Předchozí (561)  Strana:562  Další (563) |
|
|||
562
|
|||
|
|||
má opratu (kantár) na krku. N. Hlsk. IV.
336. Na kantárku někoho držeti (přísně vychovávati). Us. u Hrad. Kšť. Člověk bez kázara (pěstouna) co kůň bez kantára. Slov. — Mt. 8. I. 77., Sb. sl. ps. II. 1. 61. Kantárček, rečku, m. = uzdička, das
Hälfterchen. Bern. Vz Kantár. Kantárení, n., das Halftern. Slov. Bern.
Kantárený = uzděný, gehalftert.
Kantata popisující, plastická, epická,
didaktická, duchovní, světská, idyllická. Vz Jg. Slnosť. IX. Kantika, y, f. Hus I. 25.
Kantilena, y, f. = zpěv (nejvyššího hlasu
ve sboru). Rk. — K. = píseň obsahu svět- ského. Vz S. N. Kantinský, ého, m. = krčmář v kan-
tině. Us. Pdl. Kantnéř. Na k-řách bečka vína. Sš. P.
777. — Bl. Kantofle = kartofle, brambory. U Hro-
zenk. Brt. Kantonovaný sloup = jen z části ze
zdi vynikající, polovičný. S. N. Kantonské nářečí. Vz Šrc. 111.
Kantor, a, m., os. jm. Tk. II. 418., V.
244. — K. Jan, knihtiskař, 1535. Vz Jir. Ruk. 1 336. - K. Pavel. Blk. Kfsk. 130. — K. = učitel. Pane kantor, koza v zelí (zle je)! Čce. Tkč. Kantorče, ete, n. = kantorovo dítě. Us.
Kantorka, role u Zašové. Pk.
Kantorová, é, f. = kantorka (učitelova
žena). Us. Kantorův. Veliký (široký) jak kantorova
kapsa. Čce. Tkč. Kantovec, vce, m. = následovník filosofie
Kantovy. Pyp. K. II. 124. Kantriť = hubiti, trýzniti. Slov. Sokl.
II. 551., Ssk. Kantritel, e, m. = hubitel. Slov. Ty k.
života mojho. Lipa 317. (315.). Kantrový, Quatember-. K. dui. Slov.
Bern. Kantůrek Václ. Blk. Kfsk. 1164.
Kantůrka, y, f., louka u Sušice. Ves.
IV. 56. Kantuš, e, m., der Kantusch, Frauenrock.
Slov. Bern. Kantytera, y, f., z lat., písnička. Sdl.
Děje Čásl. 165. Káňů Mlýn u Počátek.
Kaňúr, a, m. = pták. Cf. Kana. Slov.
U nás je najväčší vták orol a k. Hdž. Čít. 176. — Němc. IV. 409., Sldk. 231. Kanútka, y, f., vz Kanoutka. Brt. D.
221. Kaňva, y, f. = konev. Slov. Hdž. Šlb. 84.
Kanvár, a, m. = konvář, der Kannen-
macner. Slov. Bern. Kanyla, y, f. = rourka chirurgická. Čs.
Ik. IV. 258. K. hrtanová n. průcíušnicová, močová. Vz Slov. zdrav. Kanýr = karnýr. Rk.
Kanzona. Cf. Jg. Slnosť. 111., Vor. P.
111. Kaolin. Vz Krč. G. 49., Bř. N. 159., 164.,
241., Schd. II. 43., I. 339., Šfk. Poč. 298., KP. IV. 318., Kram. Slov., Rk. Sl. |
Ka-ový. K. přípony: -akt (-ák), -jakъ
(-ják), -ěkъ, -ík, -okъ, -ykъ, -yka, -ъkъ, -kъ, -ъko, -ъka, -isko, -ьskъ.. Vz Bž. 232. a jednotlivé. Kap. Vz Moře. — K. husí = pampeliška.
V Podluží. Brt. L. N. II. 20. Kapa, y, f. = kápě. Slov. Bern. — K. =
překladina, podvoj, die Kappe. Hř. 29. — K., cappa = u některých důstojenců katol. duchovenstva oděv plášti podobný opatřený kápí (kapuci) a vlečkou. K. kanovníků. S. N. XI. 356. Kapací díry, NA. IV. 170., lahvička, ZČ.
III. 42., přístroj. Šp. Kapadlo, a, n., der Tropfapparat. Šp.
Kapák, u, m. = skleněný příklopec, die
Glasglocke, u plynu, der Wassertopf. Pumpa k vypumpování vody z k-ku, die Wasser- topfpumpe. Šp. — K. = nejhorší tabák, dohán. Slov. Rr. Sb. Kapalcovitý, tropfsteinartig. K. tvar. Nz.
Kapalec = krápník, der Tropfstein. Nz.
Kapalice (kapařice) = velmi řídká po-
vidla z pláňat (z planých hrušek), zvl. k na- máčení sprostějšího pečiva. U Zbir. Lg. — K. = polívka. Vz Kyselice. — K. = žlab u střechy, kam voda se střechy stéká. Koll. St. 550. — K., Kapalitz, sam. u Nasavrk. Kapalina. Rovnováha, hustota, vnitřní
síly, povrch, tlak, výtok k-lin. Vz MS. 60., 64., 67., 68., 70., 72. Kapalínek, nku, m. = malý kapalin.
Kapalka. — K. = malá, náhořklá, ku-
lovatá švestka, Mor., Brt., Vck., Kd.; měkká švestka na lísce, kape-li z ní. Val. Vck. — K. = zapražená polívka s knedlíčky. U Frenšt. Dšk. Kapalnění, n., das Tropfbarwerden. K.
vodních par, Sté. Zem. 621., plynu. ZČ., NA. V. 274., KP. II. 90. Kapalněti, ěl, ění, tropfbar werden. Mj.
116. — čím: ochlazením, tlakem. Mj. 37.— kdy. Některé plyny při větším tlaku ka- palní. Mj. 114. Tento plyn k-ní za teploty 0° tlakem 36 athmosfaer. NA. V. 440. — kde. Páry ve vzduchu kapalněji. Mj. 144. Kapaňa, f. = druh velikých sladkých
hrušek. Na Vsacku. Vck., Brt. Kapánek, nku, m. = kapka, krapet, tro-
chýtek. Us. Kutn., Kšť. — K. = kapání do polívky. Vz Kapání. Kapaník, u, m., der Tropfstein. Šm.
Kapara, vz Kapar, Rstp. 94., Ves. IV.
145., öl. les., Rosc. 146., Mllr. 27. — K. = poupata keře rostoucího v jižní Evropě naložená v octě. Šv. 155. Cf. S. N. — K. = závdavek. Slov. Ssk. Kapařice, e, f., vz Kapalice.
Kaparka, vz Kapar, Rstp. 95.
Kapárna, y, f., gradovna, das Leckwerk.
Hř. Kaparník, a, m. = kapar. Šm. Rk.
Kaparovitý. Cf. Rstp. 91., Rosc. 146.
Kaparový. Cf. Rstp. 91.-93.
Kapatelnosť, i, f., die Tropfbarkeit. Dch.
Kapati. Ž. wit. 71. 6. Cf. Šrc. 152., 187.,
Mkl. Etym. 111. — kam. Kapnouti etheru na muselin. Mj. 147. Ten na to kapl (na to přišel, uhodl, dobrého prostředku se cho- pil atd.). Us. Sd., Kšť., Kf., Sbtk. Krat. h. |
||
|
|||
Předchozí (561)  Strana:562  Další (563) |