561

Kandis bílý, žlutý, bělavý, hnědý. Us.
Cf. Rstp. 1713, Schd. I. 401.

Kandisový, Kandis-. K. cukr, hrnec.
Wld., S. N.

Kandlička, y, f. = plecháček. Slez. Dhnl.

Kunduš = sukně se životem bez rukávů
Sá., Vck., Zkl.

Kandušek, vz Kanduš. Na Val. = ša-
tečky pro jedno- n. dvouroční děti. Vck.

Káně. MV. Cf. Mkl. Etym. 110. K. hadí
či orel krátkoprstý, circaëtus gallicus; lesní
či myšilov, buteo vulgaris, orlí či bělo-
chvostá (bělochvost), b. ferox; k. rousňák,
b. lagopus, supovitá, milvago; křiklavá,
ibycter. Brm. II. 762., 763., 773., 774., 779.,
785., 787. Cf. Schd. II. 458., 475., Kram.
Slov., Rk. Sl. Čeká na to jako k. na déšť.
Vz Kaňa.

Kanebarz. Sdl. Hr. II. 167.

Kanec obecný, východoasijský, Osv. VI
552., divoký, KP. 345 , Schd. II. 422., jelení
Schd. II. 423. Ty oddychuješ, jako když
jde k. z bukvic (o sytém). Us. Slm. — K.
divoký (jako jídlo) s višňovou, s šípkovou
omáčkou, rosolovaný. Husg. — K. u Homera.
Vz List, filol. IX. 96.

Kaneček, vz Kanec.

Kanefas = kanafas,

Kanelník, u, m. = kanella. Šm.

Kaneš, e, m., os. jm. Tk. V. 218.

Kanuev = konev. Slov. Bern.

Käuguru, didelphis gigaNtea, das Kän-
guru. Cf Schd. II. 409., Klokan.

Kanha, y, m., prof. v 16. stol. Vz S. N

Kaňha, y, f. = kaňka, Kleks. Rst. 424.

Kaňhatý = kaňhy, kaňky mající, be-
klekst. Rst. 424.

Kanic, ryba okounovitá, serranus, der
Zackenbarsch. Brm. III. 3. 50.

1. Kanice, e, f., vz Tkanice. Us.

Kanice, dle Budějovice, Kanitz, vsi u Ho-
řic, u Hotšova Týna a u Adamova. PL.,
Tk. I. 417., III 77., 88., Tf. Odp. 288., Sdl
Hr. III. 210.. IV. 36., V. 133.. 137., S. N,
Rk. Sl. V K-cích u H. Týna běda tomu,
kdo by se zeptal, komu to zvoní. Vz Sbrk
Krat. h. 50.

Kanický, ého, m., os. jm. Blk. Kfsk
1331.

Kaničky, pl., f., Kaniček, ves u Klatov.
Rk. S1.

Kanicha. Sdl. Hr. II. 167.

Kanil, a, m. = kdo kaní. Us. Tkč.

Kanín, a, m., ves u Kolína. Arch. I. 527.,
Tk 1. 87., III. 132, Rk. Sl.

Kanina, y, f., ves u Mšena. Blk. Ktsk.
199.. 428, Rk. Sl.

Kaninka, y, f. = tkaninka, tkanička
Us. Rč.

Kaniš, e, m., os. jm. Pal. Děj. III. 1.
263., III. 2. 14.. Tk. IV. 148, Tk. Ž. 88.,
84.. Sbn. 558., Pyp. K. II 330.

Kaniti, geifern. Mkl. Erym. 110.

Kaňk = vrch a mě. u Kutné Hory. Vz
Kankovský, Tk. IV. 225., Tk Ž. 127., Blk
Kfsk. 1064, S. N., Rk. Sl.

Kaňka. Kaňku napraviti, die Scharte
auswetzen; Kaňky své setříri, aus der Tinte
kommen. Dch. — K. = zakrnělé house. U Tře-
bonína Olv. — K. Frant. 1838. Jg. H. 1.

2. vd. 577., Rk. Sl., S. N. — K. Náchod-
ský. Sdl. Hr. II. 52. O jiných K. vz v S. N.,
Rk. Sl.

Kankališka, y, f. = slunečko brouk, coc-
cinella septempunktata. U Třebíče. Bkř.

Kankan, u, m., fr. = křik pro nic za
nic — K. = franc. bujný, divoký, rozpu-
stilý tanec, zvrtlý druh kadrilly.

Kankara, y, f., phalangium, der Bücher-
skorpion, die Skorpion-, Seespinne. Šm.

Kaňkati = kaňky dělati, Klekse machen,
schmieren. U Uh. Hrad. Tč.

Kaňkatý = kaňhavý. Rst. 424.

Kaňkov, a, m., les u Bohdanče. Pk.

Kankovský, vz Kank (město). K-ští ne-
mají žádnáho jarmarku, jedí o posvícení
smažené sysly a mají zvláštní stříkačku.
Vz Sbtk. Krat. h. 50. — K, os. jm. Sdl.
Hr. IV. 278.

Kannelovati = rýhy, žlábky do něčeho
dělati, kanneliren. K. sloup. Stč. Zem. 45.

Kannelura, y, f. = rýha, žlábek, Kan-
nelure. K. sloupu. Lehner.

Kanny, vz Canny.

Kanon. Natáhnutý jako k.; Navalil se
jak k. (o opilém). Us. — K. — plamenná
roura. Parokotel s kanonem, der Kanonen-
kessel. Zpr. arch. VII. 27. K. u hvozdu.
Vz KP. V. 262. — K-ny = vysoké boty.
Us.

Kanonický (stanovený). Ukončený a k.
pravopis. Šf. III. 196. — K. process, po-
žadavky, rok. Bor. 306, 494, 540

Kauonik, a, m. = kanovník. Slov. Ssk.

Kanonika, y, f., kanonischer Brief. Šm.

Kanonista, y, m., pl. -sté = znalec ka-
nonů (církevních). S. N. XI. 172., IV. 529.

Kanótka. O k. je menší n. větší (o po-
znaní). Na Hané. Bkř. Vz Kanoutka.
Kanouti odkud. Pot mu s čela kanul.
Čch. Bs. 85, Kká. — kam jak. Pot ve
vous mu kanul ručejemi; Tak lahodné reč
její kanula v nitro mé. Vrch.

Kanoutka, y, f. = trocha, kapka, ein
Tropfen. Už je tam toho )en k Mor., na
Policku. Bkř. Sd., Kšá. Nemá mléka ani
kanútky, ani kanútečky (ani krapičky, nic).
Zlmsky. Brt., Šd Vz Kanótka.

Kaňov, a, m, Kaniow, sam. u Benešova.
Sdl. Hr. III. 303.

Kaňovec, vce, m., os. jm. D ol. II. 477.

Kaňovice, dle Budějovice, Kaniowirz, vsi
u Frýdka a u Luhačovic. PL., Pk. MP. 169.

Kanovnická, y, f., die Dom-, Stifsfrau.

Šm. Vz Kanovnice.

Kanovník. K ci hradští. Tk. V. 349.

Krnovsko, a, u , Kanowako, ves u Kro-
měříže.

Kanta — K, canthium, das Kanthium,
rostl. K. drobnokvětá, c. parviflorum; hořká,
c. Rhedii. Vz Rsrp. 826.

Kantár. Němc. VII. 264., Ntr. V. 47.
K. = podbradek, die Kinnkette, Sp., Čsk.,
stihlo, měkká otěž, uzda, die TRense, der
Trensenzügel. Vyvedeš mě na trávníček,
smekneš se mne kantarýček. Sš. P. 531.
(532., Koll. Zp. II. 19.). Přijde na červeném
koni so zlatým k-rom; Červený k., bielý
kuoň, miluj že ma, miluj, milý muoj. Koll.
Zp. I. 34., II. 102. (I. 175., II. 395.). Kôň

403