562

má opratu (kantár) na krku. N. Hlsk. IV.
336. Na kantárku někoho držeti (přísně
vychovávati). Us. u Hrad. Kšť. Člověk bez
kázara (pěstouna) co kůň bez kantára. Slov.
— Mt. 8. I. 77., Sb. sl. ps. II. 1. 61.

Kantárček, rečku, m. = uzdička, das
Hälfterchen. Bern. Vz Kantár.

Kantárení, n., das Halftern. Slov. Bern.

Kantárený = uzděný, gehalftert.

Kantata popisující, plastická, epická,
didaktická, duchovní, světská, idyllická. Vz
Jg. Slnosť. IX.

Kantika, y, f. Hus I. 25.

Kantilena, y, f. = zpěv (nejvyššího hlasu
ve sboru). Rk. — K. = píseň obsahu svět-
ského. Vz S. N.

Kantinský, ého, m. = krčmář v kan-
tině. Us. Pdl.

Kantnéř. Na k-řách bečka vína. Sš. P.
777. — Bl.

Kantofle = kartofle, brambory. U Hro-
zenk. Brt.

Kantonovaný sloup = jen z části ze
zdi vynikající, polovičný. S. N.

Kantonské nářečí. Vz Šrc. 111.

Kantor, a, m., os. jm. Tk. II. 418., V.
244. — K. Jan, knihtiskař, 1535. Vz Jir.
Ruk. 1 336. - K. Pavel. Blk. Kfsk. 130. —
K. = učitel. Pane kantor, koza v zelí (zle
je)! Čce. Tkč.

Kantorče, ete, n. = kantorovo dítě. Us.

Kantorka, role u Zašové. Pk.

Kantorová, é, f. = kantorka (učitelova
žena). Us.

Kantorův. Veliký (široký) jak kantorova
kapsa. Čce. Tkč.

Kantovec, vce, m. = následovník filosofie
Kantovy. Pyp. K. II. 124.

Kantriť = hubiti, trýzniti. Slov. Sokl.
II. 551., Ssk.

Kantritel, e, m. = hubitel. Slov. Ty k.
života mojho. Lipa 317. (315.).

Kantrový, Quatember-. K. dui. Slov.
Bern.

Kantůrek Václ. Blk. Kfsk. 1164.

Kantůrka, y, f., louka u Sušice. Ves.
IV. 56.

Kantuš, e, m., der Kantusch, Frauenrock.
Slov. Bern.

Kantytera, y, f., z lat., písnička. Sdl.
Děje Čásl. 165.

Káňů Mlýn u Počátek.

Kaňúr, a, m. = pták. Cf. Kana. Slov.
U nás je najväčší vták orol a k. Hdž. Čít.
176. — Němc. IV. 409., Sldk. 231.

Kanútka, y, f., vz Kanoutka. Brt. D.
221.

Kaňva, y, f. = konev. Slov. Hdž. Šlb. 84.

Kanvár, a, m. = konvář, der Kannen-
macner. Slov. Bern.

Kanyla, y, f. = rourka chirurgická. Čs.
Ik. IV. 258. K. hrtanová n. průcíušnicová,
močová. Vz Slov. zdrav.

Kanýr = karnýr. Rk.

Kanzona. Cf. Jg. Slnosť. 111., Vor. P.
111.

Kaolin. Vz Krč. G. 49., Bř. N. 159., 164.,
241., Schd. II. 43., I. 339., Šfk. Poč. 298.,
KP. IV. 318., Kram. Slov., Rk. Sl.

Ka-ový. K. přípony: -akt (-ák), -jakъ
(-ják), -ěkъ, -ík, -okъ, -ykъ, -yka, -ъkъ,
-kъ, -ъko, -ъka, -isko, -ьskъ.. Vz Bž. 232.
a jednotlivé.

Kap. Vz Moře. — K. husí = pampeliška.
V Podluží. Brt. L. N. II. 20.

Kapa, y, f. = kápě. Slov. Bern. — K. =
překladina, podvoj, die Kappe. Hř. 29. —
K., cappa = u některých důstojenců katol.
duchovenstva oděv plášti podobný opatřený
kápí (kapuci) a vlečkou. K. kanovníků.
S. N. XI. 356.

Kapací díry, NA. IV. 170., lahvička, ZČ.
III. 42., přístroj. Šp.

Kapadlo, a, n., der Tropfapparat. Šp.

Kapák, u, m. = skleněný příklopec, die
Glasglocke, u plynu, der Wassertopf. Pumpa
k vypumpování vody z k-ku, die Wasser-
topfpumpe. Šp. — K. = nejhorší tabák,
dohán. Slov. Rr. Sb.

Kapalcovitý, tropfsteinartig. K. tvar. Nz.

Kapalec = krápník, der Tropfstein. Nz.

Kapalice (kapařice) = velmi řídká po-
vidla z pláňat (z planých hrušek), zvl. k na-
máčení sprostějšího pečiva. U Zbir. Lg. —
K. = polívka. Vz Kyselice. — K. = žlab
u střechy, kam voda se střechy stéká. Koll.
St. 550. — K., Kapalitz, sam. u Nasavrk.

Kapalina. Rovnováha, hustota, vnitřní
síly, povrch, tlak, výtok k-lin. Vz MS. 60.,
64., 67., 68., 70., 72.

Kapalínek, nku, m. = malý kapalin.

Kapalka. — K. = malá, náhořklá, ku-
lovatá švestka, Mor., Brt., Vck., Kd.; měkká
švestka na lísce, kape-li z ní. Val. Vck. —
K. = zapražená polívka s knedlíčky. U Frenšt.
Dšk.

Kapalnění, n., das Tropfbarwerden. K.
vodních par, Sté. Zem. 621., plynu. ZČ.,
NA. V. 274., KP. II. 90.

Kapalněti, ěl, ění, tropfbar werden. Mj.
116. — čím: ochlazením, tlakem. Mj. 37.—
kdy. Některé plyny při větším tlaku ka-
palní. Mj. 114. Tento plyn k-ní za teploty
0° tlakem 36 athmosfaer. NA. V. 440. —
kde. Páry ve vzduchu kapalněji. Mj. 144.

Kapaňa, f. = druh velikých sladkých
hrušek. Na Vsacku. Vck., Brt.

Kapánek, nku, m. = kapka, krapet, tro-
chýtek. Us. Kutn., Kšť. — K. = kapání do
polívky. Vz Kapání.

Kapaník, u, m., der Tropfstein. Šm.

Kapara, vz Kapar, Rstp. 94., Ves. IV.
145., öl. les., Rosc. 146., Mllr. 27. — K. =
poupata keře rostoucího v jižní Evropě
naložená v octě. Šv. 155. Cf. S. N. — K. =
závdavek. Slov. Ssk.

Kapařice, e, f., vz Kapalice.

Kaparka, vz Kapar, Rstp. 95.

Kapárna, y, f., gradovna, das Leckwerk.
Hř.

Kaparník, a, m. = kapar. Šm. Rk.

Kaparovitý. Cf. Rstp. 91., Rosc. 146.

Kaparový. Cf. Rstp. 91.-93.

Kapatelnosť, i, f., die Tropfbarkeit. Dch.

Kapati. Ž. wit. 71. 6. Cf. Šrc. 152., 187.,
Mkl. Etym. 111. — kam. Kapnouti etheru
na muselin. Mj. 147. Ten na to kapl (na
to přišel, uhodl, dobrého prostředku se cho-
pil atd.). Us. Sd., Kšť., Kf., Sbtk. Krat. h.