Kanec.
Kanefas = kanafas,
Kanelník, u, m. = kanella. Šm.
Kaneš, e, m., os. jm. Tk. V. 218.
Kanuev = konev. Slov. Bern.
Käuguru, didelphis gigaNtea, das Kän-
guru. Cf Schd. II. 409., Klokan. Kanha, y, m., prof. v 16. stol. Vz S. N
Kaňha, y, f. = kaňka, Kleks. Rst. 424.
Kaňhatý = kaňhy, kaňky mající, be-
klekst. Rst. 424. Kanic, ryba okounovitá, serranus, der
Zackenbarsch. Brm. III. 3. 50. 1. Kanice, e, f., vz Tkanice. Us.
Kanice, dle Budějovice, Kanitz, vsi u Ho-
řic, u Hotšova Týna a u Adamova. PL., Tk. I. 417., III 77., 88., Tf. Odp. 288., Sdl Hr. III. 210.. IV. 36., V. 133.. 137., S. N, Rk. Sl. V K-cích u H. Týna běda tomu, kdo by se zeptal, komu to zvoní. Vz Sbrk Krat. h. 50. Kanický, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk
1331. Kaničky, pl., f., Kaniček, ves u Klatov.
Rk. S1. Kanicha. Sdl. Hr. II. 167.
Kanil, a, m. = kdo kaní. Us. Tkč.
Kanín, a, m., ves u Kolína. Arch. I. 527.,
Tk 1. 87., III. 132, Rk. Sl. Kanina, y, f., ves u Mšena. Blk. Ktsk.
199.. 428, Rk. Sl. Kaninka, y, f. = tkaninka, tkanička
Us. Rč. Kaniš, e, m., os. jm. Pal. Děj. III. 1.
263., III. 2. 14.. Tk. IV. 148, Tk. Ž. 88., 84.. Sbn. 558., Pyp. K. II 330. Kaniti, geifern. Mkl. Erym. 110.
Kaňk = vrch a mě. u Kutné Hory. Vz
Kankovský, Tk. IV. 225., Tk Ž. 127., Blk Kfsk. 1064, S. N., Rk. Sl. Kaňka. Kaňku napraviti, die Scharte
auswetzen; Kaňky své setříri, aus der Tinte kommen. Dch. — K. = zakrnělé house. U Tře- bonína Olv. — K. Frant. 1838. Jg. H. 1. |
2. vd. 577., Rk. Sl., S. N. — K. Náchod-
ský. Sdl. Hr. II. 52. O jiných K. vz v S. N., Rk. Sl. Kankališka, y, f. = slunečko brouk, coc-
cinella septempunktata. U Třebíče. Bkř. Kankan, u, m., fr. = křik pro nic za
nic — K. = franc. bujný, divoký, rozpu- stilý tanec, zvrtlý druh kadrilly. Kankara, y, f., phalangium, der Bücher-
skorpion, die Skorpion-, Seespinne. Šm. Kaňkati = kaňky dělati, Klekse machen,
schmieren. U Uh. Hrad. Tč. Kaňkatý = kaňhavý. Rst. 424.
Kaňkov, a, m., les u Bohdanče. Pk.
Kankovský, vz Kank (město). K-ští ne-
mají žádnáho jarmarku, jedí o posvícení smažené sysly a mají zvláštní stříkačku. Vz Sbtk. Krat. h. 50. — K, os. jm. Sdl. Hr. IV. 278. Kannelovati = rýhy, žlábky do něčeho
dělati, kanneliren. K. sloup. Stč. Zem. 45. Kannelura, y, f. = rýha, žlábek, Kan-
nelure. K. sloupu. Lehner. Kanny, vz Canny.
Kanon. Natáhnutý jako k.; Navalil se
jak k. (o opilém). Us. — K. — plamenná roura. Parokotel s kanonem, der Kanonen- kessel. Zpr. arch. VII. 27. K. u hvozdu. Vz KP. V. 262. — K-ny = vysoké boty. Us. Kanonický (stanovený). Ukončený a k.
pravopis. Šf. III. 196. — K. process, po- žadavky, rok. Bor. 306, 494, 540 Kauonik, a, m. = kanovník. Slov. Ssk.
Kanonika, y, f., kanonischer Brief. Šm.
Kanonista, y, m., pl. -sté = znalec ka-
nonů (církevních). S. N. XI. 172., IV. 529. Kanótka. O k. je menší n. větší (o po-
znaní). Na Hané. Bkř. Vz Kanoutka. Kanouti odkud. Pot mu s čela kanul. Čch. Bs. 85, Kká. — kam jak. Pot ve vous mu kanul ručejemi; Tak lahodné reč její kanula v nitro mé. Vrch. Kanoutka, y, f. = trocha, kapka, ein
Tropfen. Už je tam toho )en k Mor., na Policku. Bkř. Sd., Kšá. Nemá mléka ani kanútky, ani kanútečky (ani krapičky, nic). Zlmsky. Brt., Šd Vz Kanótka. Kaňov, a, m, Kaniow, sam. u Benešova.
Sdl. Hr. III. 303. Kaňovec, vce, m., os. jm. D ol. II. 477.
Kaňovice, dle Budějovice, Kaniowirz, vsi
u Frýdka a u Luhačovic. PL., Pk. MP. 169. Kanovnická, y, f., die Dom-, Stifsfrau.
Šm. Vz Kanovnice.
Kanovník. K ci hradští. Tk. V. 349.
Krnovsko, a, u , Kanowako, ves u Kro-
měříže. Kanta — K, canthium, das Kanthium,
rostl. K. drobnokvětá, c. parviflorum; hořká, c. Rhedii. Vz Rsrp. 826. Kantár. Němc. VII. 264., Ntr. V. 47.
K. = podbradek, die Kinnkette, Sp., Čsk., stihlo, měkká otěž, uzda, die TRense, der Trensenzügel. Vyvedeš mě na trávníček, smekneš se mne kantarýček. Sš. P. 531. (532., Koll. Zp. II. 19.). Přijde na červeném koni so zlatým k-rom; Červený k., bielý kuoň, miluj že ma, miluj, milý muoj. Koll. Zp. I. 34., II. 102. (I. 175., II. 395.). Kôň 403
|
||
|
|||
Předchozí (560)  Strana:561  Další (562) |